Konečně trochu naladěná. Hudebně.
Byla jsem na koncertu, na tom, na který jsem se se těšila zatím ze všech nejvíc a na ten jediný jsem si zapomněla vzít foťák... :(
A tak mám fotku Petera Lipy, jehož hudební projev velmi nadchl mého muže a mě oslovil pouze stále velmi symbolickou skladbou Kúsoček páperia, fotku Doroty Barové a Vertigo Quintetu, z jejichž koncertu jsme po druhé písni trochu zbaběle a velmi neslušně utekli, ale nemám žádnou fotku Wotienčinu...
Na koncert Wotienke jsem přítele dlouho musela lámat (zvlášť po té minulé zkušenosti s Dorotou), neboť ho děsilo to, že by to mohl být tak trochu šanson, který já miluju a on ho nazývá mňoukáním. K přítelovu štěstí to šansonové bylo jen v náznacích a jinak spíš velice příjemně osobité... pro mě zážitek sezóny a i M. se to nakonec líbilo! Takže je mi fakt líto, že nemám ani jednu fotku... i když co by i ta fotka bylo proti samotnému zážitku?!
Co Vám budu líčit. To se musí zažít! A příjemná hudba byla sice podstatnou, ale pouze součástí... atmosféru úžasně dokreslovaly Wotienčiny vyprávěnky mezi jednotlivými skladbami, její roztomilá čeština s holandským přízvukem, srdečné úsměvy a i to, jak koulela očima... :)))
Prostě taková velmi sympatická a skromná holka, na které bylo vidět, že to zpívání dělá fakt pro radost a tím pádem i k radosti posluchačů. A k zážitku přispělo i závěrečné pozvání posluchačů na pódium, čím došlo k prolomení bariéry mezi interprety a posluchačem a ten se tak stal téměř součástí Wotienčiných posledních songů...
Odcházela jsem fakt nadšená a nejen já! I pochválila jsem Wotience koncert na twitteru a hned se mi dostalo odpovědi...
andelska: Díky @wotienke za úžasný zážitek na koncertu v Jablonci! Nejlepší #koncert letošního léta!
Také doufám, že se ještě někdy vrátí a s ní i podobný zážitek...
Komentáře
Okomentovat