Zažít něco (s)nového!

Kdyby tak existoval nějaký návod na vztahy! Nevím teda, zda by mi pomohl s tím mým atypickým, který předem vnímám tak, že skončí špatně (přesto si ho chci užít!). No, já vlastně ani nevím, jestli je to vztah ve více než obecném smyslu slova... Je to vztah?! Má to své kouzlo a je to divný zároveň. Chci to, chci toho víc a přesto se bojím. Moc nad tím přemýšlím a přitom bych to chtěla nechat jen tak plynout. Je třeba se tomu poddat, přesto se pořád zdráhám projevit svoje emoce. Je větší blázen on a nebo já?! Zamilovávám se na první pohled. Do něj před dvanácti lety; nevěřila jsem, že bych s ním někdy něco mohla mít, ale občas jsem se tím snem nechala hodně unášet, občas jsem se snažila se s ním sblížit, občas jsem na jeho existenci ale i zapomněla. Jemu ten zájem mladší holky asi dělal dobře, nikdy mě neodmítl, naopak mi později sliboval i to, o čem jsem se ani snít neopovažovala, tehdy se bohužel stalo jen málo z toho. Existuje šance, že se to všechno ještě stane? Říkali mi: "Nevěř...

Dřív jsem si krom blogu psala i cosi jako deníček - své prožitky, postřehy a emoce bez cenzury. Už si ho nepíšu, byť blog vždycky bude jen verze vhodná zveřejnění (i když si ho stejně píšu spíš pro sebe, nemyslím si, že zažívám něco extra zajímavého, spíš naopak), a tak některé detaily z rande č. 3 vím jen já a nějakým tajemstvím zůstane obestřeno i rande č. 4, nevyprávím to ani kamarádkám... A fakt to vím jen já! Vzhledem k množství zkonzumovaného alkoholu bohužel druhý den neví ani protějšek, co bylo. To mě docela trápí, zvlášť po prožitcích z dětství dcery rodiče alkoholika, ale pozitiva dosud převažovala. Čtvrté rande se opět konalo až v náhradním termínu. Po šíleném pondělí se mi celý týden slibovala společná neděle; těšila jsem se, byla jsem spokojená s každodenní komunikací, cítila jsem po té předchozí schůzce jistý obrat, byly omluvy - za pondělí i za promarněné roky, byly emoce, byly humory, byly přísliby a já tomu věřila. V jeho "Dáme to." bylo pro mě všechno! A tak...

Druhý první rande bylo divný. Druhý druhý rande už bylo míň divný. První třetí rande bylo šílený! Přesto jsem velkou část společného odpoledne byla šťastná. Ne, nepřišel na neckyádu, kde jsem byla beruškou. Prý byl v práci... Ozval se až o den později. A pozval mě opět k sobě do Hor. Prý aby smečka byla kompletní! Beruška, vlčák a magor? Jo, budeme slušnej oddíl! S tímhle vědomím tam druhý den jedu bez obav, asi jen s mírnou nervozitou odpovídající třetí schůzce. Pes mě nesežral. Vlastně mě nadšeně vítal a docela hezky jsme si spolu na zahradě hráli, než se Roman, který při čekání na mě usnul, probudil. Ten mě nijak zvlášť nevítal. Tu naši druhou první pusu jsem musela dát já jemu, jako zcela spontánní poděkování za kuličku do ložiska (rozumějte dárek) z Rakouska. Vzhledem k tomu, jak to prezentoval, mě ta blbá kulička fakt potěšila; jen jsem ji tam teda nakonec zapomněla. V tu chvíli nevím, jak dalece má promyšlen plán na odpoledne; slibuje mi návštěvu kavárny a procházku se psem. Kav...

Neumím to. Ty mezilidský vztahy! Ale statečně bojuju. Boj je to o to víc vyčerpávající, o co víc nevyzpytatelná je protistrana. A že ten jedinej chlap, kterej nějakým způsobem zase figuruje v mém osobním životě, je nevypočitatelnej víc než dost.  Odpusťme poslednímu chlapovi na světě "pár nedostatků"! Důvod? Znovu jsem na okamžik pocítila TO KOUZLO! Byť naše první setkání po čtyřech letech bylo fakt divný, nějak se to vyvinulo a pozval mě k sobě. Do Hor, na zahradu, na grilovačku. A že jsem se po tom všem, co mi psal, těšila moc. Tušila jsem setkání s tím mužem, kterého jsem znala před lety. No... bylo to tentokrát už míň divný! Myslím, že celkově to bylo docela uvolněné, krom mé utkvělé myšlenky na to, jak docílit nějakého jím iniciovaného fyzického kontaktu. Zatáhl mě do ložnice. Nic nebylo; jen součást prohlídky nemovitosti - od sklepa až po půdu, teda krom té části, kde bydlí maminka; předtím teda taky procházka se psem včetně vyprávěnek o lumpačinách z dětství; posezení ...

Setkala jsem se s Romanem. Asi se tomu ani nedá říkat rande. Jen já chtěla, aby to rande bylo! Aby to mělo takové kouzlo jako to první a to druhé: nemálo rozpaků vyvážených trochou lichotek, něžností a příslibů do budoucna. Jenže po čtyřech letech zbyly jen rozpaky! Ano, neviděli jsme se tak dlouho. Že za mnou někdy přijede, říkal už dávno předtím; teď s tím začal někdy v dubnu. A vysvětlil mi i tu dlouhou odmlku a já mu chtěla zase znovu věřit! Nepřijel však jednou, když jsme se domluvili, nepřijel ani podruhé, tak jsem ho nečekala ani teď... ale překvapil! Bylo to fakt divný. Přitom to byl tentýž chlap jako tehdy na dvoře v bývalé práci - stejné řeči, stejně vtípky. Navíc měl jen psa, asi roztomilého, ale neukázněného; takže celé to setkání bylo ve znamení jeho zkrocení. Ale asi, i kdyby pes zůstal doma, tomu setkání by to kýžené kouzlo chybělo stejně. Necítila jsem se vedle něj jako žena, spíš jako kámoš, chybělo tomu cokoliv osobnějšího, nebylo ani krátké objetí, ani letmá pusa. Po...

Jo, je to jedinej chlap na světě! Na to mém určitě. Jedinej, kterej se aspoň vyjadřuje tak, že by si o mě to kolo vopřel. Že si ho pořádně nikdy nevopřel, to je věc jiná. A, když je jedinej, jaký jiný možnosti, než doufat, že si ho vopře, asi tak mám?! Po čtyřech letech jsme se měli setkat. Nevím, jestli jsem se víc bála, že se to stane nebo že na to nedojde; smutná jsem byla z důvodu, že nepřijel... Dva dny na to odjel pracovně pryč; dva týdny byl v námořním přístavu, dva týdny jsme spolu denně byli v kontaktu, tedy on se o to snažil - nic hlubokomyslného, sem tam pár slov a spousty fotek... prostě jsme spolu sdíleli takový ten všední život. Jenže kdy naposledy jsem právě něco takhle obyčejného zažila?! V životě, ve kterým se nic neděje, se něco začíná dít! Ač hrdinka pochybuje, chce aby se něco dělo dál, aby se toho dělo víc! Ano, zcela iracionálně zase chci chlapa, se kterým jsem v minulosti nejednou byla šťastná, přestože (a nebo právě proto) se toho víc stalo dle jeho slibů a mých...

Nerozumím tomu... teda důvody jsou mi relativně jasné, je to stejné jako loni s jeřábníkem, pro nedostatek jakýchkoliv jiných vjemů způsobujících holčičí emoce mi stačí velmi málo, abych propadla kouzlu muže. S loňským májovým jeřábníkem jsem nemusela ani promluvit, stačilo pár úsměvů, zamávání a legrácek z kabiny jeřábu a byl pro mě tím jediným na světě! V hlavě se mi odehrálo úplně všechno. Několikrát. A od včerejšího večera se mi to začíná dít zase. Chci zase všechno! A to se jen jeden pán zeptal, co chci přivést z pracovní cesty. Kdy se mě nějaký muž zeptal naposledy na něco podobného? píšu hloupý článek na blog, abych si to sama srovnala v hlavě, a tečou mi u toho slzy jak hrachy Nerozumím tomu... těm emocím; v jednu chvíli jsem šťastná, hned nato asi až zoufalá. Ten pán už mi toho totiž sliboval mnoho a vždycky to, po čem jsem toužila. Když to začnu psát, budu brečet o to víc. Sedačková lanovka, večeře, návštěva, snickersky, políbení pod třešní, výlet do Hor, opékání špekáčků, j...