Zažít něco (s)nového!

aneb pár fotek ze včerejšího výletu... po modré turistické k vodopádu Jedlová Šli jsem po modré turistické souběžně s divokým potokem pořád do kopce... Modré - vím, spíš fialové, ale po modré turistické se mi víc hodí modré - tedy modré bylo i lesní kvítí... Kapradí skoro jako v botanické ... jen o kousek menší... ;) Konečně na kopci... tady už to byla jen taková příjemná procházka... k našemu cíli... A to jen on! Cíl naší cesty. Vodopád... A tohle jsem prostě musela vyfotit. Rodný list zábradlí u vodopádu - neničila jsem ho, pouze jsem ho podlezla... A schválně, kdo první uhodnete, co je na tom drobném nápisu na zabradlí tak úžasného... ;)

aneb pár fotek ze čtvrteční návštěvy botanické zahrady... Proměnlivost čtvrtečního počasí jistila skleníková střecha nad hlavou a tropické teploty v pavilónech tropů... Že by pauza na svačinu? Hmmm... počkáme, až dozrajou... Jestli byla zlatá, tak přání rozhodně neplnila... :( Krásné vodní květeny tam bylou také spoustu... A také zajímavého kvítí. Toto lákalo k tomu do něj fouknout, aby se rozletělo... ale zdání klame, s pampeliškou nemělo nic společného! Jakási travina z bažiny... A na závěr královna květin, růže ještě plná rosy... možná po ranní hygieně...

Není to tak dávno, co plánované drama o několika dějstvích, stalo se jednoaktoaktovkou - nepopírám však že v tu chvíli velmi důležitou. Dnes to dopadlo podobně; z obrazu , který jsem si malovala, vznikla nakonec jen šmouha... Ráno jsem ještě zvažovala, jestli nezůstat v posteli a nechat mé hloupé plány na jindy. Jen kvůli němu šla jsem nakonec do práce, přestože jsem si mohla užívat dovolené... A v jednu chvíli jsem toho rozhodně nelitovala. Mé dopolední setkání s ním, které mi na pár hodin vrátilo úsměv na tvář a kdy jsem zase po dlouhé době měla pocit, že ten chlap je opravdu anděl, stálo opravdu za to, byť to trvalo možná jen pár zlomků sekundy. Od té chvíle jsem pracovala s úsměvem pro mé okolí asi velmi těžko pochopitelným a těšila jsem se na něj... Asi úplně zbytečně. Pomyslná stupnice našich setkání v rolích řidič a cestující má setrvale klesavou tendenci. Tenkrát poprvé jsme si docela hezky povídali, narozdíl od toho, jak je tomu teď. S každým setkáním slov ubývalo a ubývalo ...

Tak jako maluji si ve své hlavě anděla, maluji si i naše zítřejší setkání. A přemýšlím nad tím, zda to nebude naposledy , kdy budu mít snahu přiblížit se k němu tak blízko... Nic neponechávám náhodě a nebudu ho hledat po všech čertech, ale půjdu v pravý čas na pravé místo. Pravděpodobně bude mít zpoždění jako vždy, ale stoprocentně se dočkám... a pak? Pak mě asi zase vyděsí ( možná jen pomyslný ) nápis: NEMLUVTE ZA JÍZDY S ŘIDIČEM...

Nahlédněme zase trochu pod pokličku francouzským hospodyním, respektive koukněme se na české televizní kuchaře, jak vaří po francouzsku (minulý výběr televizních receptů zde ). Dnes to bude o cibuli. Tu má doma opravdu každý... a dá se z ní udělat třeba parádní koláč. Nevěříte? A samozřejmě bez cibule by nebyla ani cibulačka... zde se můžete kouknout, jak ji vaří pan Babica. Pravidelně, když začnu psát o francouzské kuchyni, vždycky skončím u šneků ... a aby to dnes nebylo pouze o cibuli, tak si to neodpustím ani dnes a pravděpodobně si to ani do budoucna odpustit nehodlám, pokud je konečně neochutnám. Že nevěříte, že můžou chutnat? Vydržte do konce epizody z názvem ... a šneka sníš? , ve které tým Kuchařské pohotovostí sestavil celé hlemýždí menu. Bon appétit!

Vlastně ho vůbec neznám, ale přesto mám pocit, jak dobře ho znám, jak chápu, proč dělá to či ono... Chápu ho, protože on je jako já. Uzavřený, nesmělý a bojácný. Velmi bojácný. Už dlouho mám pocit, že má strach z mého přítele. A nemám ten pocit sama; sama si ten jeho strach pouze růžovosnově vysvětluju tím, že přestože mi anděl nikdy nic nenaznačil a nikdy nic se mezi námi nestalo, musela jeho hlavou minimálně proběhnout nějaká myšlenka, na základě které má provinilý pocit. Jinak by se mého dvoumetrového muže nebál! Poslední dobou mám pocit, že se tak trochu bojí i mě. Netuší, čeho jsem schopná, netuší, co udělám, netuší, co svým chováním sleduju. Prostě netuší nic a procit nevědomosti může často být příčinou obav či strachu. Ze stejného důvodu jako mě může se bát i Anny , s tím rozdílem, že v jejím případě možná tuší o něco víc. A nakonec může mít strach i z toho, co by mohl udělat a čeho by se mohl dopustit - on, rodinný typ muže, který budí dojem, že žádná žena (krom té jeho) pro...

Vybrala jsem si na vladstudio.com dnes novou tapetu a uvědomila jsem si, že si ty obrázky na plochu často vybírám podle toho, jak se s nimi ztotožňuji... Momentálně jsem holčičkou z tohoto obrázku... Jen pár posledních dní toužila jsem být princeznou z následujícího wallpaperu. Vlastně jsem tu tapetu vyměnila jen proto, že na ní dobře nebyly vidět ikony, a proto, že jsem se na první pohled zamilovala do té holčičky s vlastním světem pod deštníkem... jinak samozřejmě dál chci být princeznou, kterou vysvobodí udatný rytíř! Tahle možná měla být jen pro rozveselení... nebo na důkaz toho, že i beruška s chameleonem mohou si být velmi blízcí! Toužím po tom prolomit všechny přírodní zákony a, když chci létat, nezabrání mi ani to, že jsem žirafa... (v praxi však trochu pokulhávám) Že bych byla mimozemšťanka? Možná jsem... A také chtěla jsem se líbit mému mimozemšťanovi... Měla jsem i dobu, kterou jsem si spojovala se sněním ve dvou. Hádáte-li jakési časové uspořádání, hádáte dobře... vracíme ...