S jarem přijde obleva... a?
Proč vlastně nemám ráda zimu? Vždyť je to období, kdy je krajina přikryta nádhernou sněhovou peřinou, která přímo láká k radovánkám lyžařským a sáňkařským, o stavění sněhuláků a koulovačce nemluvě. Jenže s mými lyžařskými schopnosti dopadnu akorát tak jako minule, se zadkem zabořeným do hlubokého sněhu a nohama trčícíma vzhůru. Když se mi po hodné chvíli namáhavého úsilí povedlo dostat zadek nad lyže, abych se mohla postavit, lyže se mi rozjely zcela nesprávným směrem a ležela jsme v tom sněhu znovu. Víte jak se staví sněhulák, že? Uděláte kouličku a tak dlouho jí válíte ve sněhu, až je z ni koule. Jiný způsob jen ten můj, být koulí na lyžích, několikrát se vyválet ve sněhu a pak už jen shánět kamínky na knoflíky. Ne, k tomuhle opravdu vztah nemám...
A nemám na to ani parťáka. Mít vedle sebe někoho, kdo by mě motivoval, třeba bych si k tomu vztah našla. Jenže můj parťák je demotivující. Zima ho nebaví a nemá zajem ani o alternativní program, který nabízím: mám permanentku do bazénu, volné vstupenky do aqua parku, IQ parku, welness centra a ZOO. Určitě bych vymyslela i něco dalšího, kdybych věděla, že se to setká s odezvou. Jenže on by reagoval pouze na pojedeme nakupovat! To mě taky baví, ale není to program na víkend, takže nakupovat chodím nejraději odpoledne po práci a za podmínky, že něco skutečně koupit potřebuji.
Pro účetní je zimní období též časem prací uzávěrkových a inventarizačních a pro účetní v expandující firmě je začátek roku fakt velmi náročný. K tomu obtížně sjízdné silnice, házení sněhu (naposledy jsem házela v pondělí, abyste byli v obraze! ;) ), rozmáchané boty, studený nos a jako hlavní negativum zimy ta nuda! Nedá se jít na výlet, na procházku, do lesa, k vodě... k tomuhle období prostě nemůžu mít vztah! Nevím, zda tato zima je horší než ty předchozí, ale uvědomila jsem si to při psaní mých radostí: najít radost během všedního dne dá občas fušku, ale o víkendu je to ještě obtížnější. O víkendech se totiž nudím...
A On, parťák se nechce nudit se mnou! Když se ho zeptám: "Přijdeš na oběd?" nečekám už jinou než zápornou odpověď...
Je na čase začít se o svůj program starat sama. Výzvou pro mě budiž koncert Szidi Tobias, kterou moc chci slyšet naživo a nenapadá mě, kdo jiný by o to taktéž stál. Takže v květnu prostě půjdu. Sama!
Připomeňte mi to, kdybych tou dobou náhodou chtěla být na výletě, opékat buřty nebo plavat v lomě! Připomeňte mi, jak strašně jsem se v zimě nudila a jaká jsem měla odhodlání! ;)
Komentáře
Okomentovat