Zažít něco (s)nového!

Vzhledem k tomu, že i ti před ním byli charizmatičtí, nemůžu takto označit pouze pána pod písmenem CH. No a vzhledem ke skutečnosti, že za dva měsíce už ho nebudu vídat, snad by se neurazil, kdyby zjistil, že dostane přezdívku chvilkovej . Přesně si pamatuju okamžik, kdy jsem ho zaregistrovala prvně. Není to tak dávno. Přijel z andělského kraje a já na něj chvíli zírala přemýšleje, zda se nějakou náhodou snad nevrátil sám pan anděl. Ale ne; jen chlap, který má podobnou postavu a stejnou barvu vlasů (rozumějte silně prošedivělou jako většina mých idolů)... Muži z andělského kraje jsou jiní. Zdvořilejší, milejší a snad i něžnější. A to se mi v kombinaci s nesmělostí některých z nich jeví jako velmi neodolatelné. Pan chvilkovej se i ve svém vystupování tolik podobá panu andělovi! A i celá ta storka je tak podobná tomu příběhu s panem andělem. Jen on mi tenkrát učaroval na první pohled... pan chvilkovej proto, že mi ho tak moc připomíná. I začala jsem k pozdravům přidávat úsměvy. On mi je...

(z knihy Vaříme manžela zdravě, chutně a hospodárně) Tento recept je ideální pro příležitost, kdy vám přichází projevit účast na skutečnosti, že váš muž je nezvěstný, jeho bývalá milenka či jeho matinka. Jejich příchod je možné očekávat a tak si palce můžete naložit předem a v okamžiku jejich návštěvy budou řádně uleželé. Připravte si: 2 ks manželových palců 2 lžíce oleje 2 stroužky česneku 2 chilli papričky sůl Palce vykostěte, nakrájejte na kolečka a naložte do marinády připravené z oleje, nakrájených chilli papriček a česneku. Před podáváním krátce orestujte, připravte si výmluvu, proč vy si nedáte (smutek, dieta...) a ještě horké servírujte. Zatímco milenka či tchýně konzumuje a chválí, pomyslete si jen: "Ty krávo!" inspirováno knihou Dokonalá chuť aneb Jak sníst svého manžela , na kterou jsem velmi zvědavá

Páteční nákup. Ne že bych nechodila obden do Lidlu a ne že bych za uplynulý týden nenavštívila minimálně deset prodejen s obuví a nehledala tam dámské boty velikosti 42 a pánské boty velikosti 47 (s M. jsme spolu asi proto, abychom mohli společně chodit nakupovat obuv nadměrné velikosti... :D), ale v pátek je třeba dodržet tradici a jít nakupovat znovu! A vzhledem k tomu, že boty si den předtím koupil jen M. (a to jsem ho musela do toho pátého obchodu donutit jít, už ho to nebavilo stejně jako mě...), je třeba se znovu poohlédnout po jednoduchých černých botečkách, které by se hodily k sukni a byly bez podpatku (abych v nich mohla řídit a abych nebyla o moc větší než Roman, abychom si zase mohli zpříma hledět do očí!), pro mě. Mají docela hezké zimní - dvaačtyřicítky, kožené a ve slevě :) - ale chtěla jsem přece boty na teď! A tak procházím mezi regály, když mě některý kousek zaujme, podívám se na nabídku velikosti a jdu dál... nejenže mají samé malé, ale taky takové, které by mi asi b...

Krásná slunečná neděle, už dopoledne se s M. vydáváme na výlet. Sice nemáme plán, ale sedíme v autě a jedeme - Český ráj nabízí tolik krásných míst kam jít... :) A cíl mě skutečně napadne. Kouzelný kopec. Poprvé a vlastně i naposled jsem tam s M. byla před dvanácti lety, když jsme spolu začali chodit. Říkal mi tehdy, že mě tam musí vzít, protože je to rodinná tradice - vzít tam svého partnera znamená dodat vztahu punc vážnosti. Pokud by mě tam prý nezval, nemohl by mít jistotu, že náš vztah dobře skončí... Po dvanácti letech mi k M. tenhle příběh nesedí, změnili jsme se oba, ale jsme spolu znovu na kouzelném kopci . Asi to funguje!

Která žena by nemilovala boty a kabelky? Samozřejmě hned po mužích... :) Mužů mám už nějaký čas v mé hlavě nadbytek, ale bot a kabelek nedostatek. Za botami jsem vyrazila do kamenných obchodů (zatím neúspěšně, asi začnu uvažovat o tom chodit bosá), ale kabelku jsem si vybrala na poštovnézdarma.cz . Zaujala mě tato kabelka do ruky , která má neotřelý vzhled a můžete si vybrat hned z devíti nabízených vzorů... Měla jsem zálusk na zvířátkovou (na obrázku pod číslem devět), ale bohužel jsem k recenzi dostala "cyklistickou", jejíž vzhled mě příliš neoslovil, ale to je pouze můj subjektivní názor... Kdyby byla v mnou požadovaném vzhledu, umím si představit, že ji jako kabelku používám při neformální příležitosti, při které je nutné mít u sebe všechny nezbytnosti. Při rozměrech 22 cm na délku a asi 16 cm na šířku i výšku se do ní vejde i menší svačina... :) Díky zpevněnému dnu a uchům taštička hezky drží tvar (na fotografii se možná tak nejeví, ale je to jen tím pomačkaným vzhledem ...

Středeční upršené ráno, mám za sebou stokilometrovou cestu autobusem a asi dvacetiminutou cestu metrem. Na stanici Národní třída se mám sejít s mužem, mým mužem (který není můj muž). Když vystoupím z vagónu, rozhlížím se a vzhledem k jeho dvěma metrům ho dokonce i hned vidím! :) Ne, nepořádáme běžně bojovky typu "sejdeme se sto kilometrů daleko" nebo spíš ne primárně. Ovšem je to velmi efektní, takové ne dopodrobna plánované shledání na dalekém místě a v davu lidí ! ;) I po dvanácti letech vztahu... A i když si častěji představuji, že se nějak podobně romanticky setkávám s Jiným... P. S.: A nakonec se mnou šel i domu lahůdek Julius Meinl! Nejdřív tam jít nechtěl - že prý víc prodavačů, než zákazníků a přemrštěné ceny. Se vším souhlasím, ale nerušeně jsem si tam ty lahůdky mohla prohlížet a nakonec odešla jen s jednou plechovkou Coca Cola Vanilla Zero. Vzhledem k tomu, že jsem dali jen přízemí, musíme příště dát i ta zbývající patra, než to tam zase zavřou... :)

Gábi, vzpomínáš si na Růženu a Arnošta ? Dovol mi představit Ti Jiřinu, jejich roztomilou dcerušku... :) Ta kráva Růžena s tím volem... teda bejkem Arnoštem tenkrát přišla do jinýho stavu! A na velkým kopci se jí narodila tahle krasavice, které dala jméno Jiřina. Dělala Růže jen samou radost, jinak jí Růžena moc neměla. Netrvalo to moc dlouho, než jí totiž došlo, že Arnošt fakt nebude ten pravej. Bůůů... uu... ůůů... No, a pak jí navíc vzali i její milovanou Jiřinku! Bůůů... uu... ůůů... Jednoho dne ji odvedli, nastrkali do vozejku, kterej pak smradlavej traktor odtáhl na úplně jinej kopec. Jako tráva tam byla docela dobrá a ostatní holky se zdály taky docela v pohodě, ale i když už Jiřina nebyla žádný malý hloupý tele, občas jí chyběla máma... bůůů... uuu... ůůů... No, ale pak se to zase stalo. Zase to bylo ráno. Jiřina se šla projít k ohradníku u lesa a, možná už tušíš, uviděla tam krásnýho samce! Jmenoval se René. Byl tam novej. Ale s krávama už nějaké zkušenosti měl. Víš, co Jiřině...

Pátek, po práci, opět v Horách . Potřebovala jsem sem jet, hodit se do klidu, odkud mě zase vyvedl barevnější Roman, a urovnat si nějak v hlavě myšlenky; však už tomu říkám terapie Horama . Sluníčko, stoh slámy a ten výhled! Ale tentokrát to na mě moc nepůsobí... no co, zkusila jsem to... Vracím se přes park na náměstí, po pěšině proti mně jde chlap. Naše pohledy se střetnou, úsměv, který mi věnuje, mu vracím. Na to mi potřeje ještě "dobrý den", já mu potěšeně odpovídám i na to. Už se jen mineme a mně se částečně vrací ten hřejivý pocit, že Horalé jsou milí!

Mám (ne)komplikovaný vztah a plnou hlavu jiného chlapa. (Ne)komplikovanost vztahu by byla na dlouhé vysvětlování, seriál vyprávěnek o krásném Romanovi možná znáte z mé rubriky od anděla až po zet . A všechny ty vyprávěnky si ode mě nejednou musel vyslechnout i můj muž, který není můj muž, tedy ten, se kterým mám ten (ne)komplikovaný vztah a který též supluje nejlepší kamarádku. Vzhledem k (ne)komplikovanosti našeho vztahu ho netíží samotná Romanova existence, ale spíš jeho prý nedobrý charakter. M. to se mnou prostě myslí dobře... Vzhledem k mému platonickému nadšení pro jiné muže ani nemám právo mít jakýkoliv problém s tím, že M. se líbí jiné ženy a že o tom také hovoří. Teď jsem však nemile překvapena tím, že zašel dál. Tam, kam já jen zajít chtěla a neměla k tomu (zatím) dost odvahy. Jak dlouho se chystám oslovit objekt mého zájmu ? Jak dlouho M. asi přemýšlel, než řekl té, která se líbí jemu, že by s ní rád někam zašel? Nezlobím se na něj. Jsem prostě jen překvapená. A to nevím, zd...