Francouzská hudba v obrázcích a nejen v nich

Že nadpis zní nelogicky? Zní. Ale svého času, když jsem ještě doma neměla internet a u počítače v práci zase repráky, tak jsem si hudbu vybírala jen podle toho, jak se mi líbilo zpracování obalu na CD... a fakt je, že tahle metoda většinou fungovala! :)

I kdybych nevěděla, že Mylène Farmer mě svou hudbou neumí stoprocentně oslovit, tak ani podle tohoto obrázku bych po albu "nesáhla" všema deseti, jen bych ho imaginárně obracela v rukou a zkoumala... a to i přestože se mě právě tenhle výjev, který zvolila na singl se Sealem, velice líbí. Ale ten mě spíš oslovuje z toho důvodu, že mám tak nějak slabost pro dvojice na první pohled zcela odlišných osob - black & white, pán v nejlepších letech & slečna sotva dospělá a tak...

Mylène Farmer & Seal

---

Přítomnost zpěvačky - nevím proč, ale ženské hlasy mému uchu zní libozvučněji - s kytarou jsou obvykle neklamnou známkou toho, že se mi album prostě bude líbit... však ta kytara mnohé písně také doprovází.

Na obálku tohoto CD se se svou kytarou v důvěrném objetí nechala zvěčnit Carla Bruni dávno předtím, než se z ní stala první dáma Francie. A ten její zasněný výraz je pro mě charakteristický! V titulní písni Quelqu'un m'a dit zpívá o tom, že ji někdo řekl, že on ji ještě miluje a ptá se, zda je to ještě možné... což je mně blízké jakbysmet.

Carla Bruni - Quelqu'un m'a dit

Do oblečku ozdobeného kytarou a veselými malůvkami - to vše sladěné do celkově hravého obrázku - se může obléknout jen velmi hravá hudba velmi hravé interpretky...

... a tou Zoë Avril bezpochyby je! Bohužel na prádelní šňůru se zatím nechala zavěsit pouze jedinkrát - a to na tomto jejím debutovém a zároveň zatím posledním albu.

Zoë Avril - Il veut une poupée

A další veselé obálky s vyobrazenou interpretkou graficky doplněné tak, aby vytvořily ideální vzhled, který vypoví mnohé o hudbě na nosiči uvnitř se skrývajícím. Vlevo se na Vás směje a vpravo již trochu zvážněla Olivia Ruiz, další z představitelek hudebního stylu nouvelle varieté française, jehož jsem vyznavačkou... :)

Společným prvkem těchto dvou alb je nejen Amélie-Les-Crayons a její kouzelná hudba, veselé všude rostoucí kvítí, ale i Samuel Ribeyron, který je autorem těchto nádherných coverů. Podle mě se mu moc povedly a doporučuji kliknout na odkaz pod jeho jménem, který Vás zavede na jeho blog a můžete si prohlédnout jeho další práce, nebo jeho jméno zadat do jakéhokoliv vyhledávače obrázků... případně na webové stránce Amélie-Les-Crayons v sekci bonusy zvolit některý z úžasných wallpaperů; osobně doporučuji tento - opět jeden velmi rozporuplný a přitom tak krásný pár! :)

Volba takto něžného kabátku pro hudební nosič je mě mnohem bližší než úvodní polonahá Mylène, kterou bych v rukou jen rozpačitě otáčela. Narazit na tyhle alba v nějakém obchodě s hudbou chtěla bych je vlastnit i pro ty nádherné obrázky!

A samozřejmě pro nezaměnitelnou hudbu (na jejím webu je ke stažení i několik velmi milých vyzvánění pro mobilní telefony):

Amélie-Les-Crayons - Elisabeth

Jak jsem řekla, mému uchu lahodí spíš ty ženské hlasy, takže tato poslední kompilace mě nezaujala ani tak díky obrázku, ale díky obsahu obrázku. Samé ženské tam jsou a samé ženské tam i zpívají, mimojiné i výše jmenované... v případě zájmu nakoukněte na tuto stránku, kde jsem toto album dnes našla a stáhla já... mám pocit, že je to pravděpodobně čísi soukromý výběr, než oficiálně vydaná kompilace. Ale že se mi ten někdo přesně trefil do mého hudebního vkusu! :)

Příjemný poslech, inspirovali-li jste se, a kdyby ne, tak doufám, že Vás alespoň zaujala nápaditost tvůrců přebalů hudebních nosičů... :)))