Zažít něco (s)nového!

Zamilujte se; ale pokud z toho chcete vytřískat trochu slávy, nesmíte se zamilovat jen tak do někoho, musí to být někdo z kolektivu, jehož hvězdou se chcete stát! Takže kolega či spolužák je úplně ideální. A pak už se ani moc snažit nemusíte... Fakt. Není to tak dávno, co jsem byla jen tou opodál stojící introvertkou, která víceméně o nikoho nestála a nikoho nezajímala a byla vídána maximálně ve společnosti svých dvou oblíbených kolegyň. Jenže jen kolegyně jsou málo a prostě potřebuju i trochu mužského zájmu, teda spíš celou lovestory :). A ta za poslední dva tři měsíce nabrala na obrátkách nejen v mé mysli, ale i v reálu... Že jsme s Romanem občas prohodili pár vět, to se dělo i v minulosti, ale poslední dobou se asi setkáváme častěji a možná jsou ta setkání o trochu důvěrnější, letmých dotyků bylo poněkud víc a pravda je i ta, že jsem jednou byla veřejně objímána. No ale hlavně se ta, která o nikoho nestojí, tváří jakože stojí. A asi si toho pár lidí všimlo... Jeden pán měl potřebu ...

Byla jsem šťastná! Ne, byla jsem šíleně šťastná!!! Ale možná vás nepřekvapí, že to dlouho netrvalo... mě to ale zase nemile překvapilo; čekala jsem, že se konečně něco změní, ale to by idolem musel být někdo jiný než barevnější Roman. Jedinou aktivitou v tom zatím nedefinovaném mezi námi, kterou naposledy projevil, bylo právě to, že mě fakt moc hezky objímal a já usoudila, že je to začátek něčeho víc... Zase špatně! Žádná další aktivita nenásledovala. Abych ho vůbec mohla vidět, zase jsem ho musela nenápadně vyhledat... To, co předvedl poprvé po tom kouzelném setkání, mě šokovalo a urazilo. Nebylo to čirou náhodou, že jsme se potkali u automatu na kafe; návrh, že si spolu to kafe vypijeme, který přišel z jeho strany, mě potěšil, ale očividnými výmluvami, které následovaly, proč vlastně musí jinam a nemůže to kafe se mnou ani dopít, to zase zazdil. Chvíli jsem si od našich setkání dala oddych... Ale byla to jen otázka času, kdy se uvidíme, aniž bych to složitě inscenovala. Bylo to jen ...

Bude to sedm let, co se mi zalíbil , a budou to tři roky, co jsem se do něj či myšlenky na něj zamilovala. Řešila jsem tehdy otázku, jak by se tvářil, kdybych mu řekla něco z toho, co mě napadalo . Za ty tři roky jsem zjistila, že na všechno, co jsem mu kdy řekla, se tvářil buď nadšeně nebo to všechno bral, jak to je a ničím nebyl překvapen. Nikdy nevypadal, že ho obtěžuje jakákoliv moje snaha o fyzický kontakt, z míry ho nevyváděla ani má přiznání a vyznání a mé návrhy na společně strávený čas přijímal nadšeně. Takže jsem ho (ne)směle hladila po ramínku, brala za ruku , říkala mu, že na něj myslím , a pak jsem se i otázala, zda se mnou půjde lyžovat ... Ten příběh už možná znáte. Přestože se tvářil nadšeně, lyžovat nešel ; přestože za čas znovu souhlasil, že spolu můžeme strávit odpoledne, následovaly zase jen výmluvy ; a, přestože mě později tlačil k dalšímu vyjádření, že chci být s ním, znovu se toho zalekl a znovu mě zklamal . To už jsem přestala mít energii na to projevovat vůči j...

Nosím je od podzimu do jara. Mám doma snad od každé barvy jeden kousek, různě vzorované, ale duhový první. Když jsem si měla vybrat z deseti barevných variací tohoto duhového šátku , nevěděla jsem který, protože je jeden koukavější než druhý... Nakonec vyhrál modro-růžový, protože to jsou barvy, které mám moc ráda a nádherně spolu kontrastují... Barvy jsou opravdu vyvedené, o něco sytější než na fotografiích a ta barevná kombinace ve mně probouzí dobré pocity. Modrá s růžovou. Tmavě modrá typická pro muže s holčičí růžovou. Bude skvěle ladit nejen k džínové bundičce, ale hodila by se i k pěkně oblečenému chlapovi po boku... :) Způsobů, jak nosit šátky a šálky je mnoho, já je nejraději nosím bez vykukujících cípů, omotané kolem krku, tak aby hřály, ale zároveň musí působit vzdušně a objemně. Na to jsou nejlepší tunelové šály, ale neteř mě naučila, že není nic snažšího, než svázat cípy šátku a máte tunel! A jaké jsou vaše typy na nošení šátků a šálek? Velikostně je šátek akorát. 180 cent...

Ať už budete sedět na gauči a pojídat cukroví při sledování pohádek nebo třeba vyrazíte na nějaký zasněžený svah, vždy vedle sebe mějte toho, koho tam mít chcete! Mějte snové svátky!

Už jsem pomalu začala vymýšlet jméno pro pána od písmene J. Existuje, neřídí autobus a není výrazně starší než já, ale naopak; mohl by být klidně jedinečnej , protože nemá nic společného s těmi před ním, ale na svou chviku slávy si ještě bude muset počkat, protože vám ještě musím převyprávět snad už poslední část storky s barevnějším Romanem; její end jsem čekala už před týdnem, ale nevěděla jsem, jestli ten end třeba náhodou nebude happy ... Že mi s ním bylo hezky , to si možná vzpomínáte (a jsem ráda, holky, že ty mé příběhy ještě sledujete), takže jsem na něj hodně myslela i po dobu jeho nepřítomnosti (nejdříve čerpal dovolenou a teď je zase na neschopence) a byla jsem i tak odvážná, že jsem mu ve zprávě na facebooku naznačila, že mi chybí, ale tehdy se ta konverzace zvrhla úplně jiným směrem, což mě nepotěšilo a vedlo to k tomu, že už jsem moc neměla chuť mu psát... On však asi ano, jen trochu nevěděl, co se mnou, a tak mi občas poslal odkaz na článek nebo video, který jsem někdy...

Zažila jsem včera zvláštní večer. Poklidný podvečer strávený v nečekané společnosti byl následován takovou dávkou emocí, že jsem nespala do půl druhé. Všechno, co se ten večer stalo, mi dlouze do noci běželo hlavou, přemýšlela jsem, zda jsem někde neudělala chybu a co mám dělat do budoucna a jestli se to všechno vůbec stalo... nechápala jsem vůbec nic... občas jsem schopná klást googlu různé otázky, ale kdybych se mu začala svěřovat se vším, čemu jsem nerozuměla, asi by v jednom týdnu spadnul podruhé. Svěřovat se je lepší kamarádkám! I včera tu pro mě moje kamarádka byla. Vyslechla si storku a prožívala dění toho večera se mnou... stejně střídavě nadšená a střídavě nemile překvapená jako já. Strašně mi to v tu chvíli pomohlo; nebýt se svým emocemi sama a svěřit se bez servítků se vším... takhle se poznají kamarádky! Z emocí jsem se nevyspala a plno jich zbylo i na dnešek, chtěla jsem se ještě někomu svěřit. Jenže, když jsem naťukla, že jsem půl noci nespala, před jednou z mých dvou nej...