Zažít něco (s)nového!

Bude to sedm let, co se mi zalíbil , a budou to tři roky, co jsem se do něj či myšlenky na něj zamilovala. Řešila jsem tehdy otázku, jak by se tvářil, kdybych mu řekla něco z toho, co mě napadalo . Za ty tři roky jsem zjistila, že na všechno, co jsem mu kdy řekla, se tvářil buď nadšeně nebo to všechno bral, jak to je a ničím nebyl překvapen. Nikdy nevypadal, že ho obtěžuje jakákoliv moje snaha o fyzický kontakt, z míry ho nevyváděla ani má přiznání a vyznání a mé návrhy na společně strávený čas přijímal nadšeně. Takže jsem ho (ne)směle hladila po ramínku, brala za ruku , říkala mu, že na něj myslím , a pak jsem se i otázala, zda se mnou půjde lyžovat ... Ten příběh už možná znáte. Přestože se tvářil nadšeně, lyžovat nešel ; přestože za čas znovu souhlasil, že spolu můžeme strávit odpoledne, následovaly zase jen výmluvy ; a, přestože mě později tlačil k dalšímu vyjádření, že chci být s ním, znovu se toho zalekl a znovu mě zklamal . To už jsem přestala mít energii na to projevovat vůči j...

Nosím je od podzimu do jara. Mám doma snad od každé barvy jeden kousek, různě vzorované, ale duhový první. Když jsem si měla vybrat z deseti barevných variací tohoto duhového šátku , nevěděla jsem který, protože je jeden koukavější než druhý... Nakonec vyhrál modro-růžový, protože to jsou barvy, které mám moc ráda a nádherně spolu kontrastují... Barvy jsou opravdu vyvedené, o něco sytější než na fotografiích a ta barevná kombinace ve mně probouzí dobré pocity. Modrá s růžovou. Tmavě modrá typická pro muže s holčičí růžovou. Bude skvěle ladit nejen k džínové bundičce, ale hodila by se i k pěkně oblečenému chlapovi po boku... :) Způsobů, jak nosit šátky a šálky je mnoho, já je nejraději nosím bez vykukujících cípů, omotané kolem krku, tak aby hřály, ale zároveň musí působit vzdušně a objemně. Na to jsou nejlepší tunelové šály, ale neteř mě naučila, že není nic snažšího, než svázat cípy šátku a máte tunel! A jaké jsou vaše typy na nošení šátků a šálek? Velikostně je šátek akorát. 180 cent...

Ať už budete sedět na gauči a pojídat cukroví při sledování pohádek nebo třeba vyrazíte na nějaký zasněžený svah, vždy vedle sebe mějte toho, koho tam mít chcete! Mějte snové svátky!

Už jsem pomalu začala vymýšlet jméno pro pána od písmene J. Existuje, neřídí autobus a není výrazně starší než já, ale naopak; mohl by být klidně jedinečnej , protože nemá nic společného s těmi před ním, ale na svou chviku slávy si ještě bude muset počkat, protože vám ještě musím převyprávět snad už poslední část storky s barevnějším Romanem; její end jsem čekala už před týdnem, ale nevěděla jsem, jestli ten end třeba náhodou nebude happy ... Že mi s ním bylo hezky , to si možná vzpomínáte (a jsem ráda, holky, že ty mé příběhy ještě sledujete), takže jsem na něj hodně myslela i po dobu jeho nepřítomnosti (nejdříve čerpal dovolenou a teď je zase na neschopence) a byla jsem i tak odvážná, že jsem mu ve zprávě na facebooku naznačila, že mi chybí, ale tehdy se ta konverzace zvrhla úplně jiným směrem, což mě nepotěšilo a vedlo to k tomu, že už jsem moc neměla chuť mu psát... On však asi ano, jen trochu nevěděl, co se mnou, a tak mi občas poslal odkaz na článek nebo video, který jsem někdy...

Zažila jsem včera zvláštní večer. Poklidný podvečer strávený v nečekané společnosti byl následován takovou dávkou emocí, že jsem nespala do půl druhé. Všechno, co se ten večer stalo, mi dlouze do noci běželo hlavou, přemýšlela jsem, zda jsem někde neudělala chybu a co mám dělat do budoucna a jestli se to všechno vůbec stalo... nechápala jsem vůbec nic... občas jsem schopná klást googlu různé otázky, ale kdybych se mu začala svěřovat se vším, čemu jsem nerozuměla, asi by v jednom týdnu spadnul podruhé. Svěřovat se je lepší kamarádkám! I včera tu pro mě moje kamarádka byla. Vyslechla si storku a prožívala dění toho večera se mnou... stejně střídavě nadšená a střídavě nemile překvapená jako já. Strašně mi to v tu chvíli pomohlo; nebýt se svým emocemi sama a svěřit se bez servítků se vším... takhle se poznají kamarádky! Z emocí jsem se nevyspala a plno jich zbylo i na dnešek, chtěla jsem se ještě někomu svěřit. Jenže, když jsem naťukla, že jsem půl noci nespala, před jednou z mých dvou nej...

Píšu si tenhle příběh na pokračování spíš pro sebe, než že bych měla pocit, že by někoho ještě zajímal. Kdo by totiž ani ne tak nade mnou, ale hlavně nad mým vysněným idolem již dávno nezlomil hůl?! Tedy kromě mě. Já totiž jsem furt závislá na těch chvílích kouzelna, které s ním zažívám. Ujíždím na nich, přestože jsem si vědoma toho, že je to jen iluze... že většinu z toho, co říká, nemyslí vůbec vážně... že je mýtoman, na to mě přece upozorňovali možná před třemi, čtyřmi roky... Podobně trapně, ne-li ještě víc, než jak skončil první pokus o rande , dopadl i ten druhý před měsícem . Z toho prvního se vymluvil, napodruhé se dokonce neozval několik dní. Jak to bylo dál? Poté mi jen poslal esemesku, že není úplně v pohodě a nastínil mi, co ho momentálně v životě tíží. Ano, mohl se na to zase jen vymlouvat, ale víc mě v tu chvíli naštvalo, že se neomluvil. A semlelo mě ještě víc následné setkání, kdy byl zase milej a zábavnej a tvářil se, jako by se vůbec nic nestalo... skoro jsem v tu chv...

Vždycky mi přišla za uši přitažená věta "potřebuju zhubnout pět kilo", protože ty, které to říkaly (ne, nebyli to muži!), to buď vůbec nepotřebovaly nebo potřebovaly shodit daleko víc. Do které z těchto kategorií asi patřím, když jsem teď v situaci, že těch pět kilo dolů fakt potřebuju?! Nutně. Ne hned. Stačí do Vánoc. Podotýkám, že před třemi roky jsem měla o padesát kilogramů víc než teď, takže by se těch pět mohlo zdát trochu směšných, ale prostě ještě nejsem s tím, jaké číslo ukazuje váha, a hlavně s tím, jak vypadám, spokojená. Pět kilo bůčku navíc. Vzhledem k tomu, že bych potřebala pomoct i od nevzhledné kůže na břiše, nabízelo by se řešení v podobě plastické operace. Asi bych se za nové břicho nerozmýšlela zaplatit, ale co mě od plastiky jednoznačně odrazuje, je strach z toho zákroku. Takže kůže ať si je, jaká je, ale s těmi pěti kily, samozřejmě že s těmi na břiše, musím zatočit! Prvních čtyřicet kilo šlo dolů téměř samo (jak už jsem tu nejednou psala, jen úpravou jí...