Pohádka tisíce a jedné noci

Jak se může stát, že jsi v jednu chvíli rezignovaná se o cokoliv snažit, protože protějšku nevěříš vůbec nic, a následně se zase čím dál tím víc do téhož člověka zamilováváš, abys o den dva později došla k závěru, že tvá byť minimální snaha rozvíjet kouzlo jedné noci je možná obtěžující a že se tedy zase vůbec o nic snažit nechceš? Někdo je asi magor!

Asi jsme mírně rozpolceni oba, Roman i já. Jinak si neumím tu ambivalentnost pocitů vysvětlit... Řekne, že zavolá, a nezavolá a já brečím. Řekne, že zavolá, a zavolá a já brečím taky.

A nebo prostě zavolá po třech dnech poté, kdy jsme se domluvili na něčem, co nechal vyšumět, a jako by se nechumelilo, slibuje něco jiného... a já chci být s ním, procházet se s vlkem po lese a pak sedět u ohně a opékat špekáčky, protože zrovna tohle jsem nikdy s žádným chlapem nedělala. Takže mě mrzí (nebrečím!), když mu pak není dobře, takže z plánu sejde; ale aspoň se mnou mluví...

Řekne, že zavolá, a zavolá a povídáme si do půl třetí do rána. Je jako Šeherezáda a v noci mi vypráví dávné i aktuální prožitky z osobního i pracovního života... a já jen poslouchám, občas se na něco zeptám nebo přidám také něco k tématu... a přitom cítím, že je mi ten chlap bližší a bližší. Řeknu mu, že bych chtěla být s ním... prý v pátek nebo v sobotu... A já si tentokrát dovolím blíže specifikovat, co bych chtěla, být s ním v pátek i v sobotu a poptávám místo v posteli. Chyba!!! Tedy ne že bych nemohla něco takového nezávazně navrhnout, ať on si rozhodne (nadšený se mi úplně nezdál); jen se mi představa, že bych mu mohla být tak blízko, tolik zamlouvá, že mi už v barvách běží hlavou... jak k němu můžu vzhlížet, zatímco líčí něco, co už jsem mnohokrát slyšela... a nebo bychom mohli dělat něco úplně jiného...

Ale já se nesmím těšit! Vždyť brečím, když řekne, že mi zavolá, a nezavolá, tak jaké zklamání bude následovat, když strávíme další noc na telefonu místo spolu... a nebo ani to ne... zase řekne, že zavolá, a nezavolá...

Zatím brečím, když řekne, že zavolá, a zavolá. Jenže je takovej strohej a úsečnej... a rychle se loučí... a říká, že zase zavolá...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka

Roman bez pokračování