Zažít něco (s)nového!

Mám chuť nalakovat si nehty na rudo, přestože si nehty na rukou nikdy nelakuju. Koupila jsem si ten lak už loni v nějaké super akci, abych si nalakovala nehty na nohou, protože nalakované nehty na nohou v sandálkách nebo naboso někde u vody se mi moc líbí... bez těch si léto představit neumím. Tak snad proto, že lakování nehýtků na nohách je někde v nedohlednu - právě přišla další průtrž mračen a kapky vody zase vyťukávají do parapetu ten svůj hit - proto tu možnost zkrášlit si ruce zvažuji... ale zůstává jen u zvažování. Na následnou akci mi chybí energie. A tak je to se vším... Nevím, kdy naposledy jsem sem na blog napsala smysluplný článek. Tak moc bych chtěla psát, ale ono to nejde. Nejde mi psát, nechce se mi číst, o domácích pracích ani nemluvě, nebaví mě chodit do práce ani nakupovat, jen bych nejraději zavřela oči a spala, nebaví mě už ani fotit. A hlavně mě nebaví pořád dokola přemýšlet nad mými zdravotními problémy a ošetřující lékařkou, která mám pocit mi ty moje příznaky už...

Protekčně jsem obdržela lékařský předpis na medicínku, jež mi dozajista pomůže zbavit se stále neodeznívajících příznaků záhadné nemoci, na niž jsou zatím všichni lékaři krátcí. Jen jedna si troufla určit diagnózu, zapátrala ve velkém medicínském lexikonu a vybrala ten nejlepší medikament zaručeně bez vedlejších nežádoucích účinků... Užívat denně. Možná můžu ráno i večer! Ne, určitě myslela třikrát denně!!!  :))) Tak teď jen obléknout novou sukýnku, zahalit se do oblaku neodolatelné vůně a narazit na nějakou andělskou apatyku a usmívat se a usmívat se a usmívat se... a růžovosnově věřit... teda co to plácám, nikoliv růžovosnově , ale bleděmodrosnově ! MUDr. Corly musela přece nejlíp vědět, proč mi napsala tenhle modrý recept... ;) Díky za něj, Corly!!! Moc mile mě to překvapilo!!! Teď jen najít tu správnou apatyku... :D

Ne proto, že moje zastaralá televize neumí přijímat digitální signál, takže včera večer se na její obrazovce nemohl mihnout jediný hokejista, jsem jediného hokejistu neviděla, ale ani nikdy v minulosti, kdy se většina národa stala hokejovými fanoušky, jsem tomuto šílenství nepropadla. A přiznám se, že nějak nechápu, jakým způsobem se někdo, kdo ani nezná pravidla hry, ze dne na den stává fanouškem... Ostatně ani jsem ten hokej sledovat nemusela a věděla jsem, že vývoj je víc než dobrý. Když pominu informační zdroj v podobě Twitteru, tak o stavu zápasu mě informovaly vítězné výkřiky, které se ozývaly celým našim domem. Sousedka pode mnou, která běžně řve jen na exmanžela, se kterým žije, křičela byť hokejově, zato tentokrát vcelku poslouchatelně... Na rozdíl od těchto fanynek něžného pohlaví to mužské fanouškovství zdá se mi pochopitelnější, přece jen mužům je ten sport bližší. A pak také je pro ně dobrou záminkou k jejich oblíbenému shlukování a hlavně na líh bohatých pitkách. Zapíjelo...

Povalovala jsem se dnes v (trochu mokré) trávě a užívala si záplavy modrého kvítí... :) Ne že by mé povalování bylo nečinné - doufám, že ho alespoň trochu oceníte, však jsem domů přišla zase v kompletně špinavých kalhotách z toho válení, ale co bych pro pár snímků neudělala, zvlášť když samotné mi to dělá radost - přesto tak pilná jako ty včelky jsem fakt nebyla... lítaly tam jedna za druhou... ... a když kouknu na tuhle, tak normálně vidím včelího medvídka! Hotový Brumda!!! :) Tahle chudinka na to snad ani nemohla vidět!!! ;) To tenhle brouček v sobotu prostě odpočíval... A já taky... dál jsem se povalovala v trávě a užívala si konečně volného chvilkami slunného dne... ... a zase trochu záviděla té krásce toho modrého panáčka. Že jim to sluší? :))) I tahle dáma se tam s kýmsi sbližovala... ... a tyhle dvě už si také užily a teď už jen do světa posílají dětičky... Tak šťastnou cestu! A Vám všem krásnou neděli!!! ;)

Některé skutečnosti stále těžce nesu, respektive nepřestávají mě udivovat a nepříjemně překvapovat. Nestačím zírat. Už dlouho už jsem o panu andělovi nepsala, nebylo proč a navíc jsem tuto zápletku mého života považovala za uzavřenou. Sny se rozplynuly, leč od odběru souvisejících zdrojů jsem se v mém Google Readeru neodhlásila... ... vždyť ty jeho holky  umí hezky psát a na jejich fotkách se dá najít spoustu skvostů! A jen tak mezi námi, pořád jsem doufala, že se tam objeví především nějaká jeho fotka. A tak si tak prohlížím fotky z akcí jeho dcery... a následně fotky z akcí jeho mladé milenky... Literární exkurze fakt nejsou to, co by mě zajímalo! A zase další literární exkurze... Hmmm... ty fotky, ta navštívená místa jsou mi nějak povědomá! Exkurze mě začala zajímat víc, než jsem si myslela. V jednom okně prohlížeče fotky jeho velmi sympatické dcery, v druhém okně fotky té druhé... té mladší... té, co ji stále nemůžu přijít na jméno... Našla jsem první v obou albech shodný ...

Jestli jsem se tu před dvěma týdny rozplývala nad bílými kráskami , co teprve dnes? :) Jejich sladce růžové šatičky nikdy nevyjdou z módy a ony na ně nikdy nebudou moc staré! Nikdy nebudou vypadat trapně, když se do nich co sezónu obléknou. A jejich něžná róba nebude působit nepatřičně ani v sebeblátivějším terénu... prostě ji umí nosit... Kdybych uměla malovat, tak se hned dám do malování jabloní... ;)

... vzpomínka na minulý sluníčkový & slunéčkový víkend

"Nehodím se pro manželství. Bohužel! Nesnáším totiž všednost. Když nastanou všední dny, žena je najednou neviditelná. Začíná to pomalu, ale pak to graduje. A tak musí stále dokazovat, že taky existuje, že chce být zdravena, líbána, oceňována, že chce být brána vážně. Když nastanou všední dny, jsou muži strašně unavení. Když nastanou všední dny a zpočátku tak ochotný a obětavý přítel už nenakupuje ani neumývá nádobí, natož aby vařil nebo stlal postele, naopak se oproti dřívějšku objevuje doma se zarputilým výrazem ve tváři a očekává, že bude obsloužen (ačkoliv ví, že žena také celý den pracovala), je to pro mě začátek konce. Já neumím být neviditelná. Znám svou cenu. Chci milovat a být milována. Chci projev citů a vášnivé pohledy. Chci, aby se mi rozbušilo srdce, když se muže dotknu. Chci se chvět a vzdych...

Že nadpis zní nelogicky? Zní. Ale svého času, když jsem ještě doma neměla internet a u počítače v práci zase repráky, tak jsem si hudbu vybírala jen podle toho, jak se mi líbilo zpracování obalu na CD... a fakt je, že tahle metoda většinou fungovala! :) I kdybych nevěděla, že Mylène Farmer mě svou hudbou neumí stoprocentně oslovit, tak ani podle tohoto obrázku bych po albu "nesáhla" všema deseti, jen bych ho imaginárně obracela v rukou a zkoumala... a to i přestože se mě právě tenhle výjev, který zvolila na singl se Sealem, velice líbí. Ale ten mě spíš oslovuje z toho důvodu, že mám tak nějak slabost pro dvojice na první pohled zcela odlišných osob - black & white, pán v nejlepších letech & slečna sotva dospělá a tak... Mylène Farmer & Seal Přítomnost zpěvačky - nevím proč, ale ženské hlasy mému uchu zní libozvučněji - s kytarou jsou obvykle neklamnou známkou toho, že se mi album prostě bude líbit... však ta kytara mnohé písně také doprovází. Na obálku tohoto CD...

Ta fotka se moc líbí. A je i symbolická... Můj blog nabral poslední dobou trochu jiný směr (zcela odlišný od představy, kterou jsem měla, když jsem ho zakládala). Na nějaké nové francouzské impulzy, které by s sebou přinesl kurz francouzštiny, se teprve chystám, pokud to vyjde. Anděl je nemocný a hlavně je toto téma už trochu passé. Díky tomu jsem se cítila poslední dobou sice trochu nudně, ale za to celkově vyrovnanější, užívala jsem si úžasných výletů, hodně fotila a neřešila jsem nesmysly, byť třeba sladce snové. Co psát o denním stereotypu? Raději počkám, až se ze zimního spánku probudí a nebo BUDE PROBUZENA má fantazie, protože na mé ufňukané stížnosti asi nejste zvědaví, že? ;) Kdyby náhodou jo, tak jen jedna jediná: přesně za rok mi bude třicet a já mám čím dál tím častěji pocit, že stárnu a že už bych měla být dospělá, ale přitom vůbec nechci být dospělá... tak o deset, dvanáct let zpátky bych ten čas vrátila... To byla jedna jediná, ale hned mě jich napadlo několik. Ovšem k o...

Podařilo se mi zachytit krásný prvomájový obrázek; úplně kvalitní sice není, protože je to jen takový hodně nazoomovaný výcvak - odvahu fotit cizí lidi, zvlášť líbající se, prostě nemám. Jen... ... měla jsem na té fotce být já! Protože jsem romantička. Protože se mi tahle tradice moc líbí. Protože je to svým způsobem důkaz lásky a já chci vědět, že můj muž miluje, nejen to tušit. Protože chci zůstat po celý rok krásná. Protože ten chlap na fotce má prošedivělé vlasy a ta holka se zdá docela mladá, takže ten výjev může být docela hříšný. Tak proto. Ale i kdyby to nebylo hříšné, ráda bych tam byla. S mužem. S tím mým. Hmmm... byla jsem tam sama... ... pod třešní... ... pod hrušní... ... i pod jiným druhem hrušně... ... v celém velkém višňovém sadu... ... do trnkového křoví jsem vlezla... ... a i pod švestkou jsem byla. A i přestože jsem tam byla sama, tak se mi tam líbilo. A užívala jsem, protože další záplava bílých krajek mě čeká až napřesrok a pak zase napřesrok a pak zas... žádné jin...