#zažítněcosnového! (3)

Bylo nebylo... ale jednou se to třeba stane...

Potkáme se třeba v úterý odpoledne v Lidlu a všimnu si, že po mně pokukuje. Znejistím a pomyslím si, že je na mně něco v nepořádku, ale když si nenápadně zkontroluji své svršky, vlasy i obličej, zjistím, že je vše, jak má být. Hodím ten Jeho pohled za hlavu. Ale ne nadlouho. Možná to bude ve čtvrtek a potkáme se na nákupu znovu; hned si vzpomenu, jak se po mně dva dny předtím díval. A bude se dívat zas! A já si víc než zboží v regálech budu nenápadně prohlížet Jeho. Občas se naše pohledy střetnou. Pak se mi ale mezi regály ztratí a zůstane jen pomíjivý pocit okouzlena, který zakrátko vyprchá. Nevzpomenu si na Něj do toho okamžiku, než se přede mnou příště zase otevřou dveře oblíbeného supermarketu; v tu chvíli zatoužím potkat Ho zas. Možná ne týž den, ale někdy příště se potkáme znovu. Budeme po sobě zase pokukovat a On se dokonce nepatrně usměje. Z odpoledního nakupování se stane oblíbená část dne a to ani nebudu vědět, že On na mě nemyslí pouze ve chvílích, když si vedle sebe dáváme každý do svého pytlíku oblíbené kaiserky (já jednu, On tři), ale vzpomene si i několikrát během dne a občas si dokonce přemýšlí, jak mě oslovit...