Tisíc čtyři sta šedesát jedna dní

Tisíc čtyři sta šedesát jedna dní! Jsou to už čtyři roky!!!

Zveřejnila jsem tehdy tento článek. A po čtyřech letech jsem dnes postla následující tweet:

Stálu píšu o témž muži. A zítra ráno to budou už čtyři roky, co se mi black angel alias pan barevnější zalíbil! Ne, že bych celou tu dobu toužila jen po něm (někteří víte, že po bé následovalo i cé, dé, é, ef, gé a naposledy i há), ale poslední dva tři měsíce ta myšlenka na něj byla opět velmi intenzivní. Dnes si však pokládám otázku, zda se může změnit to, co je čtyři roky neměnné.

---

On se mi i po čtyřech letech velmi líbí; ve čtyřiceti osmi letech je to stále přitažlivý muž, který má navíc krásný úsměv. A v uplynulých týdnech jsem se přesvědčila o tom, že krom toho je i zábavný. On to těžko může cítit podobně. Kdyby mě shledal jakýmkoliv způsobem atraktivní, měl už tolik příležitostí udělat cokoliv, čím by mi své sympatie dal najevo. Naposledy dnes, když jsem opět nenápadně obcházela kolem autobusu značky SOR, ve kterém se nacházel. Musel si mě všimnout, ale neudělal vůbec nic. A to se před měsícem tvářil velmi přátelsky. Ach jo.

Já vím, neměla jsem mu to žrát! Vždyť přece znám ty jeho řeči... :(

Kdybych si tak uměla zakázat na něj dál myslet! Ale to ne, já se v tom naopak vyžívám, protože ty kouzelné chvilky, když s ním mohu hovořit, za to stojí. A navíc jsem v životě neměla příliš mnoho období, kdy bych neměla nějakou platonickou lásku... neumím bez nich žít! :)

Ty lásky končily vždy až v okamžiku, kdy mi dotyčný zhnusil a nebo se objevil někdo jiný, v tu chvíli "dostupnější" nebo charismatičtější. A třeba na pana anděla jsem nezapomněla nikdy, přestože se mi nejprve zhnusil a přestože jsem následně shledala barevnějším právě Romana. Teď je mu tolik, kolik bylo panu andělovi, když jsem vzhlížela k němu, a je přesně tak šedivej, ne-li ještě víc, jak byl on. Ale mně se to líbí! ;)

Jet na roubenku byl jen sen. Nečekala jsem, že mě tam pozve. Čekala jsem jen trochu zájmu, úsměv, pár slov... A až pak bych chtěla realizovat následující: ... abych dál mohla snít.

Krásnější než snít, může být jen zažít něco snového!

Pro mě to snové momentálně spočívá v tom zažít pocit, že se o mě někdo zajímá jako o ženu, že se mu líbím a chtěl by mě... chtěl by mě a udělat by něco velkého, čím by si mě získal...

... a nebo by mě klidně chtěl i jen na jednu jedinou noc. V roubence.

Je pochopitelné, že po čtyřech letech se priority mění, ne?