Rychlost světu vládne!

"Nudíte se? Kupte si medvídka mývala..."

Kdo by neznal Postřižiny? Strejčka Pepina (toho na prvním místě! :D ), krásnou paní sládkovou a pány ze správní rady pivovaru...

Jestli doba, kterou ten úžasný snímek zachycuje, byla dobou změn a zkracování, jaká je teprv ta naše doba?

O medvídcích mývalech si asi povídat nebudeme, protože se nenudíte, že? ;)

---

Doba nás nutí jít stále vpřed a pokud možno co nejrychleji. A zrychluje se opravdu všechno - naše životní tempo, vzájemná komunikace a možná i naše chůze. Občas se mi zdá, že ani na emoce není dostatek času.

Vnímám to; protože se snažím vůbec nikam nespěchat...

Však to pořád říkám, že jsem se narodila ve špatné době... ale co už nadělám?

Prostě si i v tom rychlém světě ponechám svou pomalost a trochu té laxnosti. Co je mi do rychlého světa? Uteče mi snad?!

Možná jste v médiích také zaznamenali nedávnou zprávu o tom, že se zkracují i klasická literární díla, aby se literatura přibližíla dnešnímu čtenáři. Sice říkám proč ne, jestli to ten správný efekt bude mít, ale nebude efektem i to, že tyhle "rychlé" knížky bude zase čteny jen a jen ve spěchu? Copak není tak krásné si na chvíli sednout nebo lehnout a nechat se pohltit příběhem z knihy (rytmem oblíbené hudby, chutí lahodného sousta případně krásou přírody při bezcílném toulání nebo čímkoliv jiným)?

Není krásné na chvíli se zasnít? Je! A téma může být libovolné. Klidně nesmrtelnost chrousta!

Napadlo Vás třeba někdy přemýšlet o tom, jak bude vypadat svět za sto let? Tedy krom té chvíle, kdy jste to ve škole dostali úkolem - až už slovem nebo obrazem (živě si pamatuju, že jsem v první nebo druhé třídě malovala hrad a princeznu jako svou představu budoucnosti a soudružce učitelce se to nelíbilo). Před sto lety na toto téma vydávali celé série pohlednic - nahlédněte na představu z roku 1900 nebo na tu z roku 1910 a chvilku si třeba představujte, že by se předkům ta vize vyplnila... mně se líbí to létání nebo procházení se po vodě! :)

A hlavně se mi líbí to, že si naši předci představovali svět ne tak rychlý, jaký je, ale takový, když všichni mají dost času na to se procházet... po vodě.

Dočetli-li jste článek až sem, znamená to, že jste se na chvíli zastavili a možná i zamysleli. Dobře děláte! ;)

A jen tak dál!

A propos, ne snad z důvodu, že bych chtěla jít z dobou, ale z důvodu, že jsem to zahlédla jinde a líbilo se mi to, založila jsem si nový twitter účet, který můžete vidět v záhlaví blogu a nebo si tweety můžete prohlédnout na twitter.com/twitstorky - je to pokus o krátké příběhy limitované počtem 140 znaků, tedy fakt velmi krátké storky.

Vím, že Vás na twitter nenalákám, ale i tak by se to někomu třeba mohlo líbit... :)