Jako Bridget Jonesová

Bridget Jonesová byla vždy mou oblíbenou hrdinkou - vlastním obě knihy i oba filmy na DVD a jsem zvědavá na ten třetí - ale najednou se mi zdá, že toho s ním mám čím dál tím víc společného - snad jen že nekouřím a nepiju, ale jinak? Příští rok mi bude třicet, hledání ideálního chlapa je mou životní náplní, i když možná ten můj je nejideálnější, tvary mám víc než kulatější... a k tomu všemu jsem teď začala mít intenzivní pocit, že jednou umřu sama a budu nalezena až za tři týdny ohlodaná od vlčáka.

---

Fakt mi není dobře, o čemž svědčí už jen ten fakt, že jsem byla u lékařky. Z postele skoro nevylézám (a závidím tak Bridget její krásné obrázkové pyžamko), nic nejím, přestože mám hlad a tak ráda bych si dala alespoň kousek čokolády, ale už vím, že by mi po ní bylo ještě hůř, občas spím (to je mi totiž nejlíp), jinak se nudím, ale hlavně mám šílený pocit, že jsem strašně opuštěná... asi proto ta myšlenka na vlčáky. Za normálních okolností si single bydlení nemůžu vynachválit, i když mi občas chybí chlapská ruka, ale jak tu tak ležím, tak bych chtěla, aby tu někdo byl se mnou - minimálně bych se zabavila a nepřemýšlela nad tím, jestli nemám symptomy všech těch nemocí, o kterých jsem se včera dočetla na plakátech v čekárně u lékaře - aby se o mě někdo staral a alespoň ten čaj mi uvařil. Bohužel. Tento fakt bude jistě vést k dalšímu nutkání hledat onoho ideálního muže, byť necílenému a docela podvědomému. Existuje nějaký Mark Darcy i pro mě? Už jsem tu o tom kdysi psala, románové hrdinky mají ten život tak nějak snažší, neb je jim jejich osud určen nějakým šikovným spisovatelem, který jim pomáhá bojovat se životními peripetiemi. Jenže co my ostatní? Boj zůstává na nás samých a našim životům chybí šikovně vymyšlené náhody a zvraty, které by nás znatelně přiblížily k happy endu... Závěr je jasný: na rozdíl od Bridget nekouřím, nepiju a chybí mi happy end...