Zažít něco (s)nového!

Kdyby okolnosti byly jiné, možná by se nedělo, co se zase dělo. Kdyby mě v životě nečekala zásadní změna, možná bych se chovala rozumně, ale možná taky ne... :D Blíží se konec jedné mé životní éry; udělala jsem rozhodnutí, které bylo nutné udělat i s ohledem na to, že se potřebuju odstřihnout od té mé neverending love story; přijala jsem pracovní nabídku, dala jsem výpověď a postupně se děsím toho, co všechno mi bude chybět v mém novém životě, který se začne 1. října, ale snad to bude vyváženo jinými pozitivy. Na stejné židli sedím už téměř sedmnáct let! Moje práce mě baví, vztahy na pracovišti až tak moc ne a bližší vztah mám pouze s třemi kolegyněmi a jedním krásným kolegou. Ten krásný pán se mi zalíbil před celými sedmi roky a vy jste byli ... byly celou dobu u toho. Asi jste ty jeho hry dávno prokoukly, já časem taky, ale přesto mě ty hry v jistých fázích pořád baví a chtěla jsem to celé nějak dořešit. A ať už to mezi námi bylo jakkoliv, nechtěla jsem, aby se to, že končím, dozvě...

Po nějaké době vás s sebou vezmu na výlet. Od tématu, které tu teď výhradně ventiluji, však neodcházím daleko. Vyrážíme totiž na výlet do Hor; výjimečně jim můžeme dát jméno, jsou to Krkonoše, je tam fakt krásně, ale než se tam vydrápete hodně dlouho jdete do kopce... ... takže si občas říkáte, jak je možné, že někdo umí létat, ale my lidé ne. Neumíme, přesto to nahoru zvládneme... a pak můžeme nasávat tu atmosféru a prohlížet si všechny ty krásy... ... a jít a jít a jít; teď jsme u pramene Labe. A o kousek dál je polsko-česko(slovenská) hranice. A už jsme v Polsku! Tady u kytiček... ... a tady nad Sněžnými jámami. A zpátky do Čech! Máte-li žízeň, můžete se osvěžit u studánky... ... nebo na Labské boudě. Takhle nad Labským vodopádem vypadá docela nenápadně. A protože vodopádů není nikdy dost, koukněte ještě na ten Pančavský, který se také řídí do Labského dolu. A s Krkonošemi se loučíme u Harrachových kamenů, v pozadí s Kotlem... ... a postupujte níž a níž a níž. Po šesti kilometrech d...

A když tu teď převyprávím další část mé storky, asi neuvěříte; tomu, čeho může být chlap-mýtoman schopnej, ani mým nezdravým reakcím. Strašně ráda bych se k tomu všemu chtěla postavit racionálně a nechovat se, jak se chovám, ale nejde mi to... cítím křivdu a mám potřebu mu ukázat, že nejsem tou blbkou, za kterou mě má, ale ani to neumím nonšalantně a stále se ještě dožaduju alespoň špetky zájmu a pozornosti. Chlap, který se mi tak dlouho líbí, má babu, přestože se mi vždy prezentoval a prezentuje jako osamělej, opuštěnej a zároveň i po nikom netoužící. Vždycky to takhle dopadá, já toužím, sním a doufám a nakonec zjistím, že vůbec nejsem tou, která je středem zájmu vysněného muže. Roman má trafikantku. Občas o ní mluvil; když si uvědomil, že by přede mnou neměl, pokaždé se mi to snažil nějak vysvětlit; viděla jsem ji mezi jeho přáteli na facebooku a hlavně jsem ho poslední dobou velmi často viděla s telefonem u ucha. Když jsem minulý týden byla s ním a zrovna jsem se snažila z něj vytáh...

... a mně to trvalo sedm let. Necelých! 23. červenec 2010 byl tuším krásný letní den, bylo ráno a já ho uviděla a on se mi zalíbil takovým tím způsobem toho chci . Proč jsem na něj nezapomněla v okamžiku, když jsem zjistila, že je bezcharakterní ?! Chtěla jsem zažít něco (s)nového a on se mi do toho plánu hodil... líbil se mi a jeho hovorná povaha byla vcelku kompatibilní s mou zakřiknutostí; a, jak jsem se postupem let osmělovala a jak jsme se poznávali, zjišťovala jsem, že je mi s ním dobře. Ve své naivitě jsem si ani nepřipustila, že bych mu neměla věřit jediné slovo, přestože jsem to, jaký je lhář, slyšela ze všech stran, přestože jsem jeho lži odhalovala od samotného začátku, ale já jsem i po svém tuniském románku v sobě stále měla bezmeznou důvěru. Copak je možné předstírat upřímný úsměv? Něhu v očích?! Ne, nežrala jsem mu to celých sedm let! Jen poslední tři roky. Předtím jsem si při své povaze ani nedokázala představit, že by mohlo být něco víc, než že se pozdravíme, když se ...

Sežrala jsem raffaelo, které jsem od něj dostala k Valentýnu. Nedostatek něhy a citů si už zase kompenzuji tím, že jím. A to, že už došlo i na důkaz nevím čeho, ale určitě ne lásky , svědčí o tom, že jsem citově vyprahlá skutečně hodně. Strašně špatně snáším ten fakt, že mě nechce chlap, kterého já už chci tak dlouho a který si minimálně na chvíli myšlenku, že by mezi námi dvěma něco mohlo být, musel připustit... neztrácím až tak jeho, ale ztrácím ten sen... tu naději, že zažiju něco (s)nového... A všechno si to uvědomuju i ve chvíli, kdy mi nasliboval, že dodrží tradici a políbí mě pod rozkvetlou třešní... poté, co jsme si dlouze hleděli do očí, když mi z telefonu přehrával tento song ... Budu se asi opakovat, ale sama si to rekapituluju pořád dokola a stejně se v tom ztrácím. Zalíbil se mi téměř před sedmi lety, záhy jsem však nabyla dojmu, jak protivnej chlap to je, takže jsem ho na chvíli odepsala, jen se občas pokochala pohledem na něj; ale před třemi roky jsem jeho kouzlu propadl...

I kdybychom si našeho sněhuláka postavili v Horách, už by asi nebylo poznat, kde měl oči a kde ruce, možná by už ani nebylo poznat, že to byl sněhulák, a určitě by nešlo poznat ani to, jak moc šťastná jsem byla, když jsem ho stavěla, protože mi pomáhal muž mých snů. Postavili jsme si ho v malém okresním městě pod Horami, pár dní na tom místě stál, ale už je to nějaký pátek, co buď zapadal novým přívalem sněhu nebo roztál; ale vzpomínka na ty pocity, které těch pár společných chvil provázely, je intenzivní ještě teď. Mé city a pocity, které nepamatují jen sněhuláka, ale možná i dinosaury, jsou poměrně setrvalé, sněhuláka přežily; on tu hru na " budu s tebou stavět sněhuláky v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, ve štěstí i neštěstí, ve sněhu i oblevě " nedokázal hrát déle, než jsme sněhulákovi byli na dohled... Je mi to líto. Stále bych tolik chtěla zažít něco (s)nového! S ním... Co vím, tak ten chlap má jen jednu jedinou chybu, jinak je zároveň neskute...

On není normální, já nejsem normální, takže ani ten vztah, který se mezi námi vyvíjí, nemůže být normální. Já vlastně ani nevím, přestože bych ve svých letech možná měla, jak takový normální vztah vzniká a jak vypadá. To, co prožívám teď, je ve srovnání s tím, jak jsem se kdy (ne)seznamovala v minulosti, to nejnormálnější seznamování, jaké jsem kdy zažila. Co na tom, že to trvá téměř sedm let?! Co na tom, že první rande jsme si domlouvali už skoro před rokem a ještě se neuskutečnilo?! Naději, že se dočkám, stále mám... ... a vzhledem k tomu, že krásný Roman je mýtoman, budu ji mít vždy, i kdybych nebyla erotomanka. Nikdy mě neodmítne, nikdy neřekne nic, byť by to tak cítil, čím by mohl přijít o přízeň o patnáct let mladší holky. Se svou přebujelou fantazií bude hrát nadšení a bohužel také následně vymýšlet výmluvy, ale nějaké, možná minimální místo v jeho životě budu mít, dokud ho budu chtít mít; můj zájem mu totiž dělá až moc dobře! A mně ten jeho taky. Já ten svůj několikrát projevil...