Zažít něco (s)nového!

V první vteřině se mi zalíbil. Po měsíci jsme se prvně na dálku pozdravili. Po dvou měsících jsme spolu prvně (pracovně) hovořili a tím setkáním jakoby část svého kouzla bohužel pozbyl. Po roce jsem se přesto stále kochala jeho vzhledem, občas jsme si zamávali, pozdravili se a usmívali jsme se na sebe. Po dvou letech se snažil mě občas pobavit nějakým ne úplně originálním vtípkem a já už jsem se na něj nebála promluvit sama, byť to bylo jen o počasí. Po třech letech se mi stále občas stávalo, že jsem na něj tiše zírala s otevřenou pusou, když to neviděl, a taky jsem zjistila, že umí bejt i velmi milej, když chce, ale on se o mně přesto vyjadřoval slovy "znám ji, ale nevím odkud". Po čtyřech letech jsem z něj byla stále zmatená, prvně jsem se ohradila proti oslovení "mladá paní", občas jsme spolu prohodili pár slov a já jsem v návalu sentimentu jeho kouzlu propadla znovu a naplno. Po čtyřech letech jsme si spolu taky začali tykat a já se ho prvně dotkla, chvíli před ...

Původně zde měl být seznam čítající patnáct bodů jako v předchozích článcích tohoto projektu. Jenže není příliš neskromné mít tolik přání? Možná trochu ano; přestože nejsou hmotná a přestože si většinu "věcí" vůbec nepřeju pro sebe... A navíc nejenže je to neskromné, ale ta opravdická přání, která máme, se nemají říkat nahlas, jinak se nevyplní. Takže si svá přání nechám pro sebe. Neřekla jsem je ani krásnému Romanovi loni po Vánocích, když se mě ptal, cože jsem si to přála, že se mi to nevyplnilo. Hlupák! :))) A alespoň si jich nemusím vymýšlet tolik, aby jich bylo správně do počtu! :D Nechám si je pro sebe a, když se na nejzásadnější budu dostatečně soustředit, třeba se letos vyplní... A vzhledem k tomu, že jich fakt nemám patnáct, ta zbývající věnuji vám! ;) Jestli chcete, podělte se o ně v komentářích, jestli ne, řekněte si je sami pro sebe nebo je napište do dopisu, který dáte Ježíškovi za okno, ale hlavně: ať se vám vyplní! Krásný předvánoční čas!

Když se zamiluješ do mýtomana, tak jsi úplně prdeli. Nemůžeš dělat vůbec nic. Podobně jako když se zamiluješ do anděla ... jenže je to úplně jinej level. Pan anděl nebyl mýtoman. Pan anděl ti nedával tolik naděje. Pan anděl měl melírovou krásku. Pan anděl tě zklamal. Mýtoman vlastně taky. Mnohokrát. Jenže když se zamiluješ do mýtomana, on ti tím, jak je kontaktní, dopřává zažít něco (s)nového: pocit, že nejsi úplnej lúzr. Možná ani nevíš, jestli jsi víc zamilovaná do mýtomana nebo do toho pocitu. A je to jedno, když si nemůžeš pořádně užít ani jednoho... jen se díváš z okna... a strašně chceš být venku, být u něj... a neuděláš to (nebo alespoň ne hned), protože jít tam hned, jakmile téměř po třech týdnech přijede - po třech týdnech od toho okamžiku, kdy jsi ho brala za ruku - je do očí bijící. To nevypadá jako náhoda. Jako náhoda bude třeba vypadat, když tam půjdeš až za chvíli... Když se zamiluješ do kohokoliv, tak jsi úplně v prdeli. Protože ty jsi tak nesmělá, potřebuješ, aby něco u...

večerní lyžování (v případě dobrých sněhových podmínek) čtení všech doma nahromaděných a dosud nepřečtených knih hraní společenských her (jste-li single, onlajnovek) třídění fotografií z léta šití / pletení / háčkování (*co neovládáte, škrtněte) malování či vymalovávání dlouhé něžné milování (jste-li single, určitě si také poradíte!) vzdělávání se v jakékoliv oblasti sepisování pamětí nebo dokonce psaní knihy psaní blogu a vymyšlení seznamů, na které jste se sami neprozřetelně dali kontrolování toho, zda si vás na fb přidal do přátel někdo, o koho stojíte plánování jídelníčků, který ze dvou třetin tří čtvtin nakonec stejně nedodržíte navštěvování přátel, večerních podniků a vánočních besídek vyhazování sněhu před domem a garáží nekonečné snění o tom, který stále ještě onu žádost o přátelství nepřijal

Je to téměř rok, kdy mi bylo líto, že mě nevzal za ruku . A aby mi to nebylo líto ještě další rok nebo třeba mnohem déle, tak jsem ho dnes za ruku vzala sama. Bez přemýšlení, bez varování, před kolegyní... a on se i nadále krásně usmíval... a mně bylo v tu chvíli tak hezky, že jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, zda to není nevhodné, ani nad tím, že máme oba dva partnery, a už vůbec ne nad tím, co si bude myslet kolegyně, a možná bohužel ani o tom, co si bude myslet on. Nedal na sobě znát vůbec nic... Přesto si teď myslím, že jsem to asi přehnala. Na cizí chlapy se nesahá! A když už se na ně sahat musí, tak se plynule na to neberou za ruku!!! A když už je nutné vzít je za ruku, tak se už nikdy nepouští, ku**a!!!!!

Občas se mi stane, že stojím v obchodě u regálu s čokoládami, vyberu si, vezmu si a zase ji vrátím! Ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co se může stát, když mám podobnou uvědomělou chvilku. Tu čokoládu si může koupit někdo jiný a pak se můžou dít věci! Koupí ji Petr, když se vrací z práce domů. Naštěstí mu starší dcera připomněla, že mají dnes s manželkou výročí patnácti let od svatby. Vyhne se tak mnoha výčitkám a bude ho čekat pouze jediná: "Jenom čokoláda?" Koupí ji Anna a, když k ní přijedou vnoučata, společně si ji dají. Malé Elišce se barevný obal od čokolády natolik zalíbí, že se rozhodne, že bude obaly od čokolád sbírat. Za dvacet let bude mít největší sbírku v republice. Koupí ji Alena jako malou pozornost pro dcerčinu učitelku. Ta ale čokoládu nejí, tak ji donese zubařce, až půjde na preventivní prohlídku. Preventivně. Zubařka dá čokoládu do skříňky k ostatním čokoládám a mletým kafím; občas něco z toho někomu dá, občas to, co už je prošlé, vyhazuje. Koupí ji Kare...