Zažít něco (s)nového!

Skoro jsem se rozbrečela cestou tam, na tajňačku si utírala slzy už tam a regulérně brečela, když jsem odjížděla, ale jen do okamžiku, než mi zavolal a za všechno se zase omlouval... rande, vole! Přes čtrnáct dní jsem s ním nemluvila a pak se jeden večer ozval a domluvili jsme si společné páteční odpoledne. Vylíčil mi ho v barvách a já se tolik těšila, protože po telefonu jsme se skvěle bavili víc než tři hodiny... "Zavolám ti a domluvíme se." Nezavolal. OK, umím to taky. Před polednem ho budím... není mu dobře; ať klidně přijedu, ale ať nic moc nečekám. To předem avizované nic moc mě teda trochu rozhodilo, ještě než jsme se viděli. Absence vřelého přivítání nepřekvapila, ale stejně zamrzela, protože moje fantazie to od předešlého večera celé viděla úplně jinak. A jeho nálada vskutku nepředznamenávala úplně příjemné odpoledne... S tím, že budu řídit, jsem souhlasila jen za podmínky, že s tím následně nebude mít problém. Jenže měl, všechno jsem zase dělala blbě - rozjížděla se...

Slíbil mi setkání a slíbil, že se ozve; a vlastně to i splnil. Jen to tedy zase všechno bylo jinak... a mně je z toho zase smutno; jen si pořád myslím, že jsem "s ním" smutná méně, než bez něj... takhle pořád mám aspoň tu minimální naději, že nebudu pořád jen sama... ... i když jsem celé tohle léto zase sama byla. A i ta blbá zmrzlina s vaječňákem (ať už a nebo právě proto, že je to záminka pro cokoliv) je prostě nad mé možnosti. Neurčitě mi sliboval mimo jiné středu, přesto mě to překvapilo, když dopoledne volal; navíc se vlastně chystal splnit jeden z mých přízemních snů, že se za mnou staví v práci, když jel zrovna kolem. Potěšilo mě to gesto samo o sobě, těšilo mě vidět jeho - ani neumím popsat slovy, v čem to jeho kouzlo tkví, zda to dělají jeho oči nebo jeho energie či je to prostá chemie, ale vždycky mě to dostane. A v reakci na to chci i nějaké fyzické důkazy, že je to realita... úplně jednoduše řečeno: strašně moc jsem chtěla, aby mě aspoň letmo objal. Ale vůbec k ni...

bylo třetí druhé rande, byli jsme spolu nadále v kontaktu, tak mu posílám nějaké fotky, jako bych to udělala, kdybych s někým měla jakýkoliv bližší vztah Nemohl se mi ozvat skoro dva týdny (!), protože si zapomněl věci včetně telefonu v Praze. Asi tam někdo sjížděl jeho facebook vzhledem k tomu, kolikrát jsem ho viděla online... Zavolal, až když jsem mu poslala přání k svátku. A vše bylo zase sluncem zalité: jeho věčně historky, humory a neurčité sliby... respektuju to a nechávám to dál nenuceně plynout, posílám mu vtip, co mě pobavil, a pak i nějakou mou osobitou myšlenku doplněnou výcvakem z mobilu V reakci na to se mě snažil pobavit vtipem, který mě urazil. V reakci na to mě urazil a zase se snažil to obrátit ve vtip. Hmmm. Jako většinu hovorů se loučí s tím, že se mi za chvíli ještě ozve... pár dní se zase nic neděje; že tu jsem, dávám najevo dalším asi rádoby zábavným obrázkem, byť bych tolik chtěla, aby dostál svým slibům a byl trochu aktivní on Aspoň následuje nějaká reakce! Dr...

Pořád nevím, zda mě to víc naplňuje nebo ničí. Nerozumím jemu, nerozumím sama sobě... Nechci, už mě to ubíjí, být sama. Nechci, neumím si to představit, být něčí full-time ženou. A nechci být jedinou ženou někoho tak toxického jako je Roman! Jen proto že je jediný a nemá tudíž žádnou konkurenci, to jeho kouzlo stále funguje... jen proto že už jednu ženu má, mám pocit, že můžu být tou pro radost a ne tou z nutnosti... a navíc to, že ho důvěrně znám, mi dovoluje být sama sebou a jen tak můžu být šťastná... a občas i jsem a občas ani trochu... Ale existuje někdo s kým společně prožívám záblesky normálního života! Pokud vám nic z toho nechybí, nepochopíte, že může být luxus: sdílet s někým své malé žití, mít se s kým zasmát, popovídat si o ničem a aspoň v náznacích něco plánovat... a těšit se... No, plánovat; já už se ani nesnažím ptát, zda se uvidíme. Jen chci třeba něco ukázat... a on řekne v sobotu... a já se začnu těšit na něco, co je stejně hezké jen v mých představách. I kdybychom se...

Emoce jsou velmi nestálá věc, aspoň ty moje. Byla jsem zklamaná, trochu smutná a trochu naštvaná, když jsem před více než dvěma týdny odjížděla od jediného muže v mém divnosvětě; a když se mi to rozleželo v hlavě, říkala jsem si, že už v tomhle (ne)vztahu žádnou iniciativu vyvíjet nechci. Energie, kterou jsem do toho vkládala, se mi skoro vůbec nevracela... Pokračování bylo a je jen na Romanovi. Já chci, ale musí chtít i on. Začal docela dobře... Po dvou nebo třech dnech zavolal a sám mluvil o tom, že to v tu sobotu bylo z jeho strany špatně. Aha; tak když prý to věděl hned, jak jsem odjela, proč se předtím tak choval? Co je to za argument, že jsem neměla brát vážně všechno, co říkal, a že ho jen bavilo dívat se na to, jak mě tím zlobí?! Že prý se bavil a byl rád, že jsme spolu... Všechno to znělo zase tak hezky, že jsem cítila pomíjivou radost. Na dálku to zase funguje, ty jeho řečičky... Tak proč ne, když jsme spolu? Okouzlenější bych mohla být už jen, kdyby nám aspoň něco plánoval, ...

2018: První rande. Druhé rande. 2022: Druhé první rande. Druhé druhé. První třetí. První čtvrté. První páté... 2023: Třetí první. 2024: Čtvrté první. Třetí druhé! Divný počty. Divný rande. Zase. Dva měsíce jsme se na tom domlouvali, dva měsíce on bájil a já snila, dva měsíce byl milej a já čekala, že přesně takové jaké jsou naše hodinové hovory po telefonu, bude i to osobní shledání, že budeme dělat všechno to, o čem kdy byla řeč... Přílišná očekávání jsou evidentně chyba! I když já vlastně do poslední chvíle netušila, jestli to tentokrát vyjde. Večer předtím jsme se na tom sice domluvili, ale copak to něco znamená? To, co platilo večer, tentokrát však platilo i druhý den po vystřízlivění... Byl z toho pití bolavej a protivnej. Nepochopím, proč kdokoliv pije! Ale jemu neřeknu ani slovo, jen se mu směju... jako vlastně je to docela milé, tohle dobírání, jeho fyzická blízkost a já ztrácející zábrany. Jen mi pořád chybí více iniciativy z jeho strany, nějaký projev zájmu či emocí, který by...

Kdy přesně se se mnou událo to, že se s mužem mého života domluvíme, že přijde na oběd, a já si ani nepřipravím suroviny na vaření? Vím, co by jedl, kdybych vařila, ale nevím, co by jedl, kdyby fakt přijel... Už téměř dva měsíce si plánujeme, že se uvidíme, ale... prostě jsme se neviděli. Beru to tak, že v jeho životě je pro mě přesně tolik místa, kolik mi ho tam on sám udělá; a taky vím, s kým se zaplétám... teda chtěla bych... Chtěla bych všechno to, co nám naplánuje, ale už nejsem v jeho případě tak naivní, že bych věřila všemu, co říká. Když mi říká, že se uvidíme, tak s tou variantou počítám - buď to vyjde nebo budu dál držet bobříka samoty. Když mi říká (a zní mi to v kontextu nějak zvláštně), že na víkend jede pracovně pryč, raději mu fotku místa, které mi před rokem ukázal a kde pak sama trávím víkendové odpoledne, pošlu, ať se vyhneme tomu, že bychom se tam náhodou potkali a třeba by nepřišel jen se psem. Když mi říká, že se ozve, až se ze zakázky vrátí, jsem si skoro jistá, ž...