Zažít něco (s)nového!

Přiznám se: čekám, až se mi Roman ozve. Jsem si téměř jistá, že se tak stane; ale stane se to, až na to čekat přestanu (možná o Vánocích, možná za dva roky). A, bude-li čemu, zase podlehnu. I za tu cenu, že pak znovu budu stejně psychicky zlomená jako teď. Jo, bylo by to jednodušší škrtnout ho z mého života a zapomenout navždy. Jasně, že po tom všem, co se (ne)stalo, by to bylo logické, ale prostě k této záležitosti neumím přistupovat racionálně, neumím si říct, že mi on za všechno to trápení nestojí... Chápu to jako svou životní prohru. Věděla jsem, že je to magor, a přesto jsem do toho šla. Nemůžu mít normálního chlapa, když sama normální nejsem. Chtěla jsem jeho a byla jsem s ním šťastná! Nemít vztah s ním pro mě znamená nemít žádný vztah. Čtyři roky samoty mám za sebou; předtím byl zase jen on a k tomu jeden již nefunkční vztah. Za ty čtyři roky jsem potkala jediného muže, který se hezky usmál - jeřábníka. A ten se fakt jen usmál, nic víc. Nikdo jiný prostě nebude, takže zase budu ...

Když jsme se začátkem léta prvně sešli, měla jsem na sobě proužkovanou sukni. Když jsme se začátkem podzimu naposled sešli, měl na sobě proužkované tričko. Jo, parádně se k sobě hodíme, jen jsme se asi nepotkali v ten správný čas! Mě ještě vozili v kočárku a on už randil s holkama. Tu první prý měl rád, ale zlomila mu srdce a všem dalším už srdce lámal on. Evidentně jsem byla jen další v řadě. Vždycky jsem věděla, že pokud by mezi námi něco bylo, nemůže to skončit šťastně; když už mezi námi něco bylo, nechávala jsem se unášet na vlně euforie a chtěla jsem, aby to jen tak neskončilo... Jo, jsem ( ne "byla", pořád "jsem"! ) až tak naivní i po těch letech slibů, neuskutečněných schůzek, absurdních výmluv a žádných omluv. Možná jsem si i myslela, že se umím nad spoustu věcí povznést a jen si užívat radostí, které se nabízely. Do určité míry jo; rozdýchala jsem Jiřinu, neřešila jeho pití, ignorovala jeho vyhrocené vztahy s rodinou. Vadila mi jen ta zeď lží a polopravd, k...

Někomu chceš věřit. Zas a znovu mu chceš věřit. Vysvětluješ mu, že je to to, co ti mezi vámi vadí, ty věčné lži a mlžení. Takže jsi šťastná, když se dočkáš pravdy, byť je nemilá... Jenomže já nemůžu být šťastná dlouho, ne s ním! Po minulém víkendu se mnou pár dnů nekomunikoval a pak zase hledal hloupé výmluvy, proč vlastně ani nereagoval na tu fakt geniální zprávu, která ho prý neskonale pobavila a kterou já jemu poslala. Ano, náš vztah dospěl do stádia, kdy už jsme měli humory, kterým jsme mohli rozumět jenom my dva! A asi jsme se chtěli zase vidět. Já jeho určitě, ale čekala jsem, až s nějakým návrhem přijde on. A to se stalo, za střízliva to bylo takové neurčité, pod vlivem to vše nabíralo velmi reálné rozměry. Krom toho opět došlo i na rozmluvy typu, že on se mnou bydlet nebude, že bych musela bydlet já s ním... No, zatím by mi stačilo, kdybychom se aspoň chvíli viděli! Jenže asi má zase nějakou hru rozjetou na více frontách... nemůžeme si nic konkrétního domluvit ani den předem, a...

Šesté rande. Už nefňukám. Teď jsem zase chvíli šťastná. Tvrdohlavě jsme spolu měsíc víceméně nekomunikovali - buď se mnou uraženě nemluvil on nebo se mi pak snažil namluvit (jako odpověď na prostou otázku, jak se mu hojí rameno), že vlastně nikoho nepotřebuje, čímž mě štval a tudíž jsem tahala Jiřiny z klobouku, takže jsem zase štvala já jeho, on pak zase připouštěl, že to třeba všechno přehodnotí, a stačil to v noci, zatím co jsem spala a neodpovídala na zprávy, přehodnotit několikrát, takže jsem si nakonec zase měla jen trhnout nohou, přesto se zcela nelogicky později po Messengeru ptal on mě, jestli jsme spolu skočili  - bylo to docela komické, jako všechno naše společné bytí, když se na to dívám s nadhledem, ale já už to takhle nechtěla! Chtěla jsem být zase s ním a povědět si to všechno z očí do očí... tak jsem se prostě zeptala, jestli se někdy uvidíme... Přišla neodolatelná nabídka, že mu můžu přijít pomoct uklízet po výměně oken nebo že můžu vzít vlka na hooodně dlouhou pro...

Možná je to chtíč. Možná je to touha po pocitu, že mě někdo chce. Možná dychtím po tom žít přítomným okamžikem a nic neřešit. Možná nechci být sama. Možná chci být normální  a mít vztah. Docela jsem to zvládala být sama, než jsem v létě zase zjistila, jaké to je na někoho se těšit a být pak z jeho blízkosti velmi příjemně vnitřně rozechvělá. Už prostě nechci být sama! Ne každý den a každou noc. Chci být zase s Ním! Ještě aspoň chvíli... Vím, že to nikdy nikdo nemůže pochopit. Najděte mi jiného chlapa, postavte ho proti mě a zařiďte, ať z něj nemám sebemenší obavy, jsem vůči němu otevřená, zamilujeme se do sebe na první pohled a to kouzlo vydrží tak dlouho, až zmizí veškeré rozpaky a přijde láska. Jo, vím, tohle se nikdy nestane. A právě proto nemůžu na Romana jen tak zapomenout. Bude to skoro měsíc, co jsme se viděli a co nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo být naposled. Byla jsem tehdy opojená tím, že se to všechno dělo. Bylo to jako sen! Teď už jsem zase jen ufňukaná - protože...

Není mi líto ničeho, co se stalo. Lituju zase jen všeho toho, co se nestalo a asi už ani nestane. Zůstávala jsem celé léto nohama na zemi a věděla jsem, že to všechno krásné je jen iluze. Jenže ono mi to ke štěstí prostě stačilo! Nechtěla jsem víc, protože jak to bylo z jedné strany obtížné, z druhé zase nesmírně snadné. Jsem jiná, mám nesmírně komplikované uvažovaní a spoustu psychických bloků; s Romanem jsem nikdy nic z toho nemusela řešit, nebylo to překážkou a všechno si tak nějak plynulo (celé roky). Stačilo se nechat unášet tím, co on říká (on mýtoman), a plout na vlně snů, které si má fantazie vytvářela (já erotomanka). S ním jsem si uvědomila, že už asi ani nechci klasický vztah, že bych nejradši byla mingle. Žít si svůj život a občas mít nějaký partnerský, coby rozptýlení do jinak víceméně samotářských aktivit. Pak asi i ty nároky na partnera není třeba mít vysoké, nad lecčíms lze přivřít oko. Ať je Roman jakýkoliv, pořád v něm vidím křehkou lidskou bytost, která si zaslouží z...

Ač jsem já sama pořád dosud nebyla vnitřně přesvědčená, že je to vztah, za poslední necelé dva týdny to on stihnul už třikrát skončit. Ty výkyvy nálad jsou naprosto šílené! Nemám to zapotřebí, vím to. Jen jsem prostě chtěla trochu radosti do života... a pokud se mi dál bude ta trocha potěšení nabízet, budu si ji brát! Jo, chtěla bych víc té radosti; zatím se však jen snažím chápat, proč to nejde: je mu blbě, je vožralej, má kocovinu, je mu blbě, blije, má absťák, je mu blbě, je mu zle, má spoustu starostí, je mu blbě a je nervní. Poznala jsem ho coby řidiče z povolání - tehdy byl střízlivej. Dělal mě tedy šťastnou i bez chlastu, ale je fakt, že bez jeho pití by se asi nikdy nestalo nic víc. Ani před lety, ani teď. A pořád ničeho z toho nelituju... Vždycky jsem litovala jen toho, co se nestalo - všeho toho, co mi pod vlivem barvitě líčil a sliboval. Poslední týden byl velmi intenzivní vzhledem k tomu, že já měla dovolenou a on je na neschopence, jen je to i po té společné noci pořád jen...