Roman na pokračování

Když jsem naposledy zahlédla Romana, přistihla jsem se při myšlence, že už není jen nejkrásnějším chlapem v okruhu sedmdesáti kilometrů, ale je nejkrásnějším chlapem! On se mi vážně moc líbí; tak, že jsem dokonce potlačila i tu myšlenku, že hezčí než on je jen pan anděl (nacházející se minimálně právě těch sedmdesát kilometrů daleko). Ten chlap by stál za hřích! A myslím na to asi častěji než je zdrávo...

---

Už před pěti lety jsem v jednu chvíli sama v sobě dospěla k názoru, že jsem panem andělem posedlá. Historie se opakuje. Po pěti letech jsem znovu posedlá... krásným Romanem.

Chtěli byste vědět, jak vypadá? Však i pana anděla jsem vám před pěti lety odfotila... :)

Romanovu fotku také mám. Sám mi pózoval! Ale nějakým nedopatřením - že by tím, že se zrovna fotil s mým mužem? - na fotce vypadá jako hodnej strejda. Vůbec tam není to jeho sexy "je ne sais quoi"... takže ta fotka je tak trochu na nic.

Asi ho budu muset požádat o jinou a lepší... :)))

O tom, co všechno bych mu chtěla říct, sním velmi často! Ale skutek nějak utekl. Vlastně i příležitost chybí, ač se snažím. Od našeho snového setkání uplynul víc než měsíc. A od té doby jsme spolu mluvili už jen jednou... do snového to mělo hodně daleko. Snad proto, že byl unaven. Nebo proto, že vůbec není tím, kterého jsem si vysnila? :(

Tu poslední myšlenku si raději moc nepřipouštím. Doufám, že příští setkání bude lepší. Že na tváři bude mít opět ten okouzlující úsměv a v očích neodolatelnou uhrančivost a hlavně, že naše slovní výměna bude svěží, vtipná a přitom milá.

Pokud ho však nebudu vyhledávat, nesetkáme se.

Sice přijíždí z Hor celkem pravidelně, ale vzhledem k tomu, jak moc se krom snažení ho potkat také snažím, aby to celé vypadalo nenápadně, tak se mi víc daří ho někde míjet, než ho potkávat... :(

A pak mám depky.

A pak dělám věci, které "normální" lidi nedělají.

A pak prostě docházím k tomu závěru, že jsem jím posedlá.

Ale krásně, fakt krásně! ;)