Zažít něco (s)nového!

inspirováno krátkým filmem Jean-Pierra Jeuneta Foutaises Mám ráda chladivá letní rána, večerní červánky a duhu. Nádherně barevnou duhu. Miluji vůni aviváže linoucí ze sušícího se prádla. Nesnáším pach veřejných toalet a veřejné toalety všeobecně. Nemám ráda, když dočtu knihu, která se mi líbila, a dojím třeba čokoládu, která mi moc chutnala. Miluji olivy plněné citronem a naložená sušená rajčata. Mám ráda víkendová rána a sny, které se zdají, když napůl ještě spím a napůl už jsem vzhůru. Ještě raději mám ty sny za bílého dne. Sny, které se tolik podobají příběhům z romantických filmů, na které se moc ráda dívám. Blažený úsměv se mi objeví na tváři, když mi na mysli vytane nějaká moc milá vzpomínka. Nenávidím ten okamžik, když si uvědomím, že je to jen vzpomínka. Nemám ráda hloupé lidi, faleš a pomlouvání. Mám slabost pro usměvavé osoby obého pohlaví, pro tmavé typy mužů (s prošedivělými vlasy) obzvlášť. A uniformovaní muži to je slabost na druhou. Miluju ty chvilky, kdy si můžu položit...

Kolikrát jsem si řekla, že ten a ten film chci vidět, ale záhy jsem na existenci toho filmu úplně zapomněla. Zapomněla bych i na Galimatyáš, kdybych si stránku z novin s reklamou na něj nezaložila do nočního stolku a dnes bych ji zase nenašla. Nakoukla jsem na youtube, jestli by se mi nový film režiséra Amélie z Montmartru líbíl... Trailer vypadá velice slibně. Decentně fantastický film plný podivných postaviček a k tomu Jeunetův rukopis. Ne nepřipomíná to trochu svět Amélie z Montmartru? Amélie Poulain je má oblíbená filmová hrdinka - hodná holka, která by se pro ostatní rozkrájela, toužící po lásce ( ještě aby mě tyto charakterové rysy neoslovily! ;) ). Co jsem do dneška netušila je, že Jean-Pierre Jeunet režíroval i můj další oblíbený film s Audrey Tautou ( mimochodem to mi připomíná, že nám mém seznamu filmů, které chci vidět je i Coco Chanel s Audrey v hlaví roli ) - Příliš dlouhé zásnuby, který jsem tu už také zmiňovala... Toto trio filmů mě přimělo nahlédnout hloub do Jeunet...

Zdá se, že slečna Lenka nejenže přestala fantazírovat, což je vzhledem k okolnostem pochopitelné, ale ona přestala i přemýšlet! Neexistuje žádná nová světu sdělitelná myšlenka... Ale když už jsem si to tady teď udělala tak moc hezký (teda doufám, že se to tu líbí nejen mně), tak Vám slibuji, že se zase pokusím zamyslet a něco vymyslet... ;) Zatím alespoň jedno slunečné letní foto. Už aby byl tenhle čas zase zpátky!

Krátká lekce francouzštiny na úvod: le réfrigérateur není mrazák, jak jsem si myslela, nýbrž lednička! Mrazák je le congélateur ! Takže "Ne pas mettre au réfrigérateur" fakt neznamená "Nedávát do mrazáku", ale "Nedávat do LEDNIČKY"!!! Uvidíte-li tuto frázi na letáčku u ananasu, tak se v tu chvíli, když ananas strkáte do lednice, v žádném případě nepozastavujte nad tím, koho by tak asi napadlo dát ananas do mrazáku, respektive, když ne na něm píšou, ať ho nedáváte do lednice, tak ať Vás ani nenapadne ho tam strčit! On totiž pak ani ten ananas nechutná jako ananas... Z mého blogu už jste mohli pochopit, že si potrpím na věcech osvědčených a léty a zkušenostmi prověřených. Vyznávám tradice. A tak sentimentálně vzpomínám na důvěrně známé věci z mého dětství , marně hledám skoro zapomenuté chutě a nakupovat chodím nejraději do sámošky . Tím to ale nekončí! Jsem asi konzervativní! I když občas něco nového také ráda vyzkouším - poté, co to už vyzkoušela řada l...

teorie druhá následující po té andělaprosté bezesné "Nevšímej si toho. Vůbec na to nereaguj. Drž hubu!" Kolikrát takhle vnitřně okřikuju sama sebe, abych se nepletla do věcí, do kterých mi nic není, rozumějte abych nechtěla vyvádět své okolí z omylu a předvádět se jako ta nejchytřejší, co ví všechno nejlíp. Samozřejmě, že nevím všechno nejlíp, ale pokud něco vím, tak mi doslova rve uši, jak někdo vypráví nesmysly a tvrdošíjně si na nich trvá a jak mu to ti ostatní žerou i s navijákem... zvlášť, když se to pravidelně opakuje... Právě proto se často neudržím a mám potřebu říct si svůj názor, respektive informovat o faktech, které okolí asi nějak unikají. Ale když pak vidím ty otrávené ksichty, tak si pro změnu říkám "Proč ses do toho pletla? Vždyť to vůbec nemáš zapotřebí!" Hlavně v práci se do těchto situací dostávám dnes a denně a vcelku mi to mou přítomnost tam znepříjemňuje. Buď můžu být za přechytralou a nebo budu trpět tím, jak je někdo tak neskutečně blbej! :/...

Za prvé: neumím psát pořádně o ničem jiném než o jistém mém kolegovi ( a i to je na pováženou, jestli se ty mé výlevy dají považovat za psaní ) a za druhé: není nic jiného, o čem by se psát dalo - ne, v mém životě. Chápu, že jakékoliv mé psaní o něm může se jevit známkou toho, že celou tu záležitost nějak výrazně prožívám. Možná, ale rozhodně ne výrazně! Jinak je to trošku jinak... A to tak, že mi někdo ukradl můj život a vzal mi mé sny. Dokonce vím, kdo je tou zlodějkou, ale na ukradené sny asi český trestní zákoník nemá ten správný paragraf! Dokud jsem ty sny měla, vůbec jsem si neuvědomovala, jakou mají hodnotu - bývala bych si je možná dala pojistit, existoval-li by na českém pojišťovacím trhu vůbec takový produkt a byla-li by hodnota mých snů vůbec vyčíslitelná - ale bohužel až teď vím, jak moc to znamenalo... ... jaký smysl dávalo mému životu to těšení se a snění, čekání, až zase přijede pan anděl. Stydlivé středy, úsměvuplné úterky, pohádkové pátky, poblázněné pondělky a čarov...

Tohle teď poslouchám a moc se mi to líbí... :)

Nebaví mě ležet v posteli a dělat nemocnou, když tady není nikdo, kdo by se o mě staral, a když si pro všechno, co potřebuju musím sama dojít ( ale předzásobila jsem se, mám tady ještě banán a jogurt ), přestože chodím, jak když jsem spadla ze schodů... teda já vlastně spadla ze schodů... a dole mě nikdo nechytal... :o Hned jsem se zase zvedla a zdálo se, že bolavý kotník stačí jen rozchodit... teď jsem si naordinovala klid a Ibalgin gel, ale s mým oblíbeným samoléčením tentokrát nesouhlasí můj drahý, takže zítra před ním budu muset pobíhat jako kdysi anděl přede mnou , hlavně aby mě nenutil jít k lékaři... ona je to totiž prý i jeho noha! :D O ruku mě nepožádal, ale nohu by si nárokoval... tůdle! :P

Nejde mi to se o tom nezmínit. Moji rivalku Annu ( ta pravděpodobně vůbec netuší, že s vysněným andělem bude mít smůlu! ) z vyprávění znáte, že jo? Říkala jsem, že ji mám vlastně docela ráda... tou dobou jsem si to myslela, ale i v jejím případě se stále častěji přesvědčuji o tom, jak moc dokážou být lidé falešní... a jak se dokážou přetvařovat, aby z toho měli nějaký osobní prospěch... :( Na tohle já jsem ale moc alergická! Nesnáším přeslazené chování doprovázené zdrobnělinkami v osloveních a rádoby milými úsměvy a přehnanou úctu k osobám nadřízeným nebo jinak významným, pro něž mají někteří jedinci překvapivě i jiný tón hlasu. Jednoduše nikdy nepochopím, jak se někdo dokáže v jednu chvíli tvářit mile a jen, co se otočí zády, tak si v lepším případě pomyslet svoje, v tom horším ještě pomlouvat. Neříkám, že já si o ostatních nemyslím svoje! Ale myslím! A dokonce možná častěji, než si to ti, o kterých si to něco myslím, zaslouží. Ale rozhodně se na ně netvářím, že bych je nejradši vší ...

aneb Skutečná lovestory pana anděla Jsou to přesně dva roky, co jsem ho viděla prvně, a já ho v té kantýně vidím jako dnes. Byl o dva roky mladší a zdál se tak nevinný, nesmělý a tak čistý. Možná to nebylo zdání, možná tehdy takový byl. A přestože rok už je úplně jiný, mně se tomu jeho novému já stále nechce uvěřit. Je až absurdní, jaký obrat ten příběh nabral, co všechno se stalo. O "našem prvním společném" roce bylo vše napsáno v mém andělském deníčku a ten druhý, ve kterém jsem dlouho marně hledala toho ztraceného anděla a vůbec nechtěla uvěřit tomu, že andělem není, jste se mnou prožili on line zde na blogu. Zatím tu - krom pár náznaků - nezaznělo, proč už tím andělem být nemá. Zajímá-li Vás to, teď se to dozvíte... Skoro na den přesně poté, co tak moc zaujal mě , přibližně v ten čas, kdy jsem ho prvně nazvala andělem , zaujal i ji. Domnívám se - dle zjištěných skutečností - že ona jeho zaujala již dříve, a proto učinil nějaké kroky, aby záležitost stala se oboustranno...

Ne, že by mě netěšila myšlenka, že ještě dva dny nemusím do práce. Těší! Má to několik výhod - především nemusím ráno vstávat a vlastně nemusím vůbec nic... ale jinak se docela nudím... a to jsem prosím od pondělka do středy chodila do práce, takže moje volno čítá pouze dva takové prodloužené víkendy! Dvakrát čtyři dny volna byly by milé, kdyby venku nebylo nevlídno až sychravo a já nemusela sedět doma. S končícími svátky už začínám pomalu přicházet na chuť pohádkám. Včera dopoledne jsem shlédla jednu, dneska ráno půl pohádky O zatoulané princezně a těším se na večer na Nejkrásnější hádanku . Ale tím televizní zábava asi končí, protože mi už bohatě stačil včerejší silvestrovský večer a několik hodin televizní zábavy - nakonec jsme se dívali na Přednostu stanice, neb staré filmy máme s drahým rádi oba. V úterý po práci byli jsme na povánočním shoppingu s úmyslem udělat nějakou výhodnou výprodejovou koupi. Vybrala jsem si jenom plátěné kalhoty, které pravděpodobně zůstaly skladem i po l...