Zažít něco (s)nového!

Co do diagnóz jsme téměř ideální dvojka. On kecá a já mu to žeru. Funguje to. Nadšeně poslouchám všechny jeho historky, bez většího přemýšlení, kolik z toho, co říká, je pravda. A když se náhodou zamyslím na skutečností čeholiv, nezpochybňuji velmi osobní gesta, milé úsměvy a něhu v jeho očích ( tolik podobnou té, kterou si pamatuju od pana anděla! ), na těch naopak stavím. A že jako erotomanka mám extrémně vyvinutou schopnost stavět si vše k obrazu svému. Na našem posledním loňském setkání by možná stavěla i nejedna žena, která erotomankou není. Mnoho slov, úsměvů, dotyků a dokonce i objetí. Vše tak nějak přirozeně. Víc mluvil on, já se usmívala, vyptávala, ale ani jsem se neostýchala říct, co mě napadalo. Cítila jsem se s ním velmi dobře. Očekávála jsem tedy, že to nabere další vývoj a že mi s ním zase bude hezky. Jenže to bysme nesměli být samolibý mýtoman a plachá erotomanka. Nakolik jsme nevyrovnaní, natolik nevyrované je to mezi námi. Tento týden jsme se viděli třikrát. V pondělí...

Také vám je zima, jen se na předpověď počasí na následující týden podíváte? Máte připravenou čepici, šálku a rukavice? Možná jste na ten mráz vybaveni dobře, možná vám ještě něco chybí... Návleky ! Pamatuju si, že to byla hitovka, když jsem byla malá. A poslední dobou jsem je začala vídat znovu - ať už v obchodech nebo v ulicích - takže jsem se na chvíli zamyslela nad tím, zda bych si neměla jedny také pořídit. A když jsem uviděla tyhle knoflíčkovo-kraječkové , byla to láska na první pohled... musela jsem je mít! :) Jen pozor: ty nohy k nim nedodávají! Nohy musíte mít vlastní. Pokud jste menšího vzrůstu, možná vám návleky budou zahřívat i kolínka, mně však při mé výšce a jejich délce 55 cm stačí jen pod kolena, ale nevadí. Hřejou hezky... Skvělý je i výběr barev: bílé, černé, kávové, khaki, mentolově zelené, světle či tmavě šedé. Ty mé jsou světle šedé. Dle obrázku vpravo nahoře jsem sice očekávala, že budou tmavší, ale myslím, že k mým nových skinny džínám ladí hezky... co myslíte? Ne...

V první vteřině se mi zalíbil. Po měsíci jsme se prvně na dálku pozdravili. Po dvou měsících jsme spolu prvně (pracovně) hovořili a tím setkáním jakoby část svého kouzla bohužel pozbyl. Po roce jsem se přesto stále kochala jeho vzhledem, občas jsme si zamávali, pozdravili se a usmívali jsme se na sebe. Po dvou letech se snažil mě občas pobavit nějakým ne úplně originálním vtípkem a já už jsem se na něj nebála promluvit sama, byť to bylo jen o počasí. Po třech letech se mi stále občas stávalo, že jsem na něj tiše zírala s otevřenou pusou, když to neviděl, a taky jsem zjistila, že umí bejt i velmi milej, když chce, ale on se o mně přesto vyjadřoval slovy "znám ji, ale nevím odkud". Po čtyřech letech jsem z něj byla stále zmatená, prvně jsem se ohradila proti oslovení "mladá paní", občas jsme spolu prohodili pár slov a já jsem v návalu sentimentu jeho kouzlu propadla znovu a naplno. Po čtyřech letech jsme si spolu taky začali tykat a já se ho prvně dotkla, chvíli před ...

Původně zde měl být seznam čítající patnáct bodů jako v předchozích článcích tohoto projektu. Jenže není příliš neskromné mít tolik přání? Možná trochu ano; přestože nejsou hmotná a přestože si většinu "věcí" vůbec nepřeju pro sebe... A navíc nejenže je to neskromné, ale ta opravdická přání, která máme, se nemají říkat nahlas, jinak se nevyplní. Takže si svá přání nechám pro sebe. Neřekla jsem je ani krásnému Romanovi loni po Vánocích, když se mě ptal, cože jsem si to přála, že se mi to nevyplnilo. Hlupák! :))) A alespoň si jich nemusím vymýšlet tolik, aby jich bylo správně do počtu! :D Nechám si je pro sebe a, když se na nejzásadnější budu dostatečně soustředit, třeba se letos vyplní... A vzhledem k tomu, že jich fakt nemám patnáct, ta zbývající věnuji vám! ;) Jestli chcete, podělte se o ně v komentářích, jestli ne, řekněte si je sami pro sebe nebo je napište do dopisu, který dáte Ježíškovi za okno, ale hlavně: ať se vám vyplní! Krásný předvánoční čas!

Když se zamiluješ do mýtomana, tak jsi úplně prdeli. Nemůžeš dělat vůbec nic. Podobně jako když se zamiluješ do anděla ... jenže je to úplně jinej level. Pan anděl nebyl mýtoman. Pan anděl ti nedával tolik naděje. Pan anděl měl melírovou krásku. Pan anděl tě zklamal. Mýtoman vlastně taky. Mnohokrát. Jenže když se zamiluješ do mýtomana, on ti tím, jak je kontaktní, dopřává zažít něco (s)nového: pocit, že nejsi úplnej lúzr. Možná ani nevíš, jestli jsi víc zamilovaná do mýtomana nebo do toho pocitu. A je to jedno, když si nemůžeš pořádně užít ani jednoho... jen se díváš z okna... a strašně chceš být venku, být u něj... a neuděláš to (nebo alespoň ne hned), protože jít tam hned, jakmile téměř po třech týdnech přijede - po třech týdnech od toho okamžiku, kdy jsi ho brala za ruku - je do očí bijící. To nevypadá jako náhoda. Jako náhoda bude třeba vypadat, když tam půjdeš až za chvíli... Když se zamiluješ do kohokoliv, tak jsi úplně v prdeli. Protože ty jsi tak nesmělá, potřebuješ, aby něco u...

večerní lyžování (v případě dobrých sněhových podmínek) čtení všech doma nahromaděných a dosud nepřečtených knih hraní společenských her (jste-li single, onlajnovek) třídění fotografií z léta šití / pletení / háčkování (*co neovládáte, škrtněte) malování či vymalovávání dlouhé něžné milování (jste-li single, určitě si také poradíte!) vzdělávání se v jakékoliv oblasti sepisování pamětí nebo dokonce psaní knihy psaní blogu a vymyšlení seznamů, na které jste se sami neprozřetelně dali kontrolování toho, zda si vás na fb přidal do přátel někdo, o koho stojíte plánování jídelníčků, který ze dvou třetin tří čtvtin nakonec stejně nedodržíte navštěvování přátel, večerních podniků a vánočních besídek vyhazování sněhu před domem a garáží nekonečné snění o tom, který stále ještě onu žádost o přátelství nepřijal