Zažít něco (s)nového!

Neumím to. Ty mezilidský vztahy! Ale statečně bojuju. Boj je to o to víc vyčerpávající, o co víc nevyzpytatelná je protistrana. A že ten jedinej chlap, kterej nějakým způsobem zase figuruje v mém osobním životě, je nevypočitatelnej víc než dost.  Odpusťme poslednímu chlapovi na světě "pár nedostatků"! Důvod? Znovu jsem na okamžik pocítila TO KOUZLO! Byť naše první setkání po čtyřech letech bylo fakt divný, nějak se to vyvinulo a pozval mě k sobě. Do Hor, na zahradu, na grilovačku. A že jsem se po tom všem, co mi psal, těšila moc. Tušila jsem setkání s tím mužem, kterého jsem znala před lety. No... bylo to tentokrát už míň divný! Myslím, že celkově to bylo docela uvolněné, krom mé utkvělé myšlenky na to, jak docílit nějakého jím iniciovaného fyzického kontaktu. Zatáhl mě do ložnice. Nic nebylo; jen součást prohlídky nemovitosti - od sklepa až po půdu, teda krom té části, kde bydlí maminka; předtím teda taky procházka se psem včetně vyprávěnek o lumpačinách z dětství; posezení ...

Setkala jsem se s Romanem. Asi se tomu ani nedá říkat rande. Jen já chtěla, aby to rande bylo! Aby to mělo takové kouzlo jako to první a to druhé: nemálo rozpaků vyvážených trochou lichotek, něžností a příslibů do budoucna. Jenže po čtyřech letech zbyly jen rozpaky! Ano, neviděli jsme se tak dlouho. Že za mnou někdy přijede, říkal už dávno předtím; teď s tím začal někdy v dubnu. A vysvětlil mi i tu dlouhou odmlku a já mu chtěla zase znovu věřit! Nepřijel však jednou, když jsme se domluvili, nepřijel ani podruhé, tak jsem ho nečekala ani teď... ale překvapil! Bylo to fakt divný. Přitom to byl tentýž chlap jako tehdy na dvoře v bývalé práci - stejné řeči, stejně vtípky. Navíc měl jen psa, asi roztomilého, ale neukázněného; takže celé to setkání bylo ve znamení jeho zkrocení. Ale asi, i kdyby pes zůstal doma, tomu setkání by to kýžené kouzlo chybělo stejně. Necítila jsem se vedle něj jako žena, spíš jako kámoš, chybělo tomu cokoliv osobnějšího, nebylo ani krátké objetí, ani letmá pusa. Po...

Jo, je to jedinej chlap na světě! Na to mém určitě. Jedinej, kterej se aspoň vyjadřuje tak, že by si o mě to kolo vopřel. Že si ho pořádně nikdy nevopřel, to je věc jiná. A, když je jedinej, jaký jiný možnosti, než doufat, že si ho vopře, asi tak mám?! Po čtyřech letech jsme se měli setkat. Nevím, jestli jsem se víc bála, že se to stane nebo že na to nedojde; smutná jsem byla z důvodu, že nepřijel... Dva dny na to odjel pracovně pryč; dva týdny byl v námořním přístavu, dva týdny jsme spolu denně byli v kontaktu, tedy on se o to snažil - nic hlubokomyslného, sem tam pár slov a spousty fotek... prostě jsme spolu sdíleli takový ten všední život. Jenže kdy naposledy jsem právě něco takhle obyčejného zažila?! V životě, ve kterým se nic neděje, se něco začíná dít! Ač hrdinka pochybuje, chce aby se něco dělo dál, aby se toho dělo víc! Ano, zcela iracionálně zase chci chlapa, se kterým jsem v minulosti nejednou byla šťastná, přestože (a nebo právě proto) se toho víc stalo dle jeho slibů a mých...

Nerozumím tomu... teda důvody jsou mi relativně jasné, je to stejné jako loni s jeřábníkem, pro nedostatek jakýchkoliv jiných vjemů způsobujících holčičí emoce mi stačí velmi málo, abych propadla kouzlu muže. S loňským májovým jeřábníkem jsem nemusela ani promluvit, stačilo pár úsměvů, zamávání a legrácek z kabiny jeřábu a byl pro mě tím jediným na světě! V hlavě se mi odehrálo úplně všechno. Několikrát. A od včerejšího večera se mi to začíná dít zase. Chci zase všechno! A to se jen jeden pán zeptal, co chci přivést z pracovní cesty. Kdy se mě nějaký muž zeptal naposledy na něco podobného? píšu hloupý článek na blog, abych si to sama srovnala v hlavě, a tečou mi u toho slzy jak hrachy Nerozumím tomu... těm emocím; v jednu chvíli jsem šťastná, hned nato asi až zoufalá. Ten pán už mi toho totiž sliboval mnoho a vždycky to, po čem jsem toužila. Když to začnu psát, budu brečet o to víc. Sedačková lanovka, večeře, návštěva, snickersky, políbení pod třešní, výlet do Hor, opékání špekáčků, j...

Koprovka s vejcem, chlupatý knedlíky s houbama, smaženou cibulkou a špenátem, pečený brambory s tvarohem, hrachová kaše s volským okem, těstoviny na mnoho způsobů, fazolovej guláš, bryndzový halušky (s restovanými žampiony namísto slaniny) a taky nespočet polévek; mnoho výborných pokrmů se dá uvařit bez masa. Vegetariáni vědí, masožravci, kteří se rozhodnou se masa vzdát po dobu předvelikonočního postního období, mohou trochu tápat... Já nad půstem přemýšlela už dva tři roky zpět, protože předkové byli bez pochyb moudří a věděli dobře, co a proč dělají, navíc byli v souladu s přírodou mnohem více než my. Nejenže neměli tropické ovoce, ale dokonce ani rajčata v lednu a jahody v únoru! Touhle dobou jim zbývaly brambory, obiloviny, zelí, nějaká kořenová zelenina a možná i jablko. Masových hodů si užili v období mezi Vánocema a Masopustem, na čerstvém oleji, než podlehl rychlé zkáze, usmažili koblihy... a přišel půst, období, kdyby dali tělu odpočinout a nabrat sílu na další sezónu. Žijeme...

Valentýn se blíží; někdo ho ignoruje, někdo má někoho, s kým si ho může užít, a někdo jiný bude mít depku, protože i ty kůly v plotě proti němu mají prima parťáky. Pro tyhle všechny je tu jednoduchý recept na brownies! Na malý pekáček 15 x 25 cm postačí pár surovin: 100 g hořké čokolády 50 g másla 2 vejce 75 g třtinového cukru 2 lžíce kakaa Čokoláda s máslem se rozpustí ve vodní lázni. Žloutek s cukrem se zamíchá a přidá se k němu čokoláda s máslem a kakao a nakonec sníh z bílků. A peče se to ve formě vyložené pečícím papírem, na 180 stupňů, 15 minut, ani o chvíli dýl, aby se to nepropeklo. To. Samo. To samo! Zde na obrázku jsou v čokoládovém koláčku ještě slané kešu (mňam!) a sušenka s mléčným krémem (neptejte se!).