Zažít něco (s)nového!

I tentokrát musím pět ódy na knihy Evy "Evity" Urbaníkové. Po Stalo se mi všechno  jsem přečetla i Všechno nebo nic a Všechno nebo nic - Příběh pokračuje a netrpělivě čekám, až vyjde i Svět je mi dlužný . Evitovky jsou vážně skvělé! Všechno nebo nic je vyprávěním o lásce s velkým L s mužem s velkým... ... M! Že jsme mysleli na něco úplně jiného, co by mohl mít velkého, že? :) Předností má Jakub jistě spoustu, však proč jinak by Linda trpěla takovou slabostí pro něj! Jenže nic nemá jen přednosti, ač se na první i druhý pohled může zdát, že to nemá jedinou chybičku...  Však si poslechněte ukázku ze stejnojmenné slovenské audioknihy a dozvíte se, jaká všechna kritéria Jakub splňoval. A já měla zase zimomriavky při čtení příběhu jejich lásky; lásky, která v průběhu děje odkrývá všechny své stránky. Radostná se v mžiku mění v nešťastnou. Z nezapomenutelné se znovu stává životní, aby se časem zase stala ztroskotanou. Chvíli je utajovaná, neustále se tváří jako osudová a umí být...

Závěrečné titulky mého soukromého filmu  skončily. Možná je tedy čas zvednout se ze sedačky a jít..... Ale stejně mi ještě chvilku bude vrtat hlavou, jestli se mi to jen nezdálo - bylo či nebylo v těch titulcích nápsáno malými písmeny  "to be continued..." ? Mé city k hlavnímu hrdinovi se v průběhu děje měnily, ale nejdůležitější je jistě ten závěrečný dojem a ten možná tušíte. Byl to prostě anděl! Doba je jaká je a to, co nemá dobrou reklamu, se může lehko ztratit. Teď nemám na mysli ten můj film, ale samotného představitele hlavní role. To, jak z něj udělat hvězdu, nebyl nápad můj, ale hned se mi strašně zalíbil! Jedna instituce ( nemůžu být konkrétní, to pochopíte ) pořádá každoročně anketu o top zaměstnance na jeho pracovní pozici ( opět jen všeobecně, bratr Google nás sleduje! takže pšššt... ). Anketa je to trochu prapodivná, neb každoročně s informací, že už se koná, dostávám i informaci, pro koho mám hlasovat.  Je to takové SONŘ v reálném světě! Zatím jsem nehlasov...

"Víš, podle čeho se jmenuje ropa brent?" To už mi jednou říkal... "Podle nějaký tý svý ženský ji ten chlap pojmenoval, ne?" "Ne, podle husy. Podle bernešky tmavé, anglicky brent goose ." "Vždyť říkám, že podle ženský... ona ta jeho ženská totiž byla husa!" ... "Pojmenoval bys podle mě ropu, kdybys nějakou objevil?" "Jo, jasně, ropa Lenka. To by vůbec neznělo špatně. Nebo by se podle tebe dala pojmenovat nějaká hvězda..." Romantik. Ach... "... a nebo by možná bylo nejlepší pojmenovat po tobě nějakou ničivou vichřici... něco jako byl Kyrill." Tak takhle to vidí pumpař! ;)

Rozhodla jsem se udělat Vám radost, respektive předat radost dál - včera jsem v jedné blogové soutěži vyhrála crazy beruškový prstýnek . Ten Vám nedám! Ale tímto startuji velkou narozenivou soutěž... Narozeninovou proto, že se blíží den, kdy jsem si tento blog založila. A protože to budou narozeniny druhé a protože je blog takový holčičí, tak i ceny jsou dvě a také takové holčičí: "stříbrné" krajkové náušničky černý krajkový zápich Chvilku jsem přemýšlela, jaké ceny si pro Vás vymyslím. Mělo to být něco originálního, co jinde neseženete... chtěla jsem pro Vás uplést medvídka, ale ne každý je na medvídky tak ulítlý jako já, že? Navíc jsem stejně nemohla najít mé pletení čítající i ten návod na medvídka; to je totiž celé mé pletení: návod, hnědá vlna a jehlice - nikdy nepletu nic jiného než medvídky! Jen jednou jsem mému muži pletla šálu... ;) Ovšem našla jsem při tom hledání zásobu drátů! :))) A z těch vznikly náušničky a zápich třeba do květníku. Soutěžní výhry pro Vás. První...

Jsem (a jistě nejen já) nehynoucí romantička, a tak se nemůžete divit, že se většina mých myšlenek a snů točí kolem lásky, vztahů a (krásných) chlapů. Měla-li bych označit jedinou záležitost jako životní prioritu, tak by to byly právě city a všechno kolem. Dnes tedy znovu o lásce a i dnes mě inspirovala kniha Evy Urbaníkové. Teď čtu Všechno nebo nic a je skvělá stejně jako Stalo se mi všechno  (a v listopadu vychází Svět je mi dlužný !!!). Už nevím, zda se ptala Linda Vandy nebo Vanda Lindy, ale otázka zněla: " Kam mizí láska, když přestaneme milovat? " Zamyslela jsem se. Kam mizí láska? Vypaří se? Sublimuje? Nebo se jen scvrkne? Nevím, každopádně když přijde zase její čas, vrátí se a má přesně tu podobu, kterou má mít. Možná že na té variantě s jejím scvrkáváním něco bude. Láska je v nás a buď jsme jí plní a nebo se ta malá scvrklá kulička zakutálí někam, kde o ní ani nevíme a nebo nás tam naopak tlačí... Jste-li momentálně zamilovaní, tak si to prosím nepleťte s tím, že Vá...

Fascinuje mě ta lehkost s jakou se člověk může vznášet... ... nejen, že k tomu nepotřebuje žádného mága, ale ani nemusí mít křídla! Ale asi to jednoduše jen vypadá... Také by Vás lákalo to zkusit?

Prohlédli jsme si krásné fotografie exotické přírody , proletěli jsme se nad Evropou  a dnes tu máme Bertrandovi pidilidi, tedy človíčky zachycené z nebeských výšin... sklizeň bavlny (v okolí Banfory, Burkina Faso) Ta fotka mi přijde strašlivě dojemná. Ostatně nejen tato jedna; je velmi zajímavé vidět, jak se žije mimo Evropu, občas je to docela překvapité. Pozastavujeme se nad tím stejně tak, jako by se oni pozastavovali nad naším způsobem života. Což mi připomíná mé tolik oblíbené Tunisko, vzpomněla jsem si na Jalela, který neuměl číst a psát, z mé poslední návštěvy tam . V dnešní době je to fakt smutné... A propos Tunisko:  žena v poli, Tunisko A zůstáváme v Africe... velké prádlo (řeka Senegal u města Matam, Senegal) Divila by se ta paní, že u nás věšíme prádlo na šňůru nebo drátěný sušák? sušení prádla (řeka Chari u města N'Djamena, Čad) Asi je to celoafrický zvyk! Ač já nedám na vymoženosti typu automatická pračka dopustit, tak na druhou stranu sejít se s přítelkyněmi u ...

Holčičky, uznejte, že ten prstýnek je ujetej, ale tak krásnej! A teď ho můžeme vyhrát!!! Stačí se přihlásit do soutěže na blogu Letilor (francouzsky či anglicky) -  ZDE ! ;) Prstýnek je prací Fabienne , jejíž bižu je velmi originální. Uznejte sami... Ale vyzdvihnout chci i Letilořin blog , který je plný originální baculaté módy. Prohlédněte si její modní kombinace   a uvidíte! Vždy, když mi ve čtečce některý z jejích outfitů přistane, tak jen tiše závidím, jak krásně umí nakoupit a skombinovat! Ne, jak když já sháním jedny blbé džíny v tuzemské obchodní síti s XXL módou  - stále je nemám... Tak alespoň o tom prstýnku si chvíli nechám zdát! :)))

I stromy mají srdce... ... i na zemi lze najít slunce... ... někdy dokonce celý svět... ... a nebo nebeských hvězd slet.

Navážu na úryvek z knihy Evy Urbaníkové ; všichni jsme o nějaké hory přenášející lásce četli, slyšeli nebo její příběh shlédli v nějakém filmovém snímku, ale kdo z nás ji prožil? Já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona? Nejsem si jistá, možná jen to zvratné zájmeno se  - pro to mají někteří zvlášť vyvinutý smysl! A my ostatní? Toužíme po ní a chceme ji prožít, ale neuvědomujeme si, že všechny ty velké lásky, o kterých se píše a vypráví, končí smrtí ještě dřív, než dojdou svého naplnění, v lepší případě ti dva stojí na začátku společného žití. Ovšem, jak žijí, o tom už se nevypráví! V pohádce pokračování nahradí obligátní: "... a jestli nezemřeli, tak tam žijí dodnes." Takhle končí všechny ty klasické pohádky, ve kterých princezna či děvče z chalupy najde svého prince. Už od mala se to do nás takto hustí, ale že by některá chtěla chasníka?! Ne, princ to je správná partie! Ovšem zcela racionálně je jasné, že nikdy nebylo tolik princů, aby se každá děvečka takhle královsky ...

... tedy ne mně, ale Kataríně v knize Evy Urbaníkové.  Já bych naopak chtěla všechno teprve prožít, ale dle následující ukázky jsem se stejně zaškatulkovala jako ta podpeřinovka, takže....... Nemáte-li rádi rozvláčné psychologické knihy, tak Vás možná tato dvoustránka trochu odradila, ale vězte, že podobným úvahám není v knize věnováno příliš mnoho prostoru. Stalo se mi všechno je román, příběh, který Vás strhne a budete chtít znát jeho další průběh. Tedy mluvím za sebe... :) A osobně mě hluboce oslovilo i toto malé zamyšlení. Fakt hluboce! ;) Závěr příběhu znáte již po přečtení zadní obálky - Katarína opustí svého muže a své děti - ale proč se tak stalo a co vše tomu předcházelo, zjistíte, až když se začtete. Prvních pát kapitol se může zdát, že Katka je Forrest Gump v sukni - co kapitola, to jedna občas trochu bláznivá etapa života, jedna navazující na druhou. Až se seznámí se svým mužem, potká dvě nové kamarádky a její život nabere nový směr, nikoliv však klidný. Děj vyzrazovat...

Z procházky podzimním lesem  se se mnou teď můžete přenést k rybníkům v Českém ráji, i tam je barevně vymalováno... Krásně tam bylo! Slunko svítilo, hřálo a nasvěcovalo všechnu tu barevnou krásu, která se zrcadlila v hladině rybníků. A labuťky byly dalším příjemným bonusem; na oplátku za polomáčené sušenky mi takhle hezky zapózovaly! :) V tomhle rákosí Rákosníček nebydlel, však po podzimní mlze nebylo ani památky - ta mě čeká až zítra ráno tam, kde pracuji... :/ Krásné bobulky psího vína, od kterých jsem se nemohla odtrhnout... A na závěr jakési uschlé cosi s krásně barevným podzimním pozadím. V zimě si tyhle fotky budu znovu a znovu prohlížet a budu v nich hledat hřejivost tohoto krásného dne! Slunečné dny jsou přesně tím, co mám na podzimu tak ráda! Ty okamžiky, kdy nám léto dává znát, že bez boje se nevzdá a zimu jen tak zvítězit nenechá! Léto - zima: 3:1 Však mu fandím! ;)

Mám tolik krásných podzimních fotek, že je sem nestačím ani dávat! :) Tyto jsou ze včerejší procházky na mé oblíbené lavičky pod zčervenalým javorem... Šla jsem lesem a barevné listí jen šustilo pod nohama... ( inspirováno Láňulčinými "mravenčími" obrázky ) ... a šla jsem i zlatým a černým lesem, až jsem tam došla. Zkoukla jsem, jak dopadlo šípkové srdíčko , a vystavila jsem se slunečním paprskům. Hřály tak, až probudily všechny berušky v okolí ( fakt roztodivné, nikoliv sedmitečné, ale tak jednadvacetitečné, jedna byla celá černá se dvěma červenými tečkami a jedna naháčka beztečná; všechny jak splašené! ), a já se jen bránila jejich náletům. Kdyby se tak ještě nechaly vyfotit, ale nenechaly... vůbec nespolupracovaly. Rušily.  Krom chytání teplých paprsků jsem totiž svou energii a soustředění věnovala knize. Však vidíte, co všechno s sebou nosím ven a co bych si jistě vzala i na pustý ostrov! ;) KNÍŽKU, abych se tam případně nenudila... FOŤÁK, abych všechno krásné vyfotila.....

Jeden strom a čtyři týdny...

Neumím vést dospělácké řeči. Toho jste si jistě všimli, že ani zde neřeším žádná seriózní témata typu politika nebo aktuální dění. Tímto jsem totiž zcela nezasažena a spokojeně si žiji v tom svém malé světě, který se někdy může zdát jen jako skladiště použitých snů a kde na nějaké nepodstatné informace zvenčí není prostor. Ale občas si říkám, že bych se nad tím měla nějak zamyslet a pustit si občas alespoň zprávy... Dnes jsem jela služebně do Prahy. S kolegou stejně starým a jedním top managerem středního věku ( à propos co si tak pod pojmem střední věk představujete? skoro třicátnice tam ještě nespadá, že ne?! ). Stejné složení posádky vozu, stejný cíl cesty jako minule a stejná i první otázka na té dlouhé společné cestě. Koho budete volit?  A rozjela se politická debata; ovšem bez mé účasti... Po chvíli se oba muži rozpovídali o jakémsi sportu. Mlčky jsem seděla na zadním sedadle, když mě vyrušila další otázka.  Pojedete do Prahy na Skoty?  Ehmm.... co? Další z pokusů ...

Od té doby, co mám konečně foťák, který umí i kvalitní fotky, mám podzim moc ráda. Ještě bych potřebovala někde nakrást pár čerstvých vlašských ořechů a budu úplně spokojená... ;) Když do všech těch barviček zasvítí sluníčko, je nádherně... A našla jsem i Corlyino srdíčko ! :) Tak ať je prosím ještě chvíli takhle krásně barevno! Nebo ještě barevněji!!! :)))

Nedávno se mě  Nessie  ptala, bude-li nějaká nová lovestory, aby konečně bylo o  čem číst... zajímavá otázka! Bude po panu andělovi ještě nějaká další lovestory? :) Strašně moc bych chtěla, respektive strašně moc jsem chtěla a myslela jsem si, že není problém prožít to znovu. Je to problém. Žadný jiný už nebude takový jako anděl, každého dalšího budu srovnávat s ním a každý další z toho vyjde nelichotivě. On byl ten ideál muže s chováním gentlemana a skromností samou! Jen jednou nenasytně sáhnul po zakázaném ovoci... Sázela jsem na pana barevnějšího! Vždyť se zdálo kolika barvami není on schopný přebít trochu té andělovi šedi! Jenže tu kouzelnou zářivě usměvavou jsem zahlédla jen jednou... Možná má oči modřejší a tudíž uhrančivější a vlasy černější, čímž budí dojem ďábelsky hříšnější, ale... hmmm... po setkání s ním jsem zdaleka nebyla tak rozechvělá, jak by se slušelo. Kouzlo jeho modřejších očí, tmavších (rozumějte méně prošedivělých) vlasů, snědší pleti a zdánlivě mé...

Nedávno jsem Vám představila francouzského fotografa Yanna Arthuse-Bertranda a jako ukázku z jeho práce jsem vybrala nádherné fotografie exotické přírody  z různých hodně vzdálených koutů světa. Tentokrát se z výšin porozhlédneme po krásách Evropy a začínáme ve Francii... srdce (1990, u města Voh, Nová Kaledonie, Francie) Vožské srdce ( trochu hloupý překlad ) je božské! :) A právem dostalo čestné místo obálce již zmiňované knihy Země krásná neznámá . Osobně bych se nad ním také chtěla proletět... však kdo ne? tulipánová pole (v blízkosti Lisse, amsterdamská oblast, Nizozemsko) Tam je krásně! Měla jsem tu příležitost Nizozemsko navštívit a opravdu to tam skoro všude takhle nádherně kvete. Jen Google fotil v nějakou špatnou chvíli a na fotomapě  po barvách ani památky... takže znovu díky Bertrandovi! sníh ve stínu stromů (Waterloo, Belgie) Tahle fotka je oproti tulipánům o trochu aktuálnější, ale nechci Vás děsit... jen ji rychle zkoukněte a jedede dál. Na Island! hora Mae...