Že by se mi začaly plnit sny?

Potkala jsem dnes Romana (rozumějte pana B.) a konečně nikam nespěchal. Nejenže jsem se mu stihla zahledět do očí, ale i jeho úsměvěm jsem se pokochala! :))) Byl milej! Prohodili jsme spolu pár nezávazných slov - no, jen o počasí to bylo, ale i tak! ;) - a nakonec mě drobnou lichotkou přivedl do rozpaků... uááá... proč já jen v tomhle neumím vůbec chodit a jen si plánuju, jak si od něj půjčím čepici?! Ale i tak! Super!!! :)))

---

Apríl! :D A nebo spíš jen další z mých snů... ;)

Možná je to spíš nemoc, než pouhé sny, ti mi pánové od A do Z. Že by fakt ta zmiňovaná erotomanie? :o

Další jediný apríl, který jsem dnes si dnes udělala (tzn. důkaz toho, že nic jiného než ty chlapy v hlavě nemám :D ):

"Víš, že Joska (rozumějte pan A.) už není v Lípě?"

"Ne... a kde je teď?"

"Zase jezdí u nás."

Skočil mi na to! Věřil tomu a možná se i těšil, že zas bude zábava. Taky bych ráda uvěřila, žel tomu tak není...

Apríl. Sen. Nemoc.

Tak jako děti mají neviditelné kamarády, se kterými si povídají a hrají, tak já mám (napůl) neviditelné muže.

A co s nima dělám, to radši ani nechtějte vědět! :D