Pana Romana běžeti s kufrem viděti...
... nepatrný úsměv zpět na tvář znovu získati.
K dosažení optimálního stavu bych však potřebovala pana barevnějšího takhle potkávat častěji a nemusel by jen běhat... že by třeba na chvíli zpomalil, abych se pokochala tím jeho usměvavým kukučem... :)
I tak to ale bylo velmi milé. Připomnělo mi to staré časy, kdy mě takhle rozechvívala setkání s panem andělem. To mi bylo moc dobře a teď mám pocit, jako by mi znovu mohlo být zase dobře... žel se obávám, že tenhle pocit bude velmi pomíjivý a že všechna ostatní negativní setkání tenhle moment zase velmi rychle přebijí...
Komentáře
Okomentovat