Další setkání s naším zdravotnictvím
Tak i ten jediný z těch doktorů, který se mi docela líbil, byl mi sympatický a hlavně se zdálo, že má snahu mě léčit, zklamal. Otorinolaryngolog. Po důkladném nahlížení do mého krku těmi jeho zrcátky sice uznal, že mě v něm asi může bolet, a dal tomu i jméno - pharyngitis chronica - ale...
- způsobovat mi to může jen a pouze bolest v krku a nikoliv ty další obtíže, které mám (s těmi mě posílá zpět za obvodní lékařkou, kterou už nic nenapadá a která bude mít skoro dva měsíce dovolenou...)
- je to chronické, léčit se to prakticky nedá a prý to má většina kuřáků (to už říkal doktor na plicním, že mám plicní kresbu jako většina kuřáků, ale jeden malý detail tu nehraje...)
- může to mít psychické příčiny, takže si mám urovnat svůj život... a pak mě možná v krku bolet přestane...
V tom případě je opět aktuální Corlyin modrý předpis; však jak mě ve středu přestalo všechno bolet, když jsem uzřela toho, co mu to tak slušelo... asi bych ho měla začít nějak aktivněji vyhledávat... :))) Otorinolaryngolog mi žádný předpis nedal (prý mám kloktat a pít bylinky), natož modrý. Jen jsem dostala, tuším že červenou, žádanku na rozbor krve. Za čtvrt roku už mi ji odebrali po šesté!!! Asi jsem si cestou na odběr měla na žádance zaškrtat i ty zbývající nezaškrtané položky, abych ten krevní rozbor měla už konečně kompletní a za 14 dní nemusela na krev znovu... :D
Na výsledky rozboru a výtěru si mám zavolat za týden, jinak kontrola podle potřeby. Takže už mě doktor vidět, ani léčit nechce. Když mi sděloval své závěry, zakončil to pohledem, který mi byl důvěrně známý. Takhle se na mě dívali všichni lékaři, u kterých jsem za poslední dobu byla... fakt jsem asi hypochondr...
A to jsem zrovna tomuto lékaři tak důvěřovala. Snad proto, že jako jediný ordinoval v bílém. Internista měl oranžovou košili, plicař černé triko, přes které si vzal bílý plášť, jen když jsem ho viděla jít na toaletu, doktorka na ultrazvuku byla zavřená ve své tmavé špeluňce v květovaných letních šatech. Otorinolaryngolog byl v bílém, na hlavě měl "zrcátko" a jediné, co mě u něj trochu děsilo, byla přemíra divných kovových nástrojů a hlavně těch, které si před použitím nahříval nad kahanem... blééé... vlastně jsem ráda, že už tam nemusím... :)
Jo, a ještě jedna věc. Naučila jsem se - jako většina důchodců :) - chodit do čekárny k lékaři ještě před začátkem ordinačních hodin. Je to praktické. Včera jsem přišla o čtvrt hodiny dřív a byla jsem tam druhá. Jen ten lékař zrovna přišel čtvrt hodiny po začátku svých ordinačních hodin a v rukou si nesl brusle. Kolečkové.
Otorinolaryngolog. Tak to byl hned po tom, kterému mu to ve středu tak slušelo, nejsilnější zážitek uplynulého týdne. Jinak jsem stále buď ve vodě nebo pod vodou... a už se zase jdu někam potopit... ;)
Jen ještě něco... už jen kvůli té zdravotní sestře šla bych na ORL znovu (ono se to mé potápění mým uším stejně dlouho líbit nebude a možná to ještě bude nutné!)... sympaťanda! :)))
Komentáře
Okomentovat