Zažít něco (s)nového!

inspirováno krátkým filmem Jean-Pierra Jeuneta Foutaises Mám ráda chladivá letní rána, večerní červánky a duhu. Nádherně barevnou duhu. Miluji vůni aviváže linoucí ze sušícího se prádla. Nesnáším pach veřejných toalet a veřejné toalety všeobecně. Nemám ráda, když dočtu knihu, která se mi líbila, a dojím třeba čokoládu, která mi moc chutnala. Miluji olivy plněné citronem a naložená sušená rajčata. Mám ráda víkendová rána a sny, které se zdají, když napůl ještě spím a napůl už jsem vzhůru. Ještě raději mám ty sny za bílého dne. Sny, které se tolik podobají příběhům z romantických filmů, na které se moc ráda dívám. Blažený úsměv se mi objeví na tváři, když mi na mysli vytane nějaká moc milá vzpomínka. Nenávidím ten okamžik, když si uvědomím, že je to jen vzpomínka. Nemám ráda hloupé lidi, faleš a pomlouvání. Mám slabost pro usměvavé osoby obého pohlaví, pro tmavé typy mužů (s prošedivělými vlasy) obzvlášť. A uniformovaní muži to je slabost na druhou. Miluju ty chvilky, kdy si můžu položit...

Kolikrát jsem si řekla, že ten a ten film chci vidět, ale záhy jsem na existenci toho filmu úplně zapomněla. Zapomněla bych i na Galimatyáš, kdybych si stránku z novin s reklamou na něj nezaložila do nočního stolku a dnes bych ji zase nenašla. Nakoukla jsem na youtube, jestli by se mi nový film režiséra Amélie z Montmartru líbíl... Trailer vypadá velice slibně. Decentně fantastický film plný podivných postaviček a k tomu Jeunetův rukopis. Ne nepřipomíná to trochu svět Amélie z Montmartru? Amélie Poulain je má oblíbená filmová hrdinka - hodná holka, která by se pro ostatní rozkrájela, toužící po lásce ( ještě aby mě tyto charakterové rysy neoslovily! ;) ). Co jsem do dneška netušila je, že Jean-Pierre Jeunet režíroval i můj další oblíbený film s Audrey Tautou ( mimochodem to mi připomíná, že nám mém seznamu filmů, které chci vidět je i Coco Chanel s Audrey v hlaví roli ) - Příliš dlouhé zásnuby, který jsem tu už také zmiňovala... Toto trio filmů mě přimělo nahlédnout hloub do Jeunet...

Zdá se, že slečna Lenka nejenže přestala fantazírovat, což je vzhledem k okolnostem pochopitelné, ale ona přestala i přemýšlet! Neexistuje žádná nová světu sdělitelná myšlenka... Ale když už jsem si to tady teď udělala tak moc hezký (teda doufám, že se to tu líbí nejen mně), tak Vám slibuji, že se zase pokusím zamyslet a něco vymyslet... ;) Zatím alespoň jedno slunečné letní foto. Už aby byl tenhle čas zase zpátky!

Krátká lekce francouzštiny na úvod: le réfrigérateur není mrazák, jak jsem si myslela, nýbrž lednička! Mrazák je le congélateur ! Takže "Ne pas mettre au réfrigérateur" fakt neznamená "Nedávát do mrazáku", ale "Nedávat do LEDNIČKY"!!! Uvidíte-li tuto frázi na letáčku u ananasu, tak se v tu chvíli, když ananas strkáte do lednice, v žádném případě nepozastavujte nad tím, koho by tak asi napadlo dát ananas do mrazáku, respektive, když ne na něm píšou, ať ho nedáváte do lednice, tak ať Vás ani nenapadne ho tam strčit! On totiž pak ani ten ananas nechutná jako ananas... Z mého blogu už jste mohli pochopit, že si potrpím na věcech osvědčených a léty a zkušenostmi prověřených. Vyznávám tradice. A tak sentimentálně vzpomínám na důvěrně známé věci z mého dětství , marně hledám skoro zapomenuté chutě a nakupovat chodím nejraději do sámošky . Tím to ale nekončí! Jsem asi konzervativní! I když občas něco nového také ráda vyzkouším - poté, co to už vyzkoušela řada l...

teorie druhá následující po té andělaprosté bezesné "Nevšímej si toho. Vůbec na to nereaguj. Drž hubu!" Kolikrát takhle vnitřně okřikuju sama sebe, abych se nepletla do věcí, do kterých mi nic není, rozumějte abych nechtěla vyvádět své okolí z omylu a předvádět se jako ta nejchytřejší, co ví všechno nejlíp. Samozřejmě, že nevím všechno nejlíp, ale pokud něco vím, tak mi doslova rve uši, jak někdo vypráví nesmysly a tvrdošíjně si na nich trvá a jak mu to ti ostatní žerou i s navijákem... zvlášť, když se to pravidelně opakuje... Právě proto se často neudržím a mám potřebu říct si svůj názor, respektive informovat o faktech, které okolí asi nějak unikají. Ale když pak vidím ty otrávené ksichty, tak si pro změnu říkám "Proč ses do toho pletla? Vždyť to vůbec nemáš zapotřebí!" Hlavně v práci se do těchto situací dostávám dnes a denně a vcelku mi to mou přítomnost tam znepříjemňuje. Buď můžu být za přechytralou a nebo budu trpět tím, jak je někdo tak neskutečně blbej! :/...

Za prvé: neumím psát pořádně o ničem jiném než o jistém mém kolegovi ( a i to je na pováženou, jestli se ty mé výlevy dají považovat za psaní ) a za druhé: není nic jiného, o čem by se psát dalo - ne, v mém životě. Chápu, že jakékoliv mé psaní o něm může se jevit známkou toho, že celou tu záležitost nějak výrazně prožívám. Možná, ale rozhodně ne výrazně! Jinak je to trošku jinak... A to tak, že mi někdo ukradl můj život a vzal mi mé sny. Dokonce vím, kdo je tou zlodějkou, ale na ukradené sny asi český trestní zákoník nemá ten správný paragraf! Dokud jsem ty sny měla, vůbec jsem si neuvědomovala, jakou mají hodnotu - bývala bych si je možná dala pojistit, existoval-li by na českém pojišťovacím trhu vůbec takový produkt a byla-li by hodnota mých snů vůbec vyčíslitelná - ale bohužel až teď vím, jak moc to znamenalo... ... jaký smysl dávalo mému životu to těšení se a snění, čekání, až zase přijede pan anděl. Stydlivé středy, úsměvuplné úterky, pohádkové pátky, poblázněné pondělky a čarov...

Tohle teď poslouchám a moc se mi to líbí... :)