Hoši děkujem!

hoši děkujem
Ne proto, že moje zastaralá televize neumí přijímat digitální signál, takže včera večer se na její obrazovce nemohl mihnout jediný hokejista, jsem jediného hokejistu neviděla, ale ani nikdy v minulosti, kdy se většina národa stala hokejovými fanoušky, jsem tomuto šílenství nepropadla. A přiznám se, že nějak nechápu, jakým způsobem se někdo, kdo ani nezná pravidla hry, ze dne na den stává fanouškem...

Ostatně ani jsem ten hokej sledovat nemusela a věděla jsem, že vývoj je víc než dobrý. Když pominu informační zdroj v podobě Twitteru, tak o stavu zápasu mě informovaly vítězné výkřiky, které se ozývaly celým našim domem. Sousedka pode mnou, která běžně řve jen na exmanžela, se kterým žije, křičela byť hokejově, zato tentokrát vcelku poslouchatelně...


Na rozdíl od těchto fanynek něžného pohlaví to mužské fanouškovství zdá se mi pochopitelnější, přece jen mužům je ten sport bližší. A pak také je pro ně dobrou záminkou k jejich oblíbenému shlukování a hlavně na líh bohatých pitkách. Zapíjelo by se včera cokoliv, jak prohra, tak výhra. A ze stejného důvodu pokračovalo by to i to dnes, mimojiné jako stimulant k údržbě zeleně.

Ale abych nebyla za úplnou ignorantku: Hoši děkuju, že nám tu tak hezky sekáte trávu! ;)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka