Zažít něco (s)nového!

Háčkovat mě učila už před několika lety babička. Ale bylo to v době, kdy jsem aktivně nevyužívala internet - takže to už je opravdu hodně let zpátky! - a tak jsem si tehdy ani nemohla vygooglovat, jaké krásy je možné uháčkovat. Naučila jsem se krátké sloupky a od té doby jsem na háčkování ani nevzdechla. Až do toho okamžiku, než kolegyně do práce přinesla hobby špagát a návod na kabelku. I druhá kolegyně si pozvechla, že neumí háčkovat, ale záhy přišla s nápadem, že se to naučíme! A tak jsme si udělaly malou páteční školu háčkování. Lektorkou nám byla mzdová účetní, ale přestože jsem sklízely v háčkování úspěchy, na prémiích se to vůbec neprojevilo! Na druhou stranu know-how je také velmi hodnotné! Řetízek, krátký sloupek, dlouhý sloupek... nejdřív to jde pomalu a na první oka je potřeba mnoho energie, ale synchronizace těch správných pohybů se z nesnadné stává snadnou... ... takže byste možná vůbec netipovali, že jsem před dvěma týdny neuměla háčkovat skoro vůbec. Líbí? Pokud byste s...

Je to, o čem sníme, zároveň tím, co si přejeme, aby se splnilo? Za mě říkám: pouze z části. Jsou sny, které sice mám, ale když se nad nimi chvíli zamyslím, zjistím, že po jejich splnění vůbec netoužím... že by to s sebou neslo mnohem více starostí, než radostí... přitom to bezstarostné snění je tak slastné! Možná jsem srab. Jako zářný příklad mohu uvést starý dobrý sen o chlapovi s nejkrásnějším úsměvem a nejněžnějším pohledem. Dlouho jsem o něm snila, možná si to andělské období vzpomínáte, ale kdykoliv jsem se nad tím tehdy zamyslela, říkala jsem si, že o sblížení s ním vůbec netoužím. Sice měl a asi i má nejkrásnější úsměv a nejněžnější pohled v očích, ale zároveň měl a asi ještě má doma manželku. Stálo by mi to zato? Nestálo. Ovšem sen to byl krásný... Lze v ten pravý čas rozlišit, zda jde o přání nebo jen sen? Spíš ne... některé sny jsou totiž zároveň přáními. Jenže přání mají být tajná, aby se vyplnila! A já jich coby snů, respektive spíš krátkých úryvků ze snů vytroubila světu ...

Letní láska je pryč. Však bylo na čase, když nám příští týden oficiálně začíná podzim! :) Nesu to dobře, skoro bych řekla, že jsem si dnes ráno oddechla, když jsem si uvědomila, že jsou pryč ty vzdychací pocity, které ve mně pan gé ještě minulý týden evokoval. Však bylo na čase! Ne proto, že bude podzim, ale hlavně proto, že ztrácet čas sněním o někom, kdo má sice krásný kukuč, ale to je asi tak všechno, nemá smysl. Měsíc a půl mi trvalo, než jsem na to přišla... A jak jsem k tomu došla? Ne, nebylo to vědomé rozhodnutí... Mám v hlavě jiného! Pána pro podzim krásnější. Pána pro pátek třináctého šťastnější! Pana barevnějšího... Už zase! On totiž krom krásného kukuče a prošedivělých vlasů, je navíc ještě strašně milej!!! :))) Možná už jsem na podobné vzdychání stará, ale když já to tak prostě cítím... :) A on byl v pátek fakt milej!!! :))) Baví mě to tak a užívám si to. I to, že to je jen snění bez budoucnosti, které z minuty na minutu může být pryč, třeba proto, že bude nahrazeno jiným ...

Miluju léto a naopak v zimě trpím - nedostatkem sluníčka, tepla a zajímavého vyžití. Napadlo mě, že by bylo ideální, kdybychom si mohli svá oblíbená období uchovat na později. Teď právě je doba, kdy sušíme houby a zavařujeme švestky (hmmm, já teda ne) , tak proč bychom si do nějaké pěkné skleničky nemohli naložit i léto? Ale vážně! Není to můj nápad schovat si do nějaké hezké nádobky či krabičky spoustu papírků , na kterých jsou napsané věci, které nás potěší, a v případě potřeby si vždy jeden papírek vylovit. Někde jsem o tom četla, nápad se mi velmi líbil, ale v tu chvíli jsem neměla ponětí, co bych si na papírky napsala. Teď vím. Určitě bych měla potřebu uchovat si krásné letní okamžiky! Na zimu. Takhle nějak vypadalo mé letošní léto... samozřejmě se najde i pár osobnějších fotografií... :) A díky twitteru a instagramu mám rekonstrukci léta snažší! ;) Mimochodem občas je mi líto, že jsem twitter nezačala užívat dříve, neboť je to opravdu úžasný způsob, jakým lze zaznamenat prchavé...

Když jsem byla panem gé okouzlena před dvanácti lety, byl mou "šestou platonickou láskou" . Tehdy jsem ho pouštěla z hlavy dvakrát; kvůli "první trochu reálné lásce" , která však byla o mnoho komplikovanější než všechny předchozí platonické, takže jsem se velmi záhy vrátila ke krásnému snění, kterému však zanedlouho udělala rázný konec "první opravdová láska" ... Nebýt těch dvou jiných mužů, nebyl žádný jiný důvod proč na pana gé zapomínat! Ze "šesté platonické lásky" je najednou "nevímkolikátý platonický úlet". Je mi na jednu stranu tak nějak hezky, ale když se chvílemi zamyslím, mám chuť mlátit hlavou do zdi a vymlátit si to z ní. I když ono to asi nebude v hlavě, že? Měla to přece být odpolední láska z lesní pláže!!! Proč na něj tedy skoro po měsíci ještě myslím?! Protože ho každé ráno vidím. Protože má čokoládový oči! Protože bych chtěla zažít něco (s)nového!!! A na té pláži to mělo nádech krásného snu... Řešení to asi nemá. Je...

Slovníček pojmů: dovolená - čím delší, tím větší radost plánovaná - nahlášená již někdy v květnu neplánovaná - bez předem určeného programu Prostě se jen tak poflakovat... do noci si číst (dočetla jsem Terapii láskou - trochu prvoplánová, přesto skvělá! a Pouto - velmi napínavé až do poslední stránky!), ráno dlouho spát, snídat nejlépe v posteli, obědvat nejlépe venku, slunit se, plavat, hrát hry, číst si, snít, na chvilku se zamilovat - ono se toho vzhledem k těm skutečně letním teplotám mnoho jiného vymyslet nedalo... a pro mě byl toto vcelku dobrý způsob, jak volné dny strávit (pominu-li možnost poznávat více či méně vzdálené kraje, na což bohužel nemám společníka)... Vypadalo to nějak takhle: Užila jsem si to; je mi líto, že to končí, ale pokud si dobře vzpomínám, zbývá mi ještě dalších dvanáct dní dovolené. Dalších dvanáct (ne)malých radostí... :)

Umím se zamilovat na několik let, jindy na pár minut... dnes ten pomíjivý pocit trval pár hodin... možná to ani nebyla zamilovanost, jen ten tolik intenzivní pocit chtít zažít něco (s)nového! Strávila jsem odpoledne uprostřed lesa u řeky a strávila jsem ho mimojiné pokukováním po jednom chlápkovi. Nejdřív to bylo takového to "je to on? není to on?" - tím on myslím toho, který se mi před dvanácti roky docela dost líbil, toho, kterého po ránu často míjím cestou do práce, toho, se kterým teď shodou všech okolností pracuju v jedné firmě. Což je shodou okolností skutečnost týkající se mnoha těch, na které jsem si v minulosti pomýšlela... :D Tohle všechno jsem věděla já. Co napadalo jeho, když pokukoval po mně, netuším... Já se tedy dívala po něm, on po mně a, když se naše pohledy náhodou střetly, dělali jsme, že po sobě vůbec nepokukujeme... :))) Kdy jsem tohle zažila naposled? Už si ani nevzpomínám... Však jsem si to dnes také hodně užívala! A to se mi rozhodně nelíbí tak jak...