Další z mých teorií, proč nemůžu být šťastná
teorie druhá následující po té andělaprosté bezesné
"Nevšímej si toho. Vůbec na to nereaguj. Drž hubu!" Kolikrát takhle vnitřně okřikuju sama sebe, abych se nepletla do věcí, do kterých mi nic není, rozumějte abych nechtěla vyvádět své okolí z omylu a předvádět se jako ta nejchytřejší, co ví všechno nejlíp. Samozřejmě, že nevím všechno nejlíp, ale pokud něco vím, tak mi doslova rve uši, jak někdo vypráví nesmysly a tvrdošíjně si na nich trvá a jak mu to ti ostatní žerou i s navijákem... zvlášť, když se to pravidelně opakuje...
Právě proto se často neudržím a mám potřebu říct si svůj názor, respektive informovat o faktech, které okolí asi nějak unikají. Ale když pak vidím ty otrávené ksichty, tak si pro změnu říkám "Proč ses do toho pletla? Vždyť to vůbec nemáš zapotřebí!"
Hlavně v práci se do těchto situací dostávám dnes a denně a vcelku mi to mou přítomnost tam znepříjemňuje. Buď můžu být za přechytralou a nebo budu trpět tím, jak je někdo tak neskutečně blbej! :/
Být o trochu hloupější a jednodušší, nechala bych spoustu věcí plavat, nepozastavovala se nad malichernostmi a zbytečně je neřešila a víc bych si užívala... bavila se...
Bože, jak já bych si bavila!!!
Komentáře
Okomentovat