Zažít něco (s)nového!

Zažila jsem včera zvláštní večer. Poklidný podvečer strávený v nečekané společnosti byl následován takovou dávkou emocí, že jsem nespala do půl druhé. Všechno, co se ten večer stalo, mi dlouze do noci běželo hlavou, přemýšlela jsem, zda jsem někde neudělala chybu a co mám dělat do budoucna a jestli se to všechno vůbec stalo... nechápala jsem vůbec nic... občas jsem schopná klást googlu různé otázky, ale kdybych se mu začala svěřovat se vším, čemu jsem nerozuměla, asi by v jednom týdnu spadnul podruhé. Svěřovat se je lepší kamarádkám! I včera tu pro mě moje kamarádka byla. Vyslechla si storku a prožívala dění toho večera se mnou... stejně střídavě nadšená a střídavě nemile překvapená jako já. Strašně mi to v tu chvíli pomohlo; nebýt se svým emocemi sama a svěřit se bez servítků se vším... takhle se poznají kamarádky! Z emocí jsem se nevyspala a plno jich zbylo i na dnešek, chtěla jsem se ještě někomu svěřit. Jenže, když jsem naťukla, že jsem půl noci nespala, před jednou z mých dvou nej...

Píšu si tenhle příběh na pokračování spíš pro sebe, než že bych měla pocit, že by někoho ještě zajímal. Kdo by totiž ani ne tak nade mnou, ale hlavně nad mým vysněným idolem již dávno nezlomil hůl?! Tedy kromě mě. Já totiž jsem furt závislá na těch chvílích kouzelna, které s ním zažívám. Ujíždím na nich, přestože jsem si vědoma toho, že je to jen iluze... že většinu z toho, co říká, nemyslí vůbec vážně... že je mýtoman, na to mě přece upozorňovali možná před třemi, čtyřmi roky... Podobně trapně, ne-li ještě víc, než jak skončil první pokus o rande , dopadl i ten druhý před měsícem . Z toho prvního se vymluvil, napodruhé se dokonce neozval několik dní. Jak to bylo dál? Poté mi jen poslal esemesku, že není úplně v pohodě a nastínil mi, co ho momentálně v životě tíží. Ano, mohl se na to zase jen vymlouvat, ale víc mě v tu chvíli naštvalo, že se neomluvil. A semlelo mě ještě víc následné setkání, kdy byl zase milej a zábavnej a tvářil se, jako by se vůbec nic nestalo... skoro jsem v tu chv...

Vždycky mi přišla za uši přitažená věta "potřebuju zhubnout pět kilo", protože ty, které to říkaly (ne, nebyli to muži!), to buď vůbec nepotřebovaly nebo potřebovaly shodit daleko víc. Do které z těchto kategorií asi patřím, když jsem teď v situaci, že těch pět kilo dolů fakt potřebuju?! Nutně. Ne hned. Stačí do Vánoc. Podotýkám, že před třemi roky jsem měla o padesát kilogramů víc než teď, takže by se těch pět mohlo zdát trochu směšných, ale prostě ještě nejsem s tím, jaké číslo ukazuje váha, a hlavně s tím, jak vypadám, spokojená. Pět kilo bůčku navíc. Vzhledem k tomu, že bych potřebala pomoct i od nevzhledné kůže na břiše, nabízelo by se řešení v podobě plastické operace. Asi bych se za nové břicho nerozmýšlela zaplatit, ale co mě od plastiky jednoznačně odrazuje, je strach z toho zákroku. Takže kůže ať si je, jaká je, ale s těmi pěti kily, samozřejmě že s těmi na břiše, musím zatočit! Prvních čtyřicet kilo šlo dolů téměř samo (jak už jsem tu nejednou psala, jen úpravou jí...

Je to asi tak půl roku zpět, kdy jsem se chystala na rande do Hor , a přestože pak jsem byla zklamaná tak, že jsem se zařekla, že už žádného chlapa balit nebudu, nějak jsem na to zapomněla a udělala jsem to znovu... a chtěla jsem jet znovu do Hor... za stejným chlapem... ono mi s ním totiž v posledních týdnech zase bylo tak hezky! Jediné pozvání, ke kterému se však měl, bylo to k prohlídce autobusu, které jsem odmítla, protože se mi zdálo absurdní. Toužila jsem po něčem víc! A využila jsem první příležitosti, která se mi naskytla. Položila jsem další nevinnou otázku, na které se mi dostalo podobně nadšené odpovědi, jako když jsem se před půl rokem ptala, jestli se mnou půjde lyžovat... Sníh na Horách už sice napadl, ale na lyžování to ještě není. Tentokrát jsem se otázala - asi úplně trapně, ale taková už prostě jsem - jestli můžu přijít na večeři. Ne jen tak, po delší chvíli, co mi líčil, co bude vařit, jak to bude vařit, s čím to bude vařit... svůj obdiv k jeho kuchařským schopnost...

A právě v tu chvíli, kdy už jsem začínala přemýšlet nad tím, že unavovat se dalších šest let pokukováním po krásném Romanovi a trápením se bezvýchodností toho začarovaného kruhu plného emocí, nadějí a následných zklamání už bych možná nemusela, mi ten chlap zase ukázal, proč na něj nemůžu nikdy zapomenout! Byl zase tak okouzlující, že jsem zase podlehla... a dělala přesně to, co chtěl... ale ani on se nebránil tomu, čeho jsem si žádala já... O Velikonocích jsme měli jít lyžovat , z čehož se tehdy trapně vymluvil, ale neomluvil. Další vývoj to tehdy asi mít nemělo a vzhledem k tomu, že nedlouho poté onemocněl, ani mít nemohlo. Čtvrt roku jsme se neviděli. Když pak zase někdy začátkem prázdnin začal jezdit a já zase začala nenápadně vyhledávat ty krátké chvíle našich setkání, už jsem nenacházela to, co dříve. Nebylo tam to kouzlo a být tam ani nemohlo, protože těžko mohl něčím dosáhnout toho, abych byla tak nadšená, jako když jsem si představovala, že spolu budeme sedět na lanovce a urči...

Brzo to bude šest let, co jsem se zakoukala do jednoho chlápka. Však víte... :) Je to čtvrt roku, co jsem ho neviděla. Nezapomněla jsem na něj - docela často si představuju, jaké to bude, až se zase uvidíme - ale nezapomínám ani na jiné z mých idolů. A že jich bylo! :) Většinou to neskončilo tak, že by mi něco zlého udělali, jen z mého života zmizeli nebo je nahradili jiní. Snad tomu tak nebude s krásným Romanem! Snad až Romana zase potkám, zafunguje to a zase se mi tak krásně bude točit hlava a bude se mi točit hodně dlouho... alespoň tak, jak se mi točívá, když potkám jiného chlapa ze seznamu... Věděla jsem, že pana anděla už po tom posledním setkání třeba nikdy neuvidím a tak jsem se ve svých sladkobolných pocitech tehdy utápěla jen chvíli, přestože to byla velká láska! Naopak po setkání s panem gé po dvanácti letech jsem ho dál občas potkávala, tak mi návrat ke vzhlížení ke krásnému Romanovi trval o poznání déle. Géčkového Dana jsem naposledy potkala (rozumějte jela autobusem, k...

Zavolala si mě k sobě moje bankovní poradkyně. Dostala jsem přednášku, že bych si měla pořídit stavební spoření, životní a penzijní pojištění a ještě hovořila o nějakých investičních strategiích a hlavně, že prý bychom spolu mohly vytvořit jakýsi plán, do kterého zaneseme moje sny a touhy. Ta ženská fakt chtěla, abych se jí se svými sny svěřovala! Asi netušila, že někdo může mít jen takové sny, které se za peníze pořídit nedají! Už se jí někdo svěřoval s tím, že by chtěl obejmout? A tím seznam mých snů nekončí. Chtěla bych obejmout od mého muže nebo pohladit po ramínku od mého vysněného muže. Chtěla bych jednou zase neusínat sama. Chtěla bych strávit celý víkend s mým mužem nebo jít na túru do Hor s mým vysněným mužem. Chtěla bych dostat kytici lučních kytek. Chtěla bych se zase zamilovat - klidně znovu do mého muže, do mého vysněného muže a nebo do nějakého úplně jiného muže. Chtěla bych, aby mě některý z nich pozval na zmrzlinový pohár. Chtěla bych s mým mužem jít do letního kina a b...