Chvilkovej

Vzhledem k tomu, že i ti před ním byli charizmatičtí, nemůžu takto označit pouze pána pod písmenem CH. No a vzhledem ke skutečnosti, že za dva měsíce už ho nebudu vídat, snad by se neurazil, kdyby zjistil, že dostane přezdívku chvilkovej.

Přesně si pamatuju okamžik, kdy jsem ho zaregistrovala prvně. Není to tak dávno. Přijel z andělského kraje a já na něj chvíli zírala přemýšleje, zda se nějakou náhodou snad nevrátil sám pan anděl. Ale ne; jen chlap, který má podobnou postavu a stejnou barvu vlasů (rozumějte silně prošedivělou jako většina mých idolů)...

---

Muži z andělského kraje jsou jiní. Zdvořilejší, milejší a snad i něžnější. A to se mi v kombinaci s nesmělostí některých z nich jeví jako velmi neodolatelné. Pan chvilkovej se i ve svém vystupování tolik podobá panu andělovi!

A i celá ta storka je tak podobná tomu příběhu s panem andělem. Jen on mi tenkrát učaroval na první pohled... pan chvilkovej proto, že mi ho tak moc připomíná. I začala jsem k pozdravům přidávat úsměvy. On mi je nejprv začal jen vracet, ale teď už se na mě sám krásně usmívá, kdykoliv se potkáme...

A to je konec. Můj konec!

V tomto případě ale asi nepotřebuju, aby se stalo něco víc, než že se pan chvilkovej bude hezky usmívat... Snad ani ne proto, že ho nebudu dlouho vídat, ani že tam, odkud je, a zpátky je to skoro dvě stě padesát kilometrů, ale pro tu ničím nerušenou chilku okouzlení.

Pokud by se z toho stalo něco na způsob "honu na anděla", což je přesně ta fáze, ve které jsem momentálně s barevnějším Romanem, asi by mě to víc tížilo než těšilo...