Bylo nebylo...
Za jedním kopcem, dvěma řekami a třemi potoky je země, kde bývá mlha hustá tak, že by se dala krájet a ani Rákosníček by se za ni vůbec nemusel stydět, kdyby právě tam měl svůj rybníček Brčálník. Ale to je omyl, za tím jedním kopcem, dvěma řekami a třemi potoky je země krále Tomáše. A každé ráno schází se tam prapodivná verbež... Sama jsem tam mnohokrát byla a všechno jsem to na vlastní oči viděla. Občas mi šla hrůza po zádech. Tak tiše, děti, a hezky poslouchejte. |
Začíná to už tím, když se probudím do slunného dne jako dnes ráno a podívám se z okna. Na lípu pod oknem dopadají první ranní sluneční paprsky a vypadá to na krásný den, ale tam vzadu za lípou, tam je ta tajemná zem schovaná v mlžném oparu... a já vám ze srdce radím, vyhněte se ji, jestli můžete!
Řádí tam zlé sudičky, čarodějnice i tajemné víly. Občas je lepší si jich nevšímat a nebo alespoň dělat, že nevíte, kdo jsou, i když to dobře víte (však vám to teď povídám!). Radím raději ignorovat i jiné bytosti ženského pohlaví, protože jsou to stejně po většinou velké rivalky! ;)
Ano, je to zem, kde všechny chtějí alespoň na chvíli klofnout nějakého toho prince nebo se nějak obohatit, případně alespoň někoho přechytračit. Je to jedno velké rytířské bojiště - styl boje libovolný - protože král Tomáš to má tak rád, ale rytířů se mu nedostává, tak nechává bojovat své prapodivné postavičky. Tak dávejte dobrý pozor, aby vám tam někdo neublížil. Slova padají občas tak křivá, že i křivé zuby jsou proti tomu rovné.
Krom již zmíněných bytostí rádoby něžného pohlaví, jsou tam i ti druzí - mužní - a pak také bezpohlavní i bezpáteřní. Dobře se dívejte a, když vám někdo bude o někom něco tvrdit, vůbec tomu nevěřte. Raději vůbec nikomu nic nevěřte.
Znala jsem tam jednoho, co se předlouho tvářil jak anděl, navíc pravidelně přijížděl ze spřáteleného andělského kraje vévody Martina, takže skoro nebylo o čem pochybovat. No, a chvíli jsem ho s čapkou neviditelnosti na hlavě sledovala a ukázalo se, že je to pekelník, který růžky schovává v záplavě tmavých kudrnatých vlasů a křídla měl falešná, nasazovací. Tenhle příběh už možná z vyprávění znáte, aktuálně k němu mohu dodat, že i peklo se ho možná zřekne a že tmavé vlasy už dávno nejsou tmavé a že, ovládal-li nějaká kouzla či zaříkávadla, už je asi všechny zapomněl... Naopak jeden všemi zatracovaný zdá se býti aspirantem na anděla.
Ne, Aničko, nepleť si to s antiperspirantem. Aspirant to je někdo, kdo by mohl být někým jiným, někým lepším, zajímavějším a důležitějším. Ale i v případě tohoto mládence není vůbec jasné, že se mu to povede, to všechno ukáže čas a jeho znalosti věcí nadpozemských.
Ale když ne tomuhle, tak třeba jinému mládenci se povede andělský post dobýt. Že jich tam je!Šašci a tatrmani, princátka, pážátka i hodní kouzelní dědečkové. Kouzelníci, to je zajímavá sorta! O králi Tomášovi a jeho vyčůraných dvořanech škoda mluvit, ale pár šikovných chasníků by se tam jistě našlo. Sem tam nějaký převlečený černokněžník a jeden čarodějnický učeň... Jak jsem řekla, divná verbež je to!
A také tam mají trochu bláznivou slečnu účetní, co má bujnou fantazii, nepořádek a začarovaná jablka na stole. A tím jablkem, rafinovaným šatem a nesmělým úsměvem chystá se učarovat tomu, který splní všechny tři její úkoly a ukáže se, že není podvodníkem, ale skutečným andělem.
Vzhledem k tomu, že si usmyslela tak nesmyslnou věc, není pochyb o tom, že ji čeká ještě dlouhá cesta. Jestli však dřív z mlžného království neuteče na svůj slunečný kopec a nebude si tam navěky šťastně žít sama...
Komentáře
Okomentovat