Zažít něco (s)nového!

Měla jsem zase přijet na třešně, nějak z toho zase sešlo. Nejdřív se zase vůbec neozval; když se zase ozval, tak se zase naštval. Zase jsem se smířila s tím, že už se zase neuvidíme. Pak zase zavolal, že zase zavolá. Když zase nevolal, zase jsem přemýšlela, zda to mám zase zapotřebí. Když pak konečně zase zavolal, zase jsem zjistila, jak šťastnou mě to zase dělá. Zase jsme se domluvili, že přijde fandit na neckyádu. Nepřišel. Zase. Zase se prý ozve...

Chtěla jsem do sedmého nebe a zatím je to sedmé dno! Dobrovolné sedmé dno... protože konečně se něco zase děje... i když zase jen totéž, tedy další level... Už ale nečekám, že tuhle hru vyhraju, už vím, že to nejde, že zde neplatí fair play a že to musím hrát jako protistrana... prostě si jen tak pohrát... Než došlo na třetí první rande , měla jsem teď už nepochopitelný pocit, že mi Roman chybí, ale nechtěla jsem se mu jen tak ozývat, když mě ve svém životě na podzim už nechtěl a navíc okolnosti, za kterých ten (ne)vztah ukončil, se mě osobně dotkly... napsala jsem mu až před týdnem strohé přání k narozeninám. Za pár dní následovala reakce ve stylu "o víkendu mám volno, můžeš přijet, když budeš chtít"... Chtěla jsem ho vidět, i za podmínky, že budu držet hubu a krok (čti: "žádné řeči o Jiřině"); chtěla jsem se zase chvíli cítit jako žena a dle našeho posledního hovoru před osobním setkáním vše nasvědčovalo tomu, že navážeme tam, kde jsme na podzim skončili. Ale nevě...

Nebyl to snový život, ale žila jsem svůj sen. S tím snem o Něm jsem prožila nějakých dvanáct let s několika kratšími i delšími přestávkami a po těch letech se stával realitou; konečně se odehrával za bílého dne i pod rouškou tmy, i když do toho, který tomu přecházel pouze v mých fantaziích, měl sakra daleko. Je však úplně jedno, jestli se vyplnil na dvacet nebo devadesát procent... mít i jen setinu toho, co jste chtěli, je víc než nemít nic! Navíc jsem už nevěřila, že můžu zažít to kouzlo sbližování se s opačným pohlavím; ne že s ním, ale vůbec s kýmkoliv. Ač jsem asociál, toužím po vztahu a po všem tom, co se s tím pojí... mít někoho, moci s ním trávit čas a těšit se na to, plánovat si společně úplně obyčejné věci, nechat si blbnout hlavu a zažívat alespoň iluzi lásky čítající sdílení všednodenností na Messengeru, dlouhé večerní telefonáty, společný smích a vtipy, mou absolutní neschopnost přijímat lichotky doprovázenou nepopsatelnou vnitřní explozí štěstí a fascinací z každého takové...

... nic nechci. Neexistuje vánoční dárek, který by mi kdokoliv mohl zabalit a dát pod stromeček a udělal by mě šťastnou. Věci nepřináší radost, když neexistuje nikdo, s kým bych se u toho stromku sešla, s kým bych to hru na Vánoce hrát chtěla. Ježíšku, chci jenom Jeho, ať už je to kdokoliv!

Přiznám se: čekám, až se mi Roman ozve. Jsem si téměř jistá, že se tak stane; ale stane se to, až na to čekat přestanu (možná o Vánocích, možná za dva roky). A, bude-li čemu, zase podlehnu. I za tu cenu, že pak znovu budu stejně psychicky zlomená jako teď. Jo, bylo by to jednodušší škrtnout ho z mého života a zapomenout navždy. Jasně, že po tom všem, co se (ne)stalo, by to bylo logické, ale prostě k této záležitosti neumím přistupovat racionálně, neumím si říct, že mi on za všechno to trápení nestojí... Chápu to jako svou životní prohru. Věděla jsem, že je to magor, a přesto jsem do toho šla. Nemůžu mít normálního chlapa, když sama normální nejsem. Chtěla jsem jeho a byla jsem s ním šťastná! Nemít vztah s ním pro mě znamená nemít žádný vztah. Čtyři roky samoty mám za sebou; předtím byl zase jen on a k tomu jeden již nefunkční vztah. Za ty čtyři roky jsem potkala jediného muže, který se hezky usmál - jeřábníka. A ten se fakt jen usmál, nic víc. Nikdo jiný prostě nebude, takže zase budu ...

Když jsme se začátkem léta prvně sešli, měla jsem na sobě proužkovanou sukni. Když jsme se začátkem podzimu naposled sešli, měl na sobě proužkované tričko. Jo, parádně se k sobě hodíme, jen jsme se asi nepotkali v ten správný čas! Mě ještě vozili v kočárku a on už randil s holkama. Tu první prý měl rád, ale zlomila mu srdce a všem dalším už srdce lámal on. Evidentně jsem byla jen další v řadě. Vždycky jsem věděla, že pokud by mezi námi něco bylo, nemůže to skončit šťastně; když už mezi námi něco bylo, nechávala jsem se unášet na vlně euforie a chtěla jsem, aby to jen tak neskončilo... Jo, jsem ( ne "byla", pořád "jsem"! ) až tak naivní i po těch letech slibů, neuskutečněných schůzek, absurdních výmluv a žádných omluv. Možná jsem si i myslela, že se umím nad spoustu věcí povznést a jen si užívat radostí, které se nabízely. Do určité míry jo; rozdýchala jsem Jiřinu, neřešila jeho pití, ignorovala jeho vyhrocené vztahy s rodinou. Vadila mi jen ta zeď lží a polopravd, k...

Někomu chceš věřit. Zas a znovu mu chceš věřit. Vysvětluješ mu, že je to to, co ti mezi vámi vadí, ty věčné lži a mlžení. Takže jsi šťastná, když se dočkáš pravdy, byť je nemilá... Jenomže já nemůžu být šťastná dlouho, ne s ním! Po minulém víkendu se mnou pár dnů nekomunikoval a pak zase hledal hloupé výmluvy, proč vlastně ani nereagoval na tu fakt geniální zprávu, která ho prý neskonale pobavila a kterou já jemu poslala. Ano, náš vztah dospěl do stádia, kdy už jsme měli humory, kterým jsme mohli rozumět jenom my dva! A asi jsme se chtěli zase vidět. Já jeho určitě, ale čekala jsem, až s nějakým návrhem přijde on. A to se stalo, za střízliva to bylo takové neurčité, pod vlivem to vše nabíralo velmi reálné rozměry. Krom toho opět došlo i na rozmluvy typu, že on se mnou bydlet nebude, že bych musela bydlet já s ním... No, zatím by mi stačilo, kdybychom se aspoň chvíli viděli! Jenže asi má zase nějakou hru rozjetou na více frontách... nemůžeme si nic konkrétního domluvit ani den předem, a...