Až budu velká, budu rozhodná!

Nerozhodnost je strašná vlastnost.

Minulý víkend jsem se s nákupní poukázkou, kterou jsem dostala, vydala do jednoho obchodního centra čítajícího snad stovku obchodů. S přicházejícím jarem nebylo by špatné pořídit si nové botičky - ať už nějaké parádní či turistické, hodily by se mi obé. Mezi tou stovkou obchodů bylo i několik obuví. Že mám problém vybrat si jakékoliv boty a, když už se mi nějaké líbí, mají je maximálně v devětatřicítkách, takže odcházím s nepořízenou (ovšem ve středu se mi už zadařilo!!!), nepřekvapí už ani mého muže. Ale co teď s papírkem nesoucím logo centra a hodnotu tisíc korun?

---

Že bych si koupila támhle ten zelený batoh? Ale vždyť mám doma batohy minimálně dva! Ale žádný tak krásně zelený! Že bych utratila tisícovku za knihy? To bych uměla. Ale doma jich mám tolik nepřečtěných, že už jsem kvůli tomu zase přestala chodit do knihovny, abych měla čas číst ty své! Ale mám už přece všechny Vieweghovy knihy krom té nejnovější, tak bych si ji možná měla pořídit, ne? A já snad budu číst kriminální román?!

A kdybyste viděli ten obchod s retro dekoracemi! Ta plyšové medvídky!!! Proboha přece ale neutratím tisícovku za plyšové medvědy?! Mají na ně ale dvacetiprocentní slevu! Jedinečná příležitost pořídit si nádherné plyšáky za více než dvanáct set!!! Nejsem přece malá. Ne, medvědy ne!

Co tu máme dál? Nějaký šperk nebo bižu? Hm, tohle není nic moc a tohle už je zase moc drahé. Hadříky? Žádný obchod z "mých značek" tam nebyl. Boty? Tak že bych si to ještě znovu prohlédla? Baťa... nic nového oproti stavu před půl hodinou... ecco... zase nic a to přitom na webovkách měli tak krásné botičky! Galex. Nic.

Neměla bych si přece jen dojít pro ten batoh? Nebo ty dekorace s dvacetiprocentní slevou?

Určitě ještě letos pojedeme do Prahy, tak že bysme se do toho nákupního centra zašli podívat někdy příště znovu? Muž milující tohle bezcílné nakupování by klidně souhlasil, ale mě tahle představa, že bych toto měla podstoupit znovu, vybičovala k nějakému výkonu, tedy k tomu jít a rozhodnout se, že si zrovna teď něco koupím a že to nebude něco, na co bych se později dívala s tichou výčitkou, že jsem místo toho mohla mít třeba turistické boty. Takže znovu...

Kosmetický balíček, respektive spíš balík za tyto peníze? Stejně by se mi na polovinu věcí z něj jen prášilo. Nějaký luxusní parfém? A není to trochu mrhání, když mám stejně nejraději svůj růžový adidas za dvě stovky? Ach jo.

Můj stav se začínal přibližovat zoufalství. Zoufalství, jak utratit tisícovku!

Prodejna se značkovými domácími potřebami. Pánví mám několik, hrnce nepotřebuju. Utratit několik set za hrníčky? To někdo udělá?!

Jste napnutí, jak to dopadne a zda si něco koupím? Tak už nebuďte. Už dlouho jsem chtěla mlýnek na pepř a na sůl a za ty levné (a škaredé) v Prioru v malém okresním městě mi bylo líto utrácet peníze. Ty drahé, které jsem si prohlížela v internetových obchodech, se mi zase zdály docela drahé a navíc to poštovné! Ale v tu chvíli byl celý regál plný mlýnků přede mnou... dřevěné, nerezové, plastové... jen si vybrat!

Ještě chvíli mi to dalo, ale nakonec se zdařilo. Velkého rozhodování jsem naštěstí byla ušetřena, neboť jsem do jednoho mlýnku nechtěla investovat více, než byla polovina mého poukazu.

Takže nakonec docela spokojenost. S nákupem. Nikoliv se sebou samou!