O panu andělovi a tom všem okolo (po devadesáté druhé)
Za prvé: neumím psát pořádně o ničem jiném než o jistém mém kolegovi (a i to je na pováženou, jestli se ty mé výlevy dají považovat za psaní) a za druhé: není nic jiného, o čem by se psát dalo - ne, v mém životě. Chápu, že jakékoliv mé psaní o něm může se jevit známkou toho, že celou tu záležitost nějak výrazně prožívám. Možná, ale rozhodně ne výrazně! Jinak je to trošku jinak...
A to tak, že mi někdo ukradl můj život a vzal mi mé sny.
Dokonce vím, kdo je tou zlodějkou, ale na ukradené sny asi český trestní zákoník nemá ten správný paragraf! Dokud jsem ty sny měla, vůbec jsem si neuvědomovala, jakou mají hodnotu - bývala bych si je možná dala pojistit, existoval-li by na českém pojišťovacím trhu vůbec takový produkt a byla-li by hodnota mých snů vůbec vyčíslitelná - ale bohužel až teď vím, jak moc to znamenalo...
... jaký smysl dávalo mému životu to těšení se a snění, čekání, až zase přijede pan anděl. Stydlivé středy, úsměvuplné úterky, pohádkové pátky, poblázněné pondělky a čarovné čtvrtky. Byl to jakýsi bonus k všednímu životu, který mu dodával zcela jiný rozměr - řekla bych nadpozemský. Jak jinak, když on byl andělem!
A najednou je můj svět striktně omezen. Nad hlavou mám strop, kolem sebe čtyři stěny a pod nohama tvrdou zem. Středy jsou sterilní, úterky únavné, pátky pracovní (naštěstí pravidelně zpříjemněné kamarádčiným vyprávěním o jejích "fantasy friday"), pondělky psycho, čtvrtky černé. A k tomu nudné neděle a soboty tak nějak smutné.
O všechny ty moje poklady jsem přišla a s nimi zmizel smysl všech těch dnů a chuť ráno vylézt z postele a udělat se hezkou. Nakonec z té postele vždycky vylezu, ale obléknu si na sebe první tričko, které vidím a ve kterém bych dřív možná ani nešla, a co se úprav zevnějšku týká, tak čítají fakt jen to nejnutnější. Nic mě nebaví (názorně to vidíte na mém blogu :/ ), jsem otrávená a tak protivná, že jsem i sama sobě protivná, ale nejlépe by Vám o tom mohl vyprávět můj drahý (však on věděl, proč mi všechna ta má pobláznění toleroval).
Vidím jediné východisko: že se zase objeví jiný anděl... pohádkový dědeček... čaroděj... a nebo nějaký hodný pan král... Byť i ten bude snový, neškodilo by, kdyby byl o něco víc opravdovější a nebo by se alespoň o jeho avantýrách nepsalo na internetu...
Ale co se mnou bude do té doby? :/
Komentáře
Okomentovat