Už nebudu hodná!

Nejde mi to se o tom nezmínit. Moji rivalku Annu (ta pravděpodobně vůbec netuší, že s vysněným andělem bude mít smůlu!) z vyprávění znáte, že jo? Říkala jsem, že ji mám vlastně docela ráda... tou dobou jsem si to myslela, ale i v jejím případě se stále častěji přesvědčuji o tom, jak moc dokážou být lidé falešní... a jak se dokážou přetvařovat, aby z toho měli nějaký osobní prospěch... :(

Na tohle já jsem ale moc alergická! Nesnáším přeslazené chování doprovázené zdrobnělinkami v osloveních a rádoby milými úsměvy a přehnanou úctu k osobám nadřízeným nebo jinak významným, pro něž mají někteří jedinci překvapivě i jiný tón hlasu. Jednoduše nikdy nepochopím, jak se někdo dokáže v jednu chvíli tvářit mile a jen, co se otočí zády, tak si v lepším případě pomyslet svoje, v tom horším ještě pomlouvat.

---

Neříkám, že já si o ostatních nemyslím svoje! Ale myslím! A dokonce možná častěji, než si to ti, o kterých si to něco myslím, zaslouží. Ale rozhodně se na ně netvářím, že bych je nejradši vší láskou snědla nebo jim vlezla do p*dele. Je to dané tím, že já si k sobě jen tak někoho nepustím a o některých si tak utvářím zkreslený obrázek - stejně tak zkreslený, jaký mají oni o mně, protože já jsem v podstatě hodná holka, i když tak někdy nevypadám! :D

Při psaní úvodu k článku se mi mihlo několik známých tváří před očima a vybavila jsem si to jejich slizce sladké chování! To s Andulou to bylo jinak. Tu si v té době, kdy jsem ji poznala, v souvislosti se mnou vůbec nevybavuju tak, že by se ze mě snažila nějak profitovat, tehdy snad jen co se mého M. týkalo. Teď mi tak dochází, že tehdy neexistoval žádný důvod, jak by mě mohla využívat, protože pracovně jsme toho začaly mít víc společného až později... a stále víc a víc... A jak jsme spolu víc a víc spolupracovaly, tak stále bylo víc a víc okamžiku, kdy jsem ji s něčím pomáhala - však jsem to říkala: jsem hodná holka! :) - a já jsem si říkala, že proč bych ji nepomohla? Andulce!

Navíc já tam za ní na její pracoviště ráda vždy zašla, zvlášť vyskytoval-li se tam pan anděl - potom to byla velmi dobrá záminka, jak se přiblížit jemu, a k tomu udělat ještě dobrý skutek. Poslední dobou ne že by mě náš společný idol nezajímal a ne že by po mé pomoci volala nějak nesnesitelně často, ale spíš jsem začala mít pocit, že je to tak nějak nad rámec všech mých pracovních kompetencí a povinností, že zneužívá mou ochotu, aby se nemusela doprošovat méně ochotnějších kolegyní. Jednou jsem jí dokonce na kompetentnější kolegyni docela nesmlouvavě odkázala, ale pak mi to bylo líto, protože takhle se přece hodné holky nechovají! ;)

Ale neměla jsem toho litovat a neměla jsem ji později svou pomoc v nějaké jiné záležitosti zase nabízet!!! Nemusela bych se dostat do situace, kdy jí přátelsky, ale zcela nekompetentně (na což ji upozorním) poskytnu radu ve snaze ji pomoci a ona jde a jako argument začne používat to, že Lenka říkala... grrrrrr!?!?!?

Už nebudu hodná! A hlavně už nic nebudu říkat!!! Zvlášť Andule ne!!!

Ten úryvek z mého Skypu je tu jen tak na dokreslení... takhle v sobotu odpoledne mě to fakt naštvalo... :/ A to prý předtím ještě žádala mého M., ať se mě zeptá, co má dělat, když jí nevychází uzávěrka o jednu korunu!

Nebudu hodná! Respektive i ti, kteří si o mně doteď mysleli, že jsem hodná, si to o mně myslet nebudou... :)