Zažít něco (s)nového!

Občas se mi stane, že stojím v obchodě u regálu s čokoládami, vyberu si, vezmu si a zase ji vrátím! Ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co se může stát, když mám podobnou uvědomělou chvilku. Tu čokoládu si může koupit někdo jiný a pak se můžou dít věci! Koupí ji Petr, když se vrací z práce domů. Naštěstí mu starší dcera připomněla, že mají dnes s manželkou výročí patnácti let od svatby. Vyhne se tak mnoha výčitkám a bude ho čekat pouze jediná: "Jenom čokoláda?" Koupí ji Anna a, když k ní přijedou vnoučata, společně si ji dají. Malé Elišce se barevný obal od čokolády natolik zalíbí, že se rozhodne, že bude obaly od čokolád sbírat. Za dvacet let bude mít největší sbírku v republice. Koupí ji Alena jako malou pozornost pro dcerčinu učitelku. Ta ale čokoládu nejí, tak ji donese zubařce, až půjde na preventivní prohlídku. Preventivně. Zubařka dá čokoládu do skříňky k ostatním čokoládám a mletým kafím; občas něco z toho někomu dá, občas to, co už je prošlé, vyhazuje. Koupí ji Kare...

Poslední záchvěv léta ve střední Evropě jsem si užívala v Německu u Lužických jezer, dokonce i v tom jezeře, ale především to byl víkend na koloběžce... Ano, já sportovně nezaložená, jsem se k tomu nechala ukecat... ale moc přemlouvání k tomu nebylo třeba vzhledem k prezentovanému nadšení z těchto míst! :) Nadšená jsem byla také, ale spíš celkově z víkendu a také z mého sportovního výkonu (krásné nové cyklostezky v rovinatém terénu dělají své), než z míst. Ta se mi zdála až příliš umělá... ... a místy až kýčovitá. Ale celkově to budí letní dovolenkový dojem, takže spokojenost maximální! Příště se nechám přemluvit zase, ale raději až letní záchvěv bude intenzivnější... chtěla bych si užít i té průzračné vody v jezerech! Závěrečná fotka k tématu moc není, ale vyfotit jsem ji musela! ;) Snad jen na podtržení toho, že tam bylo fakt krásně... a že ne vše bylo kýčovité.

Kvůli neutuchajícím myšlenkám na krásného Romana a příliš častému plkání o něm už si občas sama sobě připadám únavná. A nejen únavná, ale i nedospělá a nezdravě snící. Tenhle sen je prostě už příliš dlouhej! Nechci teď hodnotit jeho smysl, protože ten bych si dokázala hájit možná tak dlouho, jak dlouho trvá, ale právě o tu délku jde; jak dlouho by mělo trvat takové to platonické zamilování se, aby už to nebylo vysilující a nesmyslné, ale radostné a osvěžující? Ač jsem to zažila mnohokrát, míru jsem neznala nikdy. Vždycky se to nějak samo časem vyřešilo. Třeba sen o panu andělovi mi ukradla melírová kráska v době, kdy už ten sen asi rok a půl trval. Tou dobou už mě taky trochu unavoval, protože realita neukazovala na jakýkoliv možný vývoj, ale vzdávat jsem se ho nechtěla. A tak to víceméně skončilo tím, že mi ho byla velká část vzata; jeho krásné začátky jsou tak díky tomu konci docela upozaděny. Trvalo to bohužel moc dlouho a nebyl to v mém životě jediný případ. A tak na ty lásky vzpom...

Moje lovestory, která vlastně vůbec žádnou lovestory ve skutečnosti není, je nejdelší snovou lovestory mého života. Uvědomila jsem si to nedávno, když jsem si přemýšlela nad tím, že v létě uplynulo pět let od okamžiku, kdy se mi barevnější Roman na první pohled zalíbil . Pět let! Nebylo to celou dobu tak, že bych na něj na chvíli nemohla zapomenout, občas to bylo takové příležitostné , ale to okouzlení jím tam celou tu dobu někde je. Začátkem léta jsem tu sice hlásala, že už si se sebou nenechám pohrávat , ale já to asi neumím... Brání mi v tom jeho milý úsměv, něžný pohled a to, jak mi říká Lenčí ! Jsou to jen takové maličkosti, ale působí na mě jako návnada. - Snadná kořist; těší mě. - Chtěla bych takových pomíjivých okamžiků víc. Vlastně bych chtěla, aby vůbec nebyly pomíjivé. Třeba taková představa milých lichotek, které by mi šeptal do ucha, zatímco by mě hladil po vlasech... Ale to je jen takový sen! Výplod mé asi choré mysli či příliš bujné fantazie a nebo další příznak mnoha p...

Taky vás s přicházejícím podzimem přepadají čím dál tím častěji chutě na něco dobrého? Mě pořád! Zvlášť když na mě recepty na sladké dobrůtky z internetu skoro samy vyskakují!!! Ty, které mě zaujmou, si ukládám do oblíbených položek v prohlížečí a mám jich tam už fakt hodně. Pro vaši inspiraci vybírám patnáctku nejlákavějších. Magický koláč čokoládový Magický koláč vanilkový Obrácený jablkový koláč s pudinkovým krémem Křupavé citronové čtverečky Křehký borůvkový koláč Sernik Fitnes tvarohový zebra dortík Bábovka s povidly Bánánovo-čokoládová bábovka Čokoládovo-čokoládový čokodort Banánový dort s čokoládovou ganachí Čokoládový chlebíček Staročecký trdelník Nepečený banánovo-tvarohový dezert Nepečený lávový dortík s karamelem Tak který připavíte a pozvete mě na něj? ;)

Ač to mám na Jizerku jen nějakých pětadvacet kilometrů, nikdy jsem tam nebyla. Tedy až do víkendu ne. A moc se mi tam líbilo, takže vás vezmu s sebou... chvíli si představujte, jak překonáváte převýšení 100 m (jakože fakt prďák!) ... a jsme na Bukovci! Cestou vyhlídka na Krkonoše (jakože Hory!), na Jizerky a nakonec pod sebou uvidíte osadu Jizerka... Jo, vypadá to tam přesně jako na všech obrázcích, které jsem kdy viděla... tady v popředí s Upolínovou loukou... na podzim bez upolínů... Ty domečky jsou jeden malebnější než druhý. Na fotce níže Panský dům. ... a o kousek dále ovečky! :) V pozadí vlevo meteorologická stanice, vpravo se nad osadou tyčí Bukovec. A jdeme k Safírovému potoku... ... a kdo bude mít štěstí, najde safír. Nebo iserín. Nebo prostě jen místo, kde se mu zalíbí! A tam někde na konci stezky mělo být rašeliniště. Nejsem si jistá, zda už je to ono... A nebo jsme měli jít ještě dál? No, klidně tam vyrazím znovu, výlet se mi fakt líbil. Vy sice máte tu výhodu, že vás z něj...

Kdo by neměl slabost pro plechové cedule? Jsou retro, jsou stylové, jsou originální a i přes svůj minimalizum dokaží pěkně osvěžit jakýkoliv interiér. A tím interiérem nemyslím garáž. Hodí se kamkoliv, nevyžadují žádný velký prostor, je možné je snadno připevnit a přesto se s nimi dají dělat kouzla... A kdyby vás náhodou přestaly bavit, snadno je přemístíte jinam. Já tu teď mám tuto prima plechovou ceduli zobrazující Eiffelovu věž , která mě zaujala svou divokou barevností, která s klasickým motivem překvapivě pěkně ladí. Co myslíte? Nejedná se o klasickou smaltovanou ceduli vyvedenou na silné kovové desce, materiál je spíše slabší, přesto však nepůsobí nikterak lacině. Řekla bych, že záleží na tom, jak šikovně ji instalujete... Takže: Kam s ní? Slušelo by jí to třeba na bílé zdi nad krbovkama... železo k železu prostě sedí! ... ale napadají mě i další místa. Barevně ladí i s mou červeno-zelenou koupelnou, kde by též osvěžila bílou zeď. No, a velkou bílou zeď mám i nad postelí, ale tam...