Zažít něco (s)nového!

Jak trávím dny s kolegyněmi staršími a zkušenějšími, které mají vlastní rodiny - rozumějte děti a hlavně manžely - všímám si jedné věci. Buď jsou všechny nešťastně vdané a jejich manželé jsou nesnesitelní muži, jejichž existence se neslučuje s jejich životy ( Proč s nimi teda ale potom jsou?! ) a nebo se ty ženy vyžívají ve hře "Kdo má nejneschopnějšího muže" ! Pro mě jako svobodnou dívku je tahle hra nepochopitelná! Ne, že bych nechápala pravidla, má-li to nějaká, ale uniká mi smysl hry. Být litovaná? Zesměšnit toho, se kterým sdílí život? Zvláštní disciplína. Zajímavé by bylo mít srovnání a slyšet, jak jejich polovičky - Blažek, Černý a Svoboda - mluví o nich v jejich nepřítomnosti! Tedy, jsou-li ti neschopní muži, kteří snad nemají žádné jméno krom příjmení, schopní samostatného projevu... :) Ale jo. Jsou. Ve mně tyhle ženské pomluvy, které maximálně převládají nad jakýmkoliv slovním vyjádřením spokojenosti, budí dojem zcela opačný... Musí to být úžasní chlapi, když vydrž...

Koupila jsem si ji minulý víkend a šetřím si ji. Všechno, co mám ráda, si šetřím. Naštěstí tato nepodléhá zkáze jako třeba ten výborný domácí jahodový džem od mé sestry, který jsem si šetřila tak dlouho ( a na palačinky mazala kupovanou marmeládu ), až se do něj dala plíseň. Avšak kniha se zkazit nemůže, vlastně se nedá ani spotřebovat, i když nenasytně hltáme každé její slovo. Je možné dát si nášup a tím může kniha jen příjemně dozrát... po prvním přečtení se příběh v naší mysli rozleží a při druhém už vnímáme i všechny maličkosti a příběh získává najednou jiný rozměr! Vpravo vidíte ten zázrak, jehož jsem přečetla zatím asi polovinu a už se znovu vracím k přečtenému. Povídky o lásce . Každý večer si čtu jednu... Jistě znáte ten pocit, kdy Vás kniha či film vtáhne do děje mnohem hloub tím, že v příběhu najdete něco z Vašeho vlastního života. Povídky o lásce jsou natolik rozmanité, že nějaký drobný detail, který Vám bude důvěrně známý, tam jistě najdete! A já našla hned celou povídku! ...

Abych nezačala fňukat, kolik sněhu u nás máme, rozhodla jsem se Vám i sobě připomenout krásné chvíle letní v několika obrázcích... aktualizace: a takhle máme dnes... v sobotu 17. října 2009 Aby Vám nebylo líto, že krásné jarní a letní počasí se k nám jen tak nevrátí, tak vězte, že koncem příštího týdne hlásí dvanáctky... a to už je sakra změna proti tomu, jak je teď! A aby Vám to bylo líto ještě míň a vážili jste si toho, jak je zrovna u Vás, přikládám ještě aktuální stav. Takhle to vypadá od slečny Lenky z okna ( ne, fakt to nepůjdu fotit ven! :D ) a to už toho hodně odtálo... ovšem ten kontrast stromů, které mají na sobě zelené listí, a to bílo všude kolem zůstává... Původně jsem to nechtěla fotit... ani jsem to nechtěla dávat na blog... ale chtěla jsem vyfotit něco jiného, co se mi stejně vyfotit nepovedlo tím jediným nekvalitním foťákem, jehož jsem majitelkou, tak jsem vyfotila alespoň to, jak máme venku... A v tomhle kontrastu jsou ty letní fotky vůbec krásné! :)

Jsem strašlivě vztahovačná a všechno si beru osobně. Rozčiluje-li se někdo, mám pocit, že se rozčiluje na mě, i když se rozčiluje kvůli něčemu jinému. Otočí-li se někdo zády, mám pocit, že se otočil zády ke mně, i když to tak možná ve skutečnosti není... a nebo to tak je a já nejsem vztahovačná a v tom, že se označím za vztahovačnou, hledám jen jakousi útěchu... Však jsem to včera do jednoho komentáře tady na blogu psala. Není nutné, aby mi ta dobrá nálada vydržela do devadesáti, stačilo by do devatenácti... do devatenácti hodin dnešního dne. Je třináct pryč... A? A nic. Všechny ty mé důvody k dobré náladě byly strašně povrchní! Krásný Tomáš. Snědý číšník v pizza baru. Kolega, se kterým jsme si hráli... Na slavnou hvězdu a jeho obdivovatelku prahnoucí po jeho podpisu na holém těle (na ramínku, upozorňuju, že fakt jen na ramínku!) - tuhle hru jsme hráli. Pomíjivé a povrchní okamžiky, jejichž kouzlo mělo zmizet za dobu kratší, než jak dlouho mi trvalo, než jsem smyla kolegův podpis lihov...

Moji milí, tak ono fakt sněžilo! Odpoledne se jen chumelilo... a, když jsem šla domů, tak znovu. A nikdy jsem nebyla v teple mého domova, abych se na to nadělení jen dívala z okna. A Leštěna má zatím jen letní botičky. Ach jo. Ale představte si, že i tak jsou chmury z posledních dní pryč! A to dnes večer zatím nedošlo na svařák, nýbrž jen na horké mojito pro abstinenty, alias čaj z čerstvé máty ( než na zahradě zmrzne ) plný limetkové šťávy a oslazený třtinovým cukrem. Hřeje hezky. Ale mé pozitivní a harmonické rozpoložení pramení zcela odjinud... však já už to včera říkala, že to chce chlapa a kousek lásky. Ohnivý muž je v pohotovosti. Ta láska v podobě další Vieweghovy povídky na mě dnes večer teprve čeká. Ale chlapi, skuteční chlapi dnes byli! :) A rozechvění, vzpomínky a úsměvy. A překvapivě ani jeden nebyl pan anděl ( ten spíš včera ještě patřil k těm všem chmurům )... Začalo to dnes tím, že jsem pár kratičkých okamžiků viděla Tomáše , už to budou skoro dva roky, co jsem ho vi...

Prosím ( představte si tón Macha a Šebestové, jak mluví do sluchátka - tak moc prosím!!!! :))) ), řekněte někdo, že tohle není pravda... nebo alespoň řekněte, že je to vlastně optimistický obrázek... Já jsem to říkala, že budu až do jara psát jenom o počasí ! Ale ono to nejde jinak... celý víkend jsem proti té deštivé nenáladě bojovala! No, jen si přečtěte jak... Jala jsem se naplánovat si výlet na příští víkend, protože to už hlásili o moc líp než teď - minimálně, co se oblačnosti a srážek týká. Těšila bych se, ale copak můžu, když mi ze soboty zmizelo sluníčko? Jala jsem se sledovat romantický film - Dům u jezera - a tak mě to v sobotu rozněžnilo, že mi nakonec bylo líto, že jsem tu snovou romantiku neprožila já, ale Sandra Bullock. Takže efekt to mělo zcela opačný, přestože jsem tím filmem byla fakt uchvácená. Jala jsem se nakupovat a udělat si radost tímto způsobem. Doufám, že na nic nezapomenu; koupila jsem si novou Vieweghovu knihu , dva jahodovo-malinovo-hroznové džusy, stopro...

Otočila jsem list v kalendáři a krom toho, že je už půlka října ( a na meteopressu hlásí sněžení! ), čekalo tam na mě následující moudro: Když si nemáte co říci, jsou dvě vysvětlení. Buď je to mlčení plné lásky, nebo prázdnoty po ní. Pro vysvětlení všeho, co se mi děje, jako stvořené...