Láska, vlk a něžnosti

Šesté rande. Už nefňukám. Teď jsem zase chvíli šťastná.

Tvrdohlavě jsme spolu měsíc víceméně nekomunikovali - buď se mnou uraženě nemluvil on nebo se mi pak snažil namluvit (jako odpověď na prostou otázku, jak se mu hojí rameno), že vlastně nikoho nepotřebuje, čímž mě štval a tudíž jsem tahala Jiřiny z klobouku, takže jsem zase štvala já jeho, on pak zase připouštěl, že to třeba všechno přehodnotí, a stačil to v noci, zatím co jsem spala a neodpovídala na zprávy, přehodnotit několikrát, takže jsem si nakonec zase měla jen trhnout nohou, přesto se zcela nelogicky později po Messengeru ptal on mě, jestli jsme spolu skočili - bylo to docela komické, jako všechno naše společné bytí, když se na to dívám s nadhledem, ale já už to takhle nechtěla! Chtěla jsem být zase s ním a povědět si to všechno z očí do očí... tak jsem se prostě zeptala, jestli se někdy uvidíme...

Přišla neodolatelná nabídka, že mu můžu přijít pomoct uklízet po výměně oken nebo že můžu vzít vlka na hooodně dlouhou procházku, ať může v klidu uklízet on. Když jsem se jednou rozhodla, že budu vstřícná a že se budeme usmiřovat, neměla jsem teda problém s ničím z toho.

Nakonec jsem vyhrála nevychovaného psa a šli jsme zase někam, aniž bychom věděli kam, protože mi blízké okolí města pořád nikdo neukázal. A celou tu dobu jsem šla s myšlenkou, jestli mi tohle všechno stojí za to, protože to prvotní shledání po měsíci bylo zvláštní... zkuste si představit (jo, mýho Romana si představit nejde, vím), jak chce někdo v pár minutách shrnout veškeré události za uplynulý měsíc, slovně rozdat polovinu úrody ze zahrady, trochu si rejpnout do toho, co (ne)bylo, a zároveň dávat najevo jakési city či chtíče. Slíbil mi, že až se vrátím, můžeme jít spolu na houby a nebo na pouť... a nebo že mi vyšuká mozek z hlavy...

Chtěla jsem asi cokoliv z toho; takže o to víc mě, když jsme se s vlkem vrátili, překvapila otázka, jestli pojedu domů... ale nakonec jsem mohla jít na návštěvu... Nebylo to jak mávnutím proutku (zase roli hrála i postupně stoupající hladina alkoholu v krvi; né té mé), ale jakmile jsme byli spolu, všechno negativní pomalu mizelo. Dostala jsem najíst. Uvařil mi čaj. Přinesl deku, kterou jsme se spolu přikryli na gauči; nejdřív jsme od sebe byli docela daleko, pak jsme se dlouho jen drželi za ruku, později jsem k němu byla zase dlouho vpololeže jen tak přivinutá, koukali jsme na televizi a povídali si, a když nám vlk uvolnil místo na válendě, vegetili jsme vleže a užívali si přítomnosti toho druhého, v objetí, sem tam jako bonus pohlazení nebo pusa. Takové líné deštivé odpoledne páru po několika letech vztahu by to bylo, kdyby se vlk nedožadoval pozornosti. 

Museli jsme s ním ven. Roman se ujišťoval, že ještě nepojedu domů a že s ním ještě zůstanu, a jeho polibky byly velmi přesvědčující. Nejela jsem, vrátila jsem se a všichni jsme chtěli sex. Jakýkoliv pokus o delší polibek a sblížení mezi lidmi vždy přilákalo i vlka. Minule v noci se také chtěl účastnit, ale bylo to na něj dlouhé a velkou část zaspal. A nebo se nenápadně díval a zapamatoval si, co má dělat, jen tu polohu na pejska měl tak nějak genově danou. Roman byl něžnej, vlk běžně při hře drsoň byl najednou taky něžnej a vždycky rychlejší než páníček, jen netušil, že by mě měl svléknout (zvládnul jen jednu ponožku), a ani Roman to nestihl udělat. Jakýkoliv pokus odehnat ho byl však marný a vždy se po chvíli zase vrátil k nám... :D

Nic nebylo. Než šel vlk spát, jela jsem domů. Předcházela tomu však ještě dlouhá rozmluva. Nevybavuju se, co ten zlom způsobilo, ale včera mi Roman říkal pravdu! Bylo to úplně nejvíc, co mohl udělat, víc než všechny originální lichotky a vyznání. Přiznal všechno, co roky popíral, všechny Jiřiny i Nejiřiny; neudělalo to z něj o nic lepšího člověka, ale já ho nemám o nic míň ráda. Ten čas byl mnohem víc intimnější než ten sex, který mohl být a nebyl. Prostě pocit, že mu můžu věřit!

Když jsem odjížděla a šel mě vyprovodit, ujistili jsme se v tom, že se zase chceme vidět a že už se spolu nechceme hádat. A já tomu zase věřím. A pořád chci, aby to nějak pokračovalo.

A třeba příště vlk aspoň na chvíli zavře oči.