Až budu velká, budu ještě větší blbka!

Někomu chceš věřit. Zas a znovu mu chceš věřit. Vysvětluješ mu, že je to to, co ti mezi vámi vadí, ty věčné lži a mlžení. Takže jsi šťastná, když se dočkáš pravdy, byť je nemilá...

Jenomže já nemůžu být šťastná dlouho, ne s ním!

Po minulém víkendu se mnou pár dnů nekomunikoval a pak zase hledal hloupé výmluvy, proč vlastně ani nereagoval na tu fakt geniální zprávu, která ho prý neskonale pobavila a kterou já jemu poslala. Ano, náš vztah dospěl do stádia, kdy už jsme měli humory, kterým jsme mohli rozumět jenom my dva!

A asi jsme se chtěli zase vidět. Já jeho určitě, ale čekala jsem, až s nějakým návrhem přijde on. A to se stalo, za střízliva to bylo takové neurčité, pod vlivem to vše nabíralo velmi reálné rozměry. Krom toho opět došlo i na rozmluvy typu, že on se mnou bydlet nebude, že bych musela bydlet já s ním... No, zatím by mi stačilo, kdybychom se aspoň chvíli viděli!

Jenže asi má zase nějakou hru rozjetou na více frontách... nemůžeme si nic konkrétního domluvit ani den předem, ani půl dne předem, ale musím přijet do padesáti minut, co mi zavolá (cituji, nepřeháním). Chtěli jsme být spolu, chtěli jsme sex, oba, jen já k tomu chtěla asi něco víc, nějaký ten společně strávený čas... A, i kdybychom oba chtěli pouze sex, proč jsem nemohla přijet, když nebyl vlk-kazišuk doma, proč jsem měla čekat do večera, až se vrátí? Abych náhodou nepotkala tu údajnou mladičkou sousedku - studentku veteriny, co si vlka na sobotu vzala, protože ho miluje?!

Nepomáhá ani špetka citového vydírání, že je to za dlouho, ta pozdní odpolední hodina. Jsem ale stále ještě schopná akceptovat, že s Romanem strávím večer a noc a ráno, když nepůjdeme spolu třeba na houby, půjdu zase s vlkem na celý den na výlet, na čemž jsme se předběžně domlouvali, respektive se to ode mě chtělo. Čekám tedy, až mi zavolá...

A dočkala jsem se: "Můžeš přijet, ale má to dvě podmínky, přijedeš v devět a ráno v sedm budeš pryč..."

Tohle mě fakt nasralo (pardon my french), takže jsem mu řekla, že s ním tyhle hry hrát nebudu. Ještě se mi marně snažil vysvětlovat, že přijede jeho sestra a že mě nesmí vidět... Cítila jsem z nelogických detailů, které jako obvykle přidával, jaká je to opět snůška lží. Fakt tohle zapotřebí nemám, odmítla jsem přijet za daných podmínek a to jsem si asi zase dovolila příliš. Odměřeně a přeslušně jsme se spolu rozloučili.

A v dalším telefonátu po pár minutách to on se mnou slušně ukončil, prý že si mám najít někoho věkově k sobě, že prostě on teď vztah s ohledem na sestru, rodinu a majetkové vztahy mít nemůže, že oni nechtějí, aby někoho měl a byl šťastný. A já zase fakt nechci tohle a tak respektuju v tu chvíli jeho rozhodnutí a neřeším to s ním nijak. Moc si to už nepamatuju, jak mě to celé šokovalo (jo, zase mě ten náhlý obrat překvapil!), ale asi se spolu zase bez jakýchkoliv negativních emocí loučíme.

Hovorem číslo tři už mi jen chtěl ublížit, tak mi pouze sdělil, že už se vrhá na prodavačku (Jiřinu tím myslel). A hovor číslo čtyři už jsem nezvedla... a zprávu na Messengeru jsem nepochopila. Bylo znát, že pil. Ale hlavně mi celý den lhal...

Zase mě to mrzí. Chtěla jsem si jen užít jeho blízkosti, nechtěla jsem toho tolik a nechtěla jsem nic, co by mi on sám nesliboval, jen jsem se nechtěla nikam plížit pod rouškou tmy.

Chci muže, se kterým můžu být i ve dne!