Zažít něco (s)nového!

Sežrala jsem raffaelo, které jsem od něj dostala k Valentýnu. Nedostatek něhy a citů si už zase kompenzuji tím, že jím. A to, že už došlo i na důkaz nevím čeho, ale určitě ne lásky , svědčí o tom, že jsem citově vyprahlá skutečně hodně. Strašně špatně snáším ten fakt, že mě nechce chlap, kterého já už chci tak dlouho a který si minimálně na chvíli myšlenku, že by mezi námi dvěma něco mohlo být, musel připustit... neztrácím až tak jeho, ale ztrácím ten sen... tu naději, že zažiju něco (s)nového... A všechno si to uvědomuju i ve chvíli, kdy mi nasliboval, že dodrží tradici a políbí mě pod rozkvetlou třešní... poté, co jsme si dlouze hleděli do očí, když mi z telefonu přehrával tento song ... Budu se asi opakovat, ale sama si to rekapituluju pořád dokola a stejně se v tom ztrácím. Zalíbil se mi téměř před sedmi lety, záhy jsem však nabyla dojmu, jak protivnej chlap to je, takže jsem ho na chvíli odepsala, jen se občas pokochala pohledem na něj; ale před třemi roky jsem jeho kouzlu propadl...

I kdybychom si našeho sněhuláka postavili v Horách, už by asi nebylo poznat, kde měl oči a kde ruce, možná by už ani nebylo poznat, že to byl sněhulák, a určitě by nešlo poznat ani to, jak moc šťastná jsem byla, když jsem ho stavěla, protože mi pomáhal muž mých snů. Postavili jsme si ho v malém okresním městě pod Horami, pár dní na tom místě stál, ale už je to nějaký pátek, co buď zapadal novým přívalem sněhu nebo roztál; ale vzpomínka na ty pocity, které těch pár společných chvil provázely, je intenzivní ještě teď. Mé city a pocity, které nepamatují jen sněhuláka, ale možná i dinosaury, jsou poměrně setrvalé, sněhuláka přežily; on tu hru na " budu s tebou stavět sněhuláky v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, ve štěstí i neštěstí, ve sněhu i oblevě " nedokázal hrát déle, než jsme sněhulákovi byli na dohled... Je mi to líto. Stále bych tolik chtěla zažít něco (s)nového! S ním... Co vím, tak ten chlap má jen jednu jedinou chybu, jinak je zároveň neskute...

On není normální, já nejsem normální, takže ani ten vztah, který se mezi námi vyvíjí, nemůže být normální. Já vlastně ani nevím, přestože bych ve svých letech možná měla, jak takový normální vztah vzniká a jak vypadá. To, co prožívám teď, je ve srovnání s tím, jak jsem se kdy (ne)seznamovala v minulosti, to nejnormálnější seznamování, jaké jsem kdy zažila. Co na tom, že to trvá téměř sedm let?! Co na tom, že první rande jsme si domlouvali už skoro před rokem a ještě se neuskutečnilo?! Naději, že se dočkám, stále mám... ... a vzhledem k tomu, že krásný Roman je mýtoman, budu ji mít vždy, i kdybych nebyla erotomanka. Nikdy mě neodmítne, nikdy neřekne nic, byť by to tak cítil, čím by mohl přijít o přízeň o patnáct let mladší holky. Se svou přebujelou fantazií bude hrát nadšení a bohužel také následně vymýšlet výmluvy, ale nějaké, možná minimální místo v jeho životě budu mít, dokud ho budu chtít mít; můj zájem mu totiž dělá až moc dobře! A mně ten jeho taky. Já ten svůj několikrát projevil...

Zamilujte se; ale pokud z toho chcete vytřískat trochu slávy, nesmíte se zamilovat jen tak do někoho, musí to být někdo z kolektivu, jehož hvězdou se chcete stát! Takže kolega či spolužák je úplně ideální. A pak už se ani moc snažit nemusíte... Fakt. Není to tak dávno, co jsem byla jen tou opodál stojící introvertkou, která víceméně o nikoho nestála a nikoho nezajímala a byla vídána maximálně ve společnosti svých dvou oblíbených kolegyň. Jenže jen kolegyně jsou málo a prostě potřebuju i trochu mužského zájmu, teda spíš celou lovestory :). A ta za poslední dva tři měsíce nabrala na obrátkách nejen v mé mysli, ale i v reálu... Že jsme s Romanem občas prohodili pár vět, to se dělo i v minulosti, ale poslední dobou se asi setkáváme častěji a možná jsou ta setkání o trochu důvěrnější, letmých dotyků bylo poněkud víc a pravda je i ta, že jsem jednou byla veřejně objímána. No ale hlavně se ta, která o nikoho nestojí, tváří jakože stojí. A asi si toho pár lidí všimlo... Jeden pán měl potřebu ...

Byla jsem šťastná! Ne, byla jsem šíleně šťastná!!! Ale možná vás nepřekvapí, že to dlouho netrvalo... mě to ale zase nemile překvapilo; čekala jsem, že se konečně něco změní, ale to by idolem musel být někdo jiný než barevnější Roman. Jedinou aktivitou v tom zatím nedefinovaném mezi námi, kterou naposledy projevil, bylo právě to, že mě fakt moc hezky objímal a já usoudila, že je to začátek něčeho víc... Zase špatně! Žádná další aktivita nenásledovala. Abych ho vůbec mohla vidět, zase jsem ho musela nenápadně vyhledat... To, co předvedl poprvé po tom kouzelném setkání, mě šokovalo a urazilo. Nebylo to čirou náhodou, že jsme se potkali u automatu na kafe; návrh, že si spolu to kafe vypijeme, který přišel z jeho strany, mě potěšil, ale očividnými výmluvami, které následovaly, proč vlastně musí jinam a nemůže to kafe se mnou ani dopít, to zase zazdil. Chvíli jsem si od našich setkání dala oddych... Ale byla to jen otázka času, kdy se uvidíme, aniž bych to složitě inscenovala. Bylo to jen ...

Bude to sedm let, co se mi zalíbil , a budou to tři roky, co jsem se do něj či myšlenky na něj zamilovala. Řešila jsem tehdy otázku, jak by se tvářil, kdybych mu řekla něco z toho, co mě napadalo . Za ty tři roky jsem zjistila, že na všechno, co jsem mu kdy řekla, se tvářil buď nadšeně nebo to všechno bral, jak to je a ničím nebyl překvapen. Nikdy nevypadal, že ho obtěžuje jakákoliv moje snaha o fyzický kontakt, z míry ho nevyváděla ani má přiznání a vyznání a mé návrhy na společně strávený čas přijímal nadšeně. Takže jsem ho (ne)směle hladila po ramínku, brala za ruku , říkala mu, že na něj myslím , a pak jsem se i otázala, zda se mnou půjde lyžovat ... Ten příběh už možná znáte. Přestože se tvářil nadšeně, lyžovat nešel ; přestože za čas znovu souhlasil, že spolu můžeme strávit odpoledne, následovaly zase jen výmluvy ; a, přestože mě později tlačil k dalšímu vyjádření, že chci být s ním, znovu se toho zalekl a znovu mě zklamal . To už jsem přestala mít energii na to projevovat vůči j...

Nosím je od podzimu do jara. Mám doma snad od každé barvy jeden kousek, různě vzorované, ale duhový první. Když jsem si měla vybrat z deseti barevných variací tohoto duhového šátku , nevěděla jsem který, protože je jeden koukavější než druhý... Nakonec vyhrál modro-růžový, protože to jsou barvy, které mám moc ráda a nádherně spolu kontrastují... Barvy jsou opravdu vyvedené, o něco sytější než na fotografiích a ta barevná kombinace ve mně probouzí dobré pocity. Modrá s růžovou. Tmavě modrá typická pro muže s holčičí růžovou. Bude skvěle ladit nejen k džínové bundičce, ale hodila by se i k pěkně oblečenému chlapovi po boku... :) Způsobů, jak nosit šátky a šálky je mnoho, já je nejraději nosím bez vykukujících cípů, omotané kolem krku, tak aby hřály, ale zároveň musí působit vzdušně a objemně. Na to jsou nejlepší tunelové šály, ale neteř mě naučila, že není nic snažšího, než svázat cípy šátku a máte tunel! A jaké jsou vaše typy na nošení šátků a šálek? Velikostně je šátek akorát. 180 cent...