Moment 48/52

Ve čtvrtek jsem zase chytila svou snovou vlnu: přiblbe se usmívám, myslím na milého Romana, kudy chodím, usínám a probouzím se s myšlenkou na něj a doufám. Nebýt toho, bylo by tím nejvydařenějším dnem týdne určitě úterý. Vzhledem k plánové odstávce elektřiny jsme nemuseli do práce a mohli si vyzkoušet home office, který naši nadřízení mají pravidelně. A jestli to v jejich podání vypadá podobně jako v tom, který jsme praktikovali s mým mužem, trochu jim závidím... :)

Ráno jsem si pospala, posnídala v posteli, v jedenáct jsme se sešli s mým mužem (ten do té doby vyřídil mnoho telefonátů, já naštěstí služební telefon nemám), zašli jsme na oběd, procházeli jsme se po městě, sem tam zalezli do nějakého obchodu, krom pár maličkostí (první vánoční dárky!) jsme ale nic nekoupili a pak jsme zase jeli domů... ten klid všedního dne... to nespěchání... a poflakování...

Za tohle bych si přála být placená častěji! :D

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka