Jeden pán povídal...

Možná Vás to tak úplně nezajímá, co říkal exandělův kolega, ale aby tu byl ten příběh komplet, tak je třeba doplnit následující zjištění. Malý dodatek o tom, proč zidealizovaný muž opustil svou mladou milenku, proč podal výpověď a co předcházelo čemu...

V minulém článku o literatuře jsem trochu opovrhovala prvoplánovým happy endem, kdy se dva polovinu díla nemají rádi, pak se ona tak trochu zakouká do něj a nakonec i on ve chvíli, kdy se chystá kamsi odjet, zjistí, že ji miluje. A že můj oblíbený Viewegh by to tak nenapsal. Ztvárnil by to více realisticky... někomu by se to možná zdálo zase jinak absurdní, ale život velmi často bývá absurdní!


Však tu mou story znáte! Kdo ne, může si ji v kostře připomenout zde: dva roky v jediném článku...
Poslední půlrok už jsem v příběhu měla pouze roli skryté voyerky a mnoho detailů mi možná uniklo, ale o ten závěr jsem se zase začala zajímat enormně, když jsem zjistila, že on už není medvídkem na hraní pro jedenadvacetiletou slečnu a že už není ani mým kolegou. Nechápala jsem to, ale měla jsem pocit, že to spolu nějak souvisí. A taky, že jo!

Říkal to jeden, který k exandělovi má velmi blízko, a rozhodně není důvod nevěřit tomu tajemství, které se ke mně doneslo a které Vám teď vyzradím...

Nepodal výpověď kvůli důvodům, které oficiálně prezentoval. Bylo to kvůli nějaký ženský!
Že prý se jí vůbec neuměl zbavit, že ona ho pronásledovala a že on před ní utekl tak, že podal výpověď.

Takhle to je. Neuměl si vyřešit svůj život jinak a tak se rozhodl začít částečně úplně znovu a pokud možno v jiném konci andělského kraje, než se odehrávala jeho lovestory. Hmmm... co to o něm vypovídá? Mnohé...

... mimojiné to, že se dostal do situace, ve které neuměl vůbec chodit, natož se z ní dostat ven. Že takových situací nezažil asi mnoho. Že mu ta situace byla nepříjemná a že ji chtěl ukončit. Toto všechno by mu mohlo i lichotit, ale ten způsob, jakým to vyřešil!!! :(


A teď už budou následovat jen závěrečné titulky, tak se můžete klidně zvednout, zmáčknout příslušné tlačítko na dálkovém vypínači a jít zase dělat něco jinýho... :)
Já musím počkat, až mi tu rozsvítí, protože přeci jen kino je kino. Krom toho, že tam jsou všechny filmy v o mnoho větším rozlišení, tak se tam musí dodržovat návštěvní řád, uposlechnout pokynů obsluhy a hlavně po skončení představení počkat, až se rozsvítí! ;)

A tenhle příběh fakt nehodnotím jako propadák! I konec byl zajímavý a hlavně nečekaný! Dávám pět hvězdiček z pěti - ani Viewegh by to tak dokonale nenapsal!!! :D - a jsem zvědavá na Vaše hodnocení... ;)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka