Zažít něco (s)nového!

Nevyléčitelná závislost na cizím muži doplněná nepřekonatelnou fóbii z něj jsou vcelku zvláštní a šílenou kombinací. Ještě, že anděl má tutéž fóbii (nebo si to úspěšně namlouvám) a že mi ke štěstí stačí opravdu málo... jinak by mé sladké bláznovství logicky muselo přejít do stádia, které by si žádalo návštěvu odborného lékaře. Chtěla jsem si z něj prohlédnout každičký detail, v ideálním případě spočítat počet proužků na jeho stejnokrojové kravatě, kterou si váže tak ležérně, až z toho lze vyčíst s jakou nelibostí ji nosí. Přitom mu tak sluší! A slušela mu i dnes, ale ty proužky jsem opravdu neměla příležitost spočítat! Kdyby se mi to povedlo, tak si výsledné číslo stejně nejsem schopná zapamatovat, protože ten chlap má tu schopnost mě zbavovat rozumu. Takže můžu povědět jen to, co jsem si zapamatovala a co jsem z nepříliš vhodného úhlu k pozorování viděla... i když atmosféru okamžiku a to prchavé kouzlo nemůže stejně vystihnout žádné slovo. Copak se dá popsat andělský úsměv? Andělský ú...

Je načase zrekonstruovat obličej do původní podoby a začít se tvářit zase optimisticky! Jen nevím, co udělám s těmi beďáry na čele! Zamračené čelo... pryč! Smutné oči... pryč! Pokleslé koutky rtů... pryč! Všechen smutek z obličeje PRYČ!!! Prostě a jednoduše: dost smutnění!!! Teď jsem si to veselí naordinovala, tak to jistě půjde... musí to jít! Přece se kvůli jednomu chlapovi, na kterém navíc vůbec nestojí můj svět, nebudu hroutit! Navíc, když zítra přijede a..................... Úkol první: přestat se mračit , není to hezké, dělají se z toho vrásky a ještě mě pak pekelně bolí hlava! Jde to, stačí jen uvolnit všechny sevřené svaly... Úkol druhý: dodat oku optimistickou jiskru , oko bez jiskry je unylé, nezajímavé a nudné! Upřeně se zahledím do budoucnosti, která splývá s mým snem... a nechám se na té snové vlně zase trochu unést... pryč od smutku, trochu blíže k radosnému očekávání. Úkol třetí: zkusit se trochu usmát , aby na mě nebyl žalostný pohled a abych zase byla reklamou na sv...

Čekáte-li něco pozitivního, prosím nečíst! Však už ani ten název není pozitivní... Nejsem závislá na voňavých bylinkách jako Izidora v Renuščině verzi příběhu , jsem závislá na andělovi. A mám absťák! :( Není-li čím zalévat moje růžovosnové kytičky, není možné se těšit z jejich krásy... Není-li možné se těšit z krásy růžovosnových kytiček, je mi smutno... Je-li mi smutno, tím víc potřebuju ty růžovosnové kytičky, které však není čím zalévat... Jako správná zahradnice čekám, že zaprší... možná jsem se přeslechla, ale nehlásili to v předpovědi počasí? Těšila jsem se na ten déšt, který by spláchl prach a špínu a pročistil by vzduch. Do posledních kapek deště by začalo svítit sluníčko a nebi by se klenula barevná duha. Ani nezapršelo, špatně se mi dýchá, slunce pálí, což by nevadilo, kdybych zrovna nebyla na Sahaře. Navíc na Sahaře, tam růžovosnové kytičky prostě nerostou... A nerostou-li růžovosnové kytičky, nemám se z čeho těšit a jsem smutná... Na Sahaře. Bez kytiček. Bez anděla. Smutn...

Včera jsem musela domluvit mému napínacímu prostěradlu, když se mi chtělo vytrhnout a neuváženě jít na rande s větrem. Dnes dopoledne jsem marně bojovala s neustále přilétávajícím žlutým pylem, který si snad myslel, že mi nebude ani trochut vadit, když se bude sbližovat s čerstvě nanesenou leštěnkou na Leštěně (zítra jde na povinnou preventivní prohlídku, tak doufám, že získá ty dvě barevné nálepky, které jí tolik sluší!). Buď jaro leze i na prostěradlo, které pak touží po láskyplném splynutí se silákem větrem, a taktéž pyl zakoukal se mylně do leštěnky pletouce si ji s bliznou... a nebo tento víkend příliš foukalo. A co se dělá, když fouká? No, hádejte... Ještě nápověda: tato činnost patří spíš k podzimu. No, ano... šla jsem pouštět draka! :) Fotky jsou pouze ilustrativní - vyfoceno na podzim, proto tolik pošmourné nebe a žádné pampelišky! Dnes jsem od nich měla celé boty a nohavice žluté! A jak krásně voněly! A jak nám drak hezky létal! Když zrovna chvíli vydrželo foukat souvisle.....

Hledajíc na internetu další modré peříčko , narazila jsem na něco zcela jiného... a zjistila jsem, kdo jsem. Jsem asi Izidor ! Ani nevím, do které rubriky ten článek zařadit, tak od každého kousek... Francouzské ochutnávky : Isidore et la plume bleue (Izidor a modré peříčko) je francouzské divadelní představení pro děti, které se aktuálně hraje v Paříži. Pro děti ode 2 let - skupina, se kterou se mentálně ztotožňuji zcela nejsnáze... Na představení bych klidně šla, jen bych si kvůli tomu musela vypůjčit nějaké děťátko, abych tam nevypadala nemístně. Zatím se musím spokojit s obrázky a děj si podle nich domyslet... M yšlenky slečny Lenky : Izidor... hmm... vlastně Izidora bylo malé naivní káčátko, které si s maminkou a svými malými sourozenci chodilo hrát na louku. Pravidelně se tam scházelo mnoho kachních maminek se svými ratolestmi, které si celý den společně hrály... až na Izidoru. Izidora nejraději chodila až skoro k lesu, kde nerušeně přemýšlela a snila. Snila o tom, že až vyros...