Zažít něco (s)nového!

Už si ani nevzpomenu, co bylo tím impulzem, že jsem se před Vánoci vrátila k háčkování, každopádně začínala jsem zlehka - dvounohým králíkem , kterého jsem přibalila asi do dvou vánočních balíčků - protože už je to pět let , co jsem se učila háčkovat, takže jsem si to znovu musela zažít. Vzniklo ještě několik barevných králíků, pak jsem návod mírně modifikovala a udělala nějaké podobné kočky, do toho jsem zvládla několik čelenek, ale v mánii se to zvrhlo až v okamžiku, kdy se ke mně s háčkováním přidala i kamarádka... vzájemně jsme si vyráběly medvědy, občas nějaký přívěsek, podšálek... hecovaly jsme jedna druhou. V okamžiku, kdy Léňa měla narozeniny, vyslovila přání, že by chtěla háčkovaného pštrosa, a poslala si i model , který si vyhlédla. Nemám problém háčkovat bez návodu. Naopak, bez návodu vznikají originály a teprve pak si připadám jako stoprocentní autorka. Léňa chtěla pštrosa, vzniklo z toho však něco mnohem lepšího... pštrosí kuře v životní velikosti... :D Ne, to není ono. Pš...

Slíbila jsem fotky ze sobotního výletu a i jsem se o ně snažila... takže můžete obdivovat tu úžasnou modrou barvu nebe... ... i barvu fasád... ... když z barevné fotky zrovna neudělám černobílou... ... ale jde do fotek dostat atmosféra sobotního výletu, volného dne, prvního, kdy se po zimě můžete jen tak courat bez bundy, protože sluníčko krásně hřeje, a k tomu pocit, že můžete všechno a nemusíte nic? A asi jen ti všímavější si všimli nápisů v cizím jazyce, pocítil však někdo tu exotiku? Jasně, nebyla to taková ta exotika v pravém smyslu slova, ale všechno je jiné, i když jste jen pár kilometrů za hranicemi. Začíná to dopravními značkami a nápisy, které já mám potřebu si nahlas předčítat, abych jim snáz porozuměla; cizí řeč pak kolem sebe slyšíte, snažíte se porozumět a po chvíli i rozumíte... jen mluvit polsky teda zatím moc nedávám! Ale pobýt tam dýl, šlo by i to! A i to mě fascinuje! Atmosféru tedy fotit neumím... a pak jsou tu další věci, které do objektivu dostat nejde! Výhled na ...

Už na něj nemyslím každý večer před spaním a už mu ani nechci psát... ... ale občas si na něj vzpomenu - je tolik věcí, které mi ho připomínají! - a je mi líto, jak to (ne)dopadlo, a říkám si, že by se mohl ozvat a vnést trochu vzruchu do mého jinak nudného života! Ten poslední večer, který jsme spolu strávili na telefonu - asi týden po tom, jak jsme se spolu v lednu viděli a já chtěla úplně všechno , protože jsem zažívala nezažité a krásně jsem si rozšiřovala obzory - mi "sliboval", že se ozve na jaře nebo i dřív. Ano, tušila jsem, že je to jen výmluva a způsob, jak se mě zbavit, ale..... prostě jsem zase chtěla být tak šťastná jako v těch chvílích, kdy mi dovolil být s ním. Samozřejmě, že se neozval. Něco se ke mně doneslo, ale chtěla bych slyšet přímo od něj, jak se má; jsem však momentálně přesvědčená, že už ho kontaktovat nebudu. Je to už jen na něm... Takže je asi konec mého platonického úletu s pánem pod písmenem B. Ono, kdyby totiž ještě někdy něco bylo, platonické to...

leden 2018 Nikdy nepřestanu doufat, že se zase ozve, že se uvidíme, že budeme spolu, že si pro sebe ukradnu zase pár okamžiků štěstí, že třeba podnikneme aspoň něco z toho, co jsme si slibovali. Jen tu chytrou černovlasou zelenookou holčičku nechci! :) Mýtoman a erotomanka. Kolikrát jsem tu ta slova použila! On kecá a já tomu všemu a hlavně tomu, že o mě má zájem, tolik chci věřit... nikdy mě nepřesvědčil, že všechna svá slova myslí vážně, ale já si důkazy o jeho zájmu brala z maličkostí, kterých se dopouštěl, a z toho výrazu v jeho očích! Asi umí filmovat i ten, protože jinak jsem v tom příběhu úplně ztracená, ač nad ním přemýšlím znovu a znovu. Kdyby mě chtěl, dávno mě mohl mít. Dostal tolik příležitostí jako žádnej jinech chlap. Stačilo, aby se snažil jen o trochu víc než dosud. Kde se asi stala chyba naposledy? Ozval se mi na Silvestra s přáním do nového roku. Nejdřív jsme si vyměnili jen pár slov na facebooku... ale já ho pak zase chtěla slyšet a vědět, jak se mu vede; oba jsme po...

Sledujete ty pohádky a romantické filmy, které na všech kanálech ve vánočním období běží, že jo? A vhání vám to slzu dojetí do oka? Mě to nikdy nedojímalo, já jsem jen strašně toužila něco podobného prožít... romantickou pohádku... pohádkovou romantiku... s Romanem. Zažila jsem s ním mnoho krásných chvil, některé byly i velmi komické, některé byly tak překvapivé, že by to ani nejlepší americký scénarista nevymyslel. Neviděli jsme se naposledy ten můj poslední den v bývalé práci. Ještě jsme se pak potkali! To, když jsem jela na výlet do Hor; chtěla jsem ho vidět... Když jsem se ocitla v jeho městě, zavolala jsem mu a zeptala jsem se ho, jestli se můžeme vidět. Měl na mě asi čtvrt hodiny mezi spoji, ale já byla šťastná, že ho zase vidím a že je zase milej, že se o mě zajímá, že se stará, že jsem měla zase znovu pocit, jak je to všechno vzájemné, že mě zase objímal, že se ptal, kdy se uvidíme... Jo, znovu jsme si domlouvali, ať si sbalím pyžamko a přijedu. A já zase chtěla! Tak já před ní...

Nemohla jsem jít do nové práce v botách, na kterých je každá tkanička jiná; takže nové polobotky, kožené, černé, docela nudné, 599 Kč. Zatím jsem je neměla na sobě, protože jsem si vystačila s balerínama... Nemohla jsem tam jít ani ve svých obrázkových tričkách, ani v tričkách s nápisy; takže moje po dlouhé době první halenka, tmavě šedivá, s jednorožci - jsem rebelka, ale jednorožce poznáte až po bližším zkoumání, 349 Kč. Na první den byla ideální! Nemohla jsem tam pozdějí jít ani v obrázkové mikině, takže jedna mikina bez obrázků, tmavě šedivá, s kapucí, 280 Kč, a taky nový kardigan, světle šedivý, nudný, ale k šatičkám slušivý, 125 Kč. A tomu nějaké nákupy v sekáči za pár korun (košile, tričko, top a úžasné šatičky na příští léto...) a jsme na ceně necelých 1.400 Kč. Za nové oblečení? Za nový život? Investice minimální, ale vyplatila se? Nabídka této mé nové práce přišla sama. Intenzivní pocit, že musím práci změnit, jsem měla asi před třema rokama a tehdy jsem se o to i snažila, al...