2009 / 2014
Dovolím si oprášit jeden už téměř historický článek. Když ho teď znovu po nějaké době čtu, žasnu, co jsem napsala, a žasnu nad tím, jak kouzelná ta doba byla! Myslela jsem si, že i teď se mě nějaké kouzlo dotklo... ale asi je to úplně jiné kouzlo... Budu za pět, šest let žasnout?
Anděl v modré košili a bundě o dvě velikosti větší (2009) Asi je to opravdu anděl, a proto potřebuje bundu ne dokonale padnoucí, ale minimálně o dvě velikosti větší, aby se mu pod ní vešla křídla :) A nebo si zase v hlavě vytvářím nějaké příběhy a on je jen obyčejný muž... Obyčejný muž, který jen správně neodhadl velikost bundy ;) Obyčejný muž, který má za sebou plno životních zkušeností, je trochu nejistý, ale přesto vyrovnaný sám se sebou... Obyčejný muž ne nijak výjimečného vzhledu, s vlasy mírně prošedivělými... Obyčejný muž uniformně oblečený jako ostatní kolegové... Snad proto, že ho vidím jako neobyčejného, si myslím, že je to anděl... anděl ve světle modré košili, jejíž samotná barva je už tak nějak nebeská. Na tváři úsměv plný nevinnosti a v očích výraz jakési nadpozemskosti. Možná tím jen zastírá svou nejistotu, ale na mě to působí jako kouzlo. Kouzlo o to kouzelnější, že ten jeho úsměv patřil mně... Kouzlo, které už trvá rok a pět dní, které už možná trochu ztratilo na intenzitě, protože potají toužím po tom, aby si mě tenhle kouzelník vybral a pozval na jeviště a obecenstvu předváděl, že pod jeho kouzelnýma rukama se můžu vznášet. Ani po tom roce si mě nevybral, tak proto jsou všechna ta kouzla, kterých se neúčastním, už trošku okoukaná... Přesto vyhlížím, kdy uvidím plakát na jeho vystoupení, abych mohla být znovu svědkem jeho kouzel. Koupím si vstupenku - jízdenku na autobus - letenku do nebe... a konečně ho zase vidím. Nezapomenutelného muže s křídly pod zimní bundou, s králíky v klobouku, kteří rozzáří dětem oči, s čistým výrazem na tváři... Ani to neví, ale asi se mu to povedlo a já se trochu vznáším... ne vysoko, jen pár milimetrů nad pevnou zemí. Pravděpodobně to ani nechtěl, je to jen tím kouzlem, které vyzařuje všude kolem něj. A co teprve, kdybych se mohla podívat, jestli pod tou převelikou bundou, pod tmavě modrou vestou, pod světle modrou košilí a pod bílým nátělníkem má opravdu ta andělská křídla! Pak bych pravděpodobně chtěla někam odletět s ním... | . | Barevný, barevnější, nejbarevnější (2014) Jako by svět dostal mnoho nových barev, když se ten chlap objeví, ač on sám má jen bílou košili, kalhoty i svetr tmavě modré barvy, oboje velmi seprané, a k tomu nedbale uvázanou kravatu. Nebo se mi to možná jen zdá, už zase si v hlavě vytvářím nové příběhy a on je jen obyčejnej chlap... Obyčejnej chlap, kterej nerad nosí kravaty... Obyčejnej chlap, kterej toho jistě plno zažil, ale přesto má potřebu si své storky trochu přibarvovat a s neodolatelným úsměvem je prezentovat... Obyčejnej chlap asi nijak výjimečnýho vzhledu, s prošedivělými vlasy... Obyčejnej chlap v uniformě... Obyčejnej chlap, kterej se mi zdá neobyčejnej... A právě proto, že je pro mě neobyčejnej, bych mu ty jeho storky chtěla žrát... a hlavně je s ním prožívat! Třeba se s ním procházet po duze!!! A být stále tak v pohodě jako on! I když je to možná jen jedna z jeho her, ale je tak kouzelná. O to kouzelnější, když ji chce hrát se mnou... Toužím po tom hrát s ním ty hry. Vyhrávat, prohrávat a hlavně remízovat! Chci si hrát s ním, chci, aby si on hrál se mnou. Toužím být na chvíli jeho červenou figurkou, kterou on bude posunovat k cíli a k vítězství! Chci být tou červenou figurkou, která mu hru vyhraje. Toužím po tom dívat se, jak vynáší z ruky všechny své trumfy, chci, aby mi je jeden po druhém ukazoval... Zvlášť ty červené. Srdcové! To je totiž ta nejkrásnější barva, kterou ten chlap má! Naivně si myslím, že jakkoliv by se snažil, tohle se hrát nedá... tohle buď je a nebo není. Osobně neumím zastírat jakékoliv své pocity a tak mu své nadšení pro něj servíruju na potkání. On si to asi vychutnává a na oplátku se mi v jeho očích nabízí moře něhy, ve kterém se topím, a na rtech má pro mě úsměv, z kterého jihnu. Jen, kdybych si toho všeho mohla užívat častěji a déle! A kdybych věděla, že tohle má jen pro mě a pro žádnou jinou červenou figurku. Měla by to přece být společenská hra určená pouze pro dva hráče! Ale tolik toho o ní nevím. Je třeba takticky bojovat nebo je to hra založená na náhodě? A jaká jsou vlastně přesná pravidla? Jak dlouhá ta hra je? A je určena pro hráče ve věku třicet tři i čtyřicet osm let? Vím jen jedno. Chci vyhrát. Jeho. A chci, aby vyhrál on. Mě. |
Na závěr ještě jedna otázka, která je nasnadě: přidám za pět, šest let pro srovnání další sloupeček a stane se mi ještě někdy to, že budu tak bláznivě zamilovaná?
Ehmmm... nejsem na to stará už teď? :D
Komentáře
Okomentovat