Zažít něco (s)nového!

Bonne écoute pour les nouvelles chansons

Tak jen poslouchejte, já nebudu rušit svým komentářem ;) Jane Birkin & Serge Gainsbourg - Je t'aime moi non plus Manu Chao - Je ne t'aime plus, mon Amour Zazie - Je ne T'aime pas

Ha! Doteď jsem netušila, jak vypadá takový magazín pro muže... tušila jsem, že něco takového existuje, ale asi jsem o tom měla zkreslenou představu - spoustu obrázků, především polonahých žen, a pokud už nějaký text, tak recenze nového Fiata a reportáž k jeho uvedení na pařížském autosalonu. Asi jsem se mýlila. Má představa byla asi taková jako představa muže o časopisu pro ženy, který si pravděpodobně představuje, že magazíny, které čteme my, jsou jen plné módy a kosmetiky. A to přece nejsou, že? Taky je tam spousta článků o nich, o mužích. A světe div se, oni si zase čtou o nás o ženách! Tady jsem na to narazila: Ženy, které vám zničí život . Respektive ne, že bych na to sama narazila, ale byla jsem na to upozorněna. Pozorně jsem to pročetla a slohový styl jako by z oka vypadl článkům v těch ženských časopisech, kterých jsem v minulosti už pár přečetla, a nakonec vpodstatě i obsah se příliš nelišil - stačilo by zaměnit ženský rod za mužský a obráceně, i mezi muži se vyskytuje typ Ken...

Jo já vím, o cibulačce už tu řeč byla, ale já teď chci mluvit o polévce, která se opravdu jmenuje francouzská... Ne frankfurtská. Francouzská! Že Vám to nic neříká? No tak to jste v supermarketu asi nikdy nestáli u regálu s polévkami v sáčku. Že to do této rubriky nepatří? No, myslím, že možná ne... ale tak proč tedy všichni výrobci dehydratovaných polévek takto nazývají vývar s těstovinovými mušličkami a pidi masovými knedličky? To máte Vitana, Krorr, Maggi... všichni nabízí francouzskou polévku... v magickém pytlíku, ze kterého jako zázrakem vykouzlíte během čtvrt hodiny polévku, která se však s největší pravděpodobností vůbec nebude podobat tomu, jak ji uvařil výrobce a zvěčnil na obalu. A protože mě zajímalo, co kromě jména, to má společného s Francií - zkoušela jsem to hledat na různých českých i francouzských serverech o vaření a vůbec nic jsem nenašla. Chtěla jsem recept, abych zítra v poledne mohla servírovat originální "soupe française", ale vůbec jsem v hledání neby...

Po tom všem mi stále ještě občas píše... jednou mi řekl, že mi bude psát až do smrti, že na mě nikdy nezapomene... ale copak se mu to dá po všech těch lžích ještě věřit? :) Zatím to vypadá, že ano... pořád píše, jen aby se jednou za měsíc nebo dva zeptal, jak se mám, aby mi taky sdělil, že on se má velmi dobře. Moc podrobností mi o sobě však nesděluje, a tak ani nevím, jak dopadl, co se s ním za ten poslední rok stalo... není to důležité, on už pro mě prostě není důležitý... Zbyla jen vzpomínka, moc hezká vzpomínka... Kdybych některé ty ošklivé věci, které mezi námi byly, neměla v deníčku zapsané, tak bych si na ně už vůbec nevzpomněla, v hlavě mi zbylo jen to hezké... na druhou stranu musím říct, že mě to tak trochu poznamenalo. Sice to z jeho strany byla jen hra na lásku, ale on to uměl hrát tak hezky, že jsem mu to i věřila. A jak jsem taková ta romantická duše, tak jsem poznala něco, co nikdy předtím, a od té doby, co jsem to ztratila, tak to pořád jen někde hledám... A nenacházím....

… asi až teď začnu být smutná, že jsem ho neviděla… a mrzí mě, že jsem zase tady, kde jsou všichni otrávení a nikdo se neusmívá a nezve mě na kafe… jeden Tunisan kvůli mně dokonce jezdil v protisměru jen aby se mnou mohl mluvit :))) Teprve teď brečím… přišlo mi to tak nějak všechno líto… brečím při představě toho obchodu, kde mi kupoval čokoládu… brečím při představě té křižovatky, na které stála kavárna… brečím, když si jen vzpomenu na to, že daleko ode mě je někdo, koho bych chtěla vidět, kterému jsem byla relativně blízko a neviděla jsem ho… a brečím, že ho zase ztrácím… když mi napsal, že mě miluje, tak jsem asi znovu našla ten pocit mé blízkosti k němu… a teď se mi zase vzdaluje… Říkám si, že jestli opravdu živí rodinu, tak nemá peníze na to, aby psal exturistkám :) Rozesmál mě jen ten výraz, nic víc… ono je mi jich opravdu moc líto… třeba sestry kámoš Jamel byl fakt chudák… neměl na to, aby zavolal rodině… ani na to, aby si v lékarně koupil nějaké léky, když mu bylo špatně (to js...

Ještě ráno jsem byla na Djerbě, u moře… a ještě v poledne jsem se objímala s posledním Tunisanem na letišti… a jak moc mi to už zase chybí :( Said, Said, Said… kolem toho se točila celá má dovolená, ale úplně jinak než jsem si představovala… chtěla jsem ho přece tak moc vidět! Přesto jsem se tak moc bála, když jsem vstupovala poprvé do restaurace… a taky jsem byla zklamaná, když tam nebyl… takže jsem si řekla, že je asi v jiné směně a že ho uvidím u večere… po večeři jsem si řekla, že měl ten den asi volno, ale že bude určitě zítra u snídaně nebo u oběda… pořád tam nebyl a nebyl… až jsem se prostě zeptala, kde jsou Said a Rachid… a Ibrahim nám řekl, že Rachid pracuje ve vedlejším hotelu a že Said pracuje teď v Midounu v obchodě, že mu zemřel tatínek a že «c'est la vie…» Jednomu číšníkovi se líbila moje sestra… když si s ní chtěl domluvit schůzku, tak říkal, ať jdeme všichni, že pro mě také přivede kamaráda… tak jsme šli na kafe se Jamelem a se Jalelem… problém byl ten, že Jalel nec...

Konečné si mé city oddychly... tedy ne že bych je nezaměstnávala, ale žádný chlap snad nemůže být tak vyčerpávající jako Tunisan... Uplynulo půl roku... půl roku bez emocí, občas byl nějaký kontakt s Afrikou, ale jen mi to dělalo radost, nijak mě to nestresovalo... nebylo to nijak časté, abych tomu přikládala nějakou důležitost, ale bylo to milé... A teď se zase chystám na Djerbu... tajně trochu doufám, že ho tam potkám... ale neřekla jsem mu to, bude to překvápko :) << část dvanáctá - nikdy to neskončí >> část čtrnáctá - zpět na ostrově

Pár dní uplynulo a už mi zase píše... Nereagovala jsem na to, přestože je to docela boj… ale jestli se ještě ozve, tak myslím, že bude i nějaká reakce z mé strany… Přemýšlím, jestli bych třeba Saidovi nemohla napsat dobrou noc? Když já ho dokážu buď milovat nebo nenávidět, nic mezi tím… :( Ale aniž bych to domyslela, ozval se sám, SMS přišly… a docela překvapující: že jsem jeho sen a jak na mě myslí od ráda do večera a nemůže zapomenout... a nakonec: "Když se Tě zeptám, jestli bys chtěla být Saidovou ženou a já Lenčiným mužem, co si vybereš? Já souhlasím, nemám s tím problém, miluju Tě..." Je to blázen! A hned jsem mu také napsala, jestli si skutečně myslí, že po tom všem skočím bez jediného vysvětlení do jeho náruče... A odpověď? Všechno, co se stalo je prý jen má chyba... Nemám k tomu už co dodat… je to idiot… Už jsem na to nereagovala jediným slovem... nemám k tomu už co dodat! *** Proč si zahrávám? Vždyť už jsem byla docela v pohodě a už jsem přestávala mít potřebu mu neu...

Vyprovokovala jsem ho k diskuzi, neměla jsem to dělat, protože jsem se na sebe dozvěděla takových věcí... Začalo to nevinně, prý si nemám myslet, že on by se chtěl prodávat... vyprovokovalo mě to k otázce, proč tedy měl potřebu mi ohledně té vojenské služby lhát... a ty jeho odpovědi, jak se z toho všeho vykroutit, mě dohnaly k tomu, že jsem mu pak řekla něco ošklivého... fils de putte!!! Ironicky mi poděkoval, nazval mě krávou, která chce jen sex (já s ním někde nějaký měla?) a já nevím, co ještě... svými slovy jsem ublížila já jemu, ubližoval i on mně... Myslím, že teď naše historka definitivně skončila… Rozhodně nelituji toho, že jsem použila ten výraz "fils de putte", který se ho tak dotknul, protože všechno jsou jen lži, lži a lži… Teď už mi zbývá jen zapomenout na to, jak moc mi ublížil… některé hezké vzpomínky bych si ale ráda ponechala… a jako kurz francouzštiny to bylo moc dobré, pár výrazů jsem od něj také pochytila… například "putte" :) Co mě sám naučil, ...

Přijel Martin a trávili jsme spolu poklidné odpoledne… popíjeli čaj v novém bytě, relaxovali spolu a bylo mi s ním hezky… na nějakého Saida jsem si ani nevzpomněla… dokud nenapsal… "Habibiti Lenkai, dnes jsem dostal vojenský dopis, abych tam na rok nastoupil, nevím, co mám dělat??? Poraď mi, má lásko, bojím se." Z toho jsem byla úplně hotová, znepokojilo mě to jeho, že se bojí… Proč mi najednou z číšníka chtějí udělat vojáka??? Zítra má schůzku v kasárnách, tak uvidíme... budu na něj moc myslet... A jsem opravdu zvědavá, co mi poví… doufám, že bude mít dobré zprávy… Prostě v Tunisku dělají nábor do armády… a jediná možnost, jak se tomu vyhnout je zaplatit 2500 eur… řešila jsem to dnes celý den, s holkama, ale především se Saidem… Doufám, že se mě nezeptá na to, jestli bych mu nemohla dát ty peníze, co mu chybí. To by mě hluboce zklamal, tímto vším si zatím jen získal mnoho mé důvěry, dělá mi radost, že se mnou konzultuje takové věci… Ale otázka je, jestli to nekonzultoval i s...

Rozhodla jsem se (po kolikáte už?), že tentokrát počkám, až se mi ozve on, že já už ho vyhledávat nebudu… Ale kolikrát už jsem toto nedodržela? Na druhou stranu vztah s ním mi nepřinesl nic dobrého… jo, trochu lásky a zamilovanosti a poblázněnosti a hezkých snů… ale co peněz už jsem s ním propsala a protelefonovala… a co hádek jsem kvůli němu měla s Martinem… Já jsem ho opravdu milovala a kdyby se trochu snažil, tak je tomu pořád… ale takhle mám pocit, že ho vůbec, ale vůbec nezajímám, a že jsem to já, kdo je tak moc zainteresován do našeho vztahu… a už mě to nebaví, přestože mě pořád bolí, že to má takovýto vývoj… doufala jsem v něco víc……………… Kus Saidovy čokolády už mám v břiše… byla docela dobrá, na rozdíl od toho člověka, který mi ji daroval :/ Vlastně mi nic neudělal… nic krom toho, že všechno to nic se ve mně tak nahromadilo, že už jsem nemohla dál pokračovat… Vymazala jsem všechny jeho SMS, které jsem v telefonu měla, pak jsem i vymazala jeho číslo ze seznamu, jen z hlavy zatím ...

Opět se mě ptal, kdy přijedu... Kolikrát už jsem mu říkala, že na to teď nemám peníze? Napadla mě revoluční myšlenka, že třeba můžeme zažádat o vízum pro něj. Hned jsem mu napsala, jestli by nechtěl - spíš testovací otázka, protože já moc dobře vím, že pokud nebude mým manželem, že vízum nedostane… rozhodně jsem zvědavá na to, co mi poví teď. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila jeho JE SUIS DAC… a od té doby jsem z toho hotová, to jsem si zavařila… takovou odpověď jsem nečekala… jako odpověď na testovací otázku velmi dobré, pokud tedy k této hře nepřistupuje stejně jako já… Dnes jsem si uvědomila, že to, co mezi námi je, je hra… On přehrává - o tom jsem se přesvědčila při tom, co se stalo, když byla Lenka s Lenkou u něj v hotelu. A já také přehrávám, ne vše, co mu říkám, je pravda. Horší je to v tom, že je to hra s city… a já už se v tom přestávám orientovat. Nevím, kde je pravda, co se týče mě… a už vůbec ne, co se týče jeho… nevím, jestli mu skutečně tak moc chybím, že bych chtěl je...

Velká láska pro život a až do smrti nevydržela ani do konce roku… Přání k novému roku se od něj asi nedočkám… a vysvětlení toho, co se stalo asi taky ne… nikdy… Nikdy se nedozvím, co si on myslí o tom, co se stalo… nikdy neuzná, že udělal něco moc ošklivého, za co by se mi měl omlouvat… a ne se chovat po třech dnech mého doprošování jako že se nic neděje a nestalo… Já nejsem schopná mu psát SMS ve stejném duchu jako předtím… pro něj žádný problém… Moje sestra se mi diví, že mu ještě vůbec píšu… vlastně se tomu sama taky divím, když dlouze přemýšlím, co mu vůbec napsat… *** Dnes se o mě zase zajímá… To, že na něj prostě nemůžu zapomenout, nikdo nechápe. Když já prostě chci věřit tomu, že se změnil a že alespoň kousek pravdy v tom, co mi říká, je… Včera mi všechno tak hezky vysvětloval, na každou otázku mi odpověděl… *** Dneska se na mě Said zase rozlobil :( Ale já si za to můžu sama… když problém je v tom, že já od něj chci něco jiného, než on mi dává… chci, aby se o mě víc zajímal, aby...

Ráno jsem si na internetu přečetla vzkaz od Lenky z Djerby, která mi slíbila, že se tam na Saida podívá… Myslím, že se Said spíš podíval na ní… asi ho nemusela dlouho hledat… cituji: "V Ksaru je Said jediným číšníkem, který se Lenku a její kamarádku - taky Lenku - pokouší sbalit. To se prý přitom chovají velmi odtažitě a nepřístupně. Ptal se na jejich jména, a když mu řekly, že jsou obě Lenky, tak říkal, že jsou v ČR samé Lenky. Ptaly se, jestli už nějakou zná, o on prý, že ne. Taky se ptaly, jestli má v ČR nějakou přítelkyni, a na to taky řekl, že ne, že je sám. Lenky přítel Saida prý zná a tvrdí o něm, že to není dobrý člověk. Taky prý jim slíbil dnes přinést nějakou čokoládu..." Úžasné zprávy… Nevěděla jsem, komu dřív psát, jestli Lence nebo Saidovi… vybrala jsem si svého domnělého přítele: "Je pravda, že neznáš žádnou Lenku z Česka? Řekl jsi to dvou holkám v hotelu? Hodně se Ti líbí? Můžeš mi k tomu něco říct? Věřila jsem Ti a teď nevím, co si o Tobě mám myslet......

Ráno jsem si říkala, že to nebudu já, kdo mu hnedka zase napíše, ale nevydržela jsem to… napsala jsem mu, že už jsou to čtyři týdny a že ho celé čtyři týdny miluju, že mi chybí a že na něj myslím… a že se mi ty čtyři týdny zdají jako věčnost… Taky jsem si říkala, že v žádném případě se dnes nebudu znepokojovat… moc dlouho mi to nevydrželo, když mi nepsal a nepsal a nepsal. Kdykoliv přišla SMS, ještě než jsem ji otevřela, vždy jsem si řekla, že není od Saida, že mi píše někdo jiný, ale stejně jsem tajně doufala, že bude od něj… nebyla… ani jedna… Byla jsem na chatu… hledala jsem útěchu u cizího kluka, protože ten můj neměl čas na to si se mnou povídat a tomu bych to stejně nemohla vykládat. Když jsem mu na tom chatu převyprávěla, co mě tíží, tak chtěl vidět mou fotku, poslala jsem mu tu se Saidem a taky jsem se ho hned ptala, jestli se mu Saidův pohled zdál zamilovaný. Řekl mi, že vypadáme zamilovaně oba dva… a že se určitě brzy ozve… Taky v to doufám. *** Tak už je skoro čas jeho večer...

Už je to víc než týden. Zapomněl? Nebo si našel jinou turistku nebo Tunisanku? Den ode dne mi chodí z Afriky méně zpráv. Dnes dokonce ani jedna! A já přemýšlím, co celý den dělá… zda se schází s turistkami ve tři před hotelem a vodí je k sobě domů. Chce se mi brečet, jsem úplně na dně… SMS z Afriky nechodí a Martin je naštvaný. Nejdřív mu nevadilo nic… vyprávění o Saidovi, mé rozzářené oči, ani ty neustále chodící zprávy. Pak mi jednou řekl, že s tím nemůže nic dělat, že jsem se zamilovala do někoho jiného. Ale to pořád nebyl naštvaný. Až v neděli, leželi jsme tu spolu a já jsem se necítila dobře a říkala jsem mu, jak jsem špatná… četla jsem mu SMSky od Saida, ty mé jemu naštěstí ne, na to jsem nenašla odvahu. A pak jsem mu řekla, že jsem byla se Saidem v posteli, a když zjistil, že jsem na sobě neměla nic jiného než kalhoty a že se mě africký sok dotýkal, tak už to asi začalo být dost i na něj. Už se zlobí, je odtažitý a asi sám neví, co se mnou… a já mu vysvětluji, že přes to všechno...

Po příjemné odpoledni s ním byl zase čas jít do práce… vzal se zase modrou proužkovanou košili a navoněl se… já taky - jeho vůní :) a šli jsme. Normálně jezdí taxíkem, ale kvůli mně šel pěšky. Cestou ještě řekl, že mi koupí dárek… vzal mě do ochodu a koupil mi čokoládu Said. Suvenýr pro mě, odnesla jsem si Saida s sebou. Je na to asi velmi pyšný, že má jméno jako čokoláda :) mon prince de chocolat… Slíbil mi, že mě zase večer někam vezme, kam budu chtít, na diskotéku nebo na kafe… ale že k němu domů už ne. Byla jsem s ním opravdu v sedmém nebi. Nechci zapomenout nic z toho, co jsem to odpoledne prožila. Co bych raději zapomněla, byl večer toho dne. Začalo to na večeři… ještě bych pochopila, že se Said choval chladně, profesionálně: «Bonsoir, ça va?» Ale nesnesla jsem výsměch jeho kolegů, ti mi říkali BONSOIR a smáli se mi přitom do očí… Když jsem to chtěla říct Saidovi, tak samozřejmě neměl vůbec čas se mi věnovat. Tak jsem alespoň řekla Rašidovi a jeho kolegovi: «Vous êtes terribles.....

Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. On se mě na nic neptal, vše měl rozmyšlené jasně předem. Když jsme se potkali před hotelem, prostě řekl, že jdeme a šli jsme. Myslela jsem, že půjdeme někam poblíž hotelu, ale on mávl na taxík… Začala jsem se docela bát. Seděla jsem vzadu, on mluvil vpředu arabsky s taxikářem… Bylo mi divně. Nejeli jsme daleko. Prošli jsme jednou kavárnou, kde nebyl jediný volný stůl. Šli jsme do druhé kavárny, která byla opět plná Arabů - ani jedna žena! - všichni se na mě pořád dívali… v kavárně, na ulici, když jsem šla pořád jeden krok za ním. Připadala jsem si, jak když jdu na porážku. Seděli jsme v té tuniské kavárně, pila jsem divné kapučíno se zelenou pěnou… Chvíli jsme si povídali. Pak mi sdělil, že pro mě má překvapení… a řekl mi, že bydlí se svým kolegou Rašidem a že se potřebuje osprchovat! Telefonoval Rašidovi, který se záhy objevil na ulici, takže jsem ani nemohla dopít svou kávu a musela jsem jít. Nic jiného mi nezbývalo, byla jsem na něj úplně odkázaná, v...

Moc se mi líbil jeho úsměv a oči… ještě víc mu slušela bílá košile a motýlek. Líbil se mi od prvního okamžiku, kdy jsem viděla jeho úsměv. Pak přišel k našemu stolu a mluvil se mnou. Stalo se, co jsem moc chtěla - aby si mě všiml. Bohužel jsem ale nebyla první, které si všiml… Zatím chtěl jen, abych přeložila mé sestře, jestli s ním nechce jít na kávu :( Samozřejmě, že nechtěla. A v tu chvíli on se otočil, od pozvání mé sestry neuplynula ani minuta, a pozval mě. Samozřejmě jsem mu taky řekla, že ne… A možná to bylo už v tu chvíli nebo, když své pozvání opakoval, to si už nepamatuju přesně, řekl mi, že jsem blázen, když s ním nejdu, že by to byla káva snů, a že tím bláznem zůstanu navždy… Zakoukala jsem se do něj… těšila jsem se na každý oběd a večeři, až ho zase uvidím a že se na mě třeba usměje a řekne mi aspoň BONJOUR nebo BONSOIR a k tomu přidá CA VA? Úplně jsem ho hltala… vyhledávala jsem ho pohledem a nemohla se na něj vynadívat. Zamilovala jsem si jeho úsměv a jeho nádherné oči. ...

Příběh, který jsem zažila, podaný tak, jak jsem si ho v té době zaznamenala... Začíná na tuniském ostrově Djerba v říjnu 2006 a pár měsíců díky mé maximální naivitě a touze po něčem výjimečném pokračuje. Stalo se to přesto, že to byla již několikátá dovolená v Tunisku a již jsem měla nějakou představu o tuniské mentalitě. Teď to nechápu, když to po sobě znovu čtu, tak se skoro stydím to publikovat... no, ale směle do toho... Zatím vyprávění obsahuje sem tam nějaký výraz ve francouzštině a ještě sporadičtěji pár arabských slovíček, časem snad doplním překlady. >> část první - seznámení

Rozhodně jsem si ji neobjednala, ani se mě ten kominík neptal, jestli ji chci, ani mě na to neupozornil, že mi ji instaluje do komína, a ani ji nevyúčtoval, takže to asi byla pozornost podniku zdarma... Přišel minulý víkend, byl celý v černém, jen na hlavě měl bílou čepičku, byl trochu umouněný. Teď přemýšlím nad tím, kde měl schovanou tu Meluzínu, když lezl na střechu, vždyť si s sebou bral jen tu štětku nebo co to na vymetání komína. Od neutěsněné komínové zděře šly oblaky sazí s pravidelností, jak on na střeše spouštěl tu štětku do komína, a já nemohla nic dělat, tak jsem jen pozorovala, jak se vše v mém před půl rokem zařízeném obýváčku včetně bílé sedačky pokrývá vrstvou černých sazí... přihlížela jsem tomu, nechtíc se v sazové mlze pohybovala a saze vdechovala. Úplně uklidit se mi nepovedlo doteď, nejvíce sazí se usadilo na krbových kamnech a, kdykoliv jsem měla snahu je z nich setřít, tak se pouze znovu vznesly do vzduchu poháněny žárem kamen, ve kterých asi nepřestanu topit do ...

Tak vzhledem k tomu, že cibulačka je většinou prezentována jako francouzská, tak asi původem bude z Francie... takže jako přílohu to bude chtít čerstvou křupavou bagetu :) Než poběžíte do obchodu pro bagetu, čtěte dál, ať víte, jaké suroviny ještě doplnit (množství asi na 2 větší porce): 3 větší cibule olej 2-3 lžíce hladké mouky bujónovou kostku sůl a pepř vodu sýr Originální receptury dodávají ještě bílé víno, ale není třeba, je dobrá i bez něj. Dle originální receptury se také ve finále polévka zapéká v troubě, ale vydrželi byste čekat, když už máte hlad? :) To, co vařím v mé kuchyni, musí být jednoduché a rychlé a, když není, tak si to prostě zjednoduším... přidejte komentář, kdyby se Vám to zdálo nejedlé, jak to vařím já... V hrnci o objemu jednoho litru, rozpálíte trochu oleje a zesklovatíte na něm cibuli pokrájenou na tenké plátky - kolečka nebo půlkolečka, jestli zvládnete trojúhelníčky, tak máte můj obdiv :) Když cibulka zesklovatí, zaprášíte moukou a chvilku osmažíte. Pak už ...

Si j'ai un désir et je ne connais aucune façon comment le réaliser, il ne me restera qu'espérer et rêver... Ils existent des mauvais rêves - des cauchemars qui nous réveillent dans la nuit et ne nous permettent plus endormir... les rêves qui nous oublions très tôt ou ne nous les souvenons plus quand nous nous levons... et les rêves qui nous donnent la joie pour la nouvelle journée. J'aime trop ces rêves peu romantique, peu érotique, avec des hommes que j'aime... et les meilleurs sont ces qui me donnent une bonne possibilité vivre les situations sinon impossibles. Même si je suis obligée ouvrir mes yeux matin, je ne finirai pas de rêver, au contraire je me deviendrai scénariste... rien est interdit! Si vous souhaitez être princesse, vous serez princesse, mais nous sommes peu âgées pour avoir tels rêves. Par exemple mes rêves sont plus réalistes, être aimée par un homme qui ferait n'import qoui pour me séduire. Si je ferme mes yeux, je le verai :) Je n'ai pas une ...

Sním třeba jablko nebo cibulačku , ale já raději sním o tom, že jsem s ním... Jsou ošklivé noční můry, které nás vprostřed noci vytrhnou ze spaní, vyděsí nás a ještě ani nechtějí opustit naše lóže a dá nám mnoho námahy je odtud vyhnat a znovu usnout... Jsou sny, které si po probuzení ani nepamatujeme nebo je velmi rychle zapomeneme. A jsou sny nebo ještě lépe sníčky, které nám dodají dobrou náladu do nového dne... pro mě jsou to takové ty romantické, někdy trošku erotické, v každém případě tam musí figurovat osoby, které mám ráda... a pokud se v nich děje něco, co by se ve skutečnosti asi těžko stalo a udělalo by to radost, tak to tomu teprve dává nádech toho pravého sníčku... Jak jsem to říkala? Naivka naivní romanticky zasněná - nepřestávám snít, ani když jsem odporným zvukem budíku donucena otevřít oči. Nejen na vnitřní stranu očních víček se Vám totiž můžou promítat scény, které by Vaše srdce ohodnotilo nejedním Oskarem... a navíc jen Vy jste režisérem a můžete zažít, po čem jen to...

Jak se ta má naděje jevila minule beznadějně, tak dnes už je zase nadějná... :) Jistě je na tomhle světě mnoho věcí, které si přejeme... pokud nemůžeme ovlivnit jejich realizaci, nezbývá než nadějně doufat, že to nakonec přece dopadne... doufy, doufy, doufy :D Tak sedíme s rukama v klíně, po čase se již nechceme utěšovat planou nadějí a plamínek naděje slábne a slábne... v lepší případě se smíříme, že nedojde v naplnění snů, v tom horším nás přepadne beznaděj :( Já si to v hlavě promítám stále v souvislosti s tím, že jde o toho jistého muže, kterého bych měla přestat potkávat... musela bych do něj být hodně blázen, abych to nějak hluboce prožívala... jo, chvíli jsem si to v hlavě řešila a bylo mi to líto, ale prostě jsem zjistila, že nemohu udělat nic pro to, abych ho udržela na místě... tak jsem se s tím začala smiřovat... A hle! Opět mi svitla ona naděje... a najednou mám pocit, že je to spíš čára přes rozpočet :) Už jsem prostě byla smířená s tím, že to nebude, jak jsem si přála a z...

Články ve francouzštině tu jsou, aby z toho také něco měli mí přátelé, kteří nemluví česky, ale třeba si je přečte i někdo, jehož mateřština je čeština a francouzština je pro něj cizí jazyk, který se různými způsoby pokouší dostat do hlavy... Nejlepší způsob je komunikovat, komunikovat, komunikovat a poslouchat, poslouchat, poslouchat a nebyla bych to já, aby to v tom zase nebyla nějaká "amourette" :) Muž byl za poslední dobu tou největší motivací a zároveň učitelem... ale nebyl zase až tak úžasný, abych teď nestudovala raději on-line po internetu... podělím se o odkazy... LillePodcast - Cours de français gratuit pour étrangers - 22 epizod ke stažení v mp3 je naprosto úžasných, každá lekce má kolem půl hodiny a obsahuje podrobné vysvětlení textu, který je zcela aktuální a zaujme... doporučuju!!! A moi Paris - 16 poslechových lekcí ke stažení Podcast français facile - podcast ve francouzštině, možná trochu nezábavné a strohé... Français interactif - interaktivní francouzšt...

Naděje je hezká věc... I když máte spoustu informací k dané otázce a logicky si dovedete vysvětlit, proč to musí dopadnout, jak nechcete, přesto si časem najdete nějaké méně logičtější vysvětlení, proč by to mohlo skončit, jak si přejete... Já si například uplunulý měsíc přeju, aby z mého života nezmizel jeden člověk... jo, velmi sympatický chlap! Ale jak můžu ovlivnit to, kam ho pošlou jiní? Nemůžu to ovlivnit, smířila jsem se s tím... ... skoro :) Protože pak přišla ta naděje, původní informace z důvěryhodných zdrojů byly odsunuty někam do pozadí a začala jsem vyhledávat nedůvěryhodné informace jen proto, abych ještě chvíli mohla žít s myšlenkou, že vše zůstane, jak je... To je ta naděje, která nás nutí přestat myslet racionálně a vhání nás do náruče snění... do oblasti velmi pomíjivé, protože přece stačí, abyste byli znovu postaveni před další důvěryhodnou informaci a jsme tam, kde jsme byli. Sny jsou rázem pryč a je tu jen realita, která je bez té naděje tak ponurá... A takhle to j...

Mon vieux ami A. m'a beaucoup conseillé... quelques son idées qui se méritent ne pas être jamais oubliées: "Il faut bien différencier les choses importantes et les choses qui ont l'air de l'importance seulement." "Les paroles de l'amour sont plus souvent que l'amour seul." "Nous ne sommes pas des dieux que nos partenaires soient à notre image." Et ce n'est qu'un petit choix! Que tous le monde soit si sage comme mon ami A.! Et que moi, je sois capable d'utiliser des théories que j'ai appris chez lui dans ma vie et ne sente pas toujours si perdue...

Tak se chystám přidat nějakou životní teorii... teorie ty já totiž ovládám mnohem lépe než praktické stránky života. Jeden kamarád pro to měl velmi dobré označení: uživatel života teoretik ... A s tímhle kamarádem - ráda bych věděla, kde je mu teď konec a kam až ho ty životní teorie zavedly - jsme svého času vymysleli teorii na všechno... začínalo te jednoduchými teoriemi o provázcích, které se zamotávají tím víc, čím se je snažíte rozmotat... nebo o špagetách, kterých si na vidličku chcete namotat jen tolik, kolik se Vám jich do pusy vejde, a oni se namotávají a namotávají a namotávají a namotávají a nebere to konce, a když už se Vám na vidličce povede vytvořit stravitelná porce, tak než ji donesete k ústům, tak se stejně občas stane, že se pokapete... takže z praktického hlediska, není lepší nějaký jiný druh těstovin, který se dá na vidličku snadno napíchnout? ;) A tak je to i v životě... věci se nám komplikují a komplikují, i když bychom je tak rádi nějak snadno vyřešili, ale nad ně...

aneb kaligramy pana Apollinaira

Nechci Vás nutit zamýšlet se nad významem toho, co chtěl autor říci, čili žádný rozbor od Vás nečekám :) Jacques Prévert svým básním určitě dal i nějaký hlubší význam, ale příběh vyprávějí už samy o sobě... má oblíbená: Pro tebe má lásko Šel jsem na trh s ptáky a koupil ptáky pro tebe má lásko Šel jsem na trh s květinami a koupil květiny pro tebe má lásko Šel jsem na trh se starým železem a koupil řetězy s těžkými okovy pro tebe má lásko A potom jsem šel na trh s otrokyněmi a hledal jsem tě tam ale nenašel jsem tě má lásko. Pour toi mon amour Je suis allé au marché aux oiseaux Et j'ai acheté des oiseaux Pour toi Mon amour Je suis allé au marché aux fleurs Et j'ai acheté des fleurs Pour toi Mon amour Je suis allé au marché à la ferraille Et j'ai acheté des chaînes De lourdes chaînes Pour toi Mon amour Et je suis allé au marché aux esclaves Et je t'ai cherchée Mais je ne t'ai pas trouvée Mon amour

Ici il y a quelques clips... Le 1er clip c'est la chanteuse tchèque Iva Frühlingová. Elle vous plaît? :) Et elle est suivie pas Carla Bruni-Sarkozy et Zoë Avril. La musique française n'est pas trop connue en Tchéquie, donc si vous voudriez nous recommander des certains exécutants, écrivez ses noms au commentaire (utilisez le formulaire sous le lien - jméno = votre nom, poslat = ajouter)

Takže, jak jste si všimli, jsem tak trošku zapálená frankofonka... Tomu, kdo nerozuměl poslednímu článku určenému pro mé frankofonní přátele, to teď vykompenzuji trochou hudby... jak jinak než francouzské, respektive s textem ve francouzštině. Začínáme totiž Ivou Frühlingovou ( http://www.ivaf.cz/ ) Přidám mou oblíbenkyni Carlu Bruni-Sarkozy ( http://www.carlabruni.com/ ) A na závěr třeba Zoë Avril ( http://www.zoeavril.com/ ) Tak co líbí se?

Elles sont belles... elles sont parfaites... Et je vais vous dire ce qu'elles m'evoquent et pourquoi je les ai chosi. J'aime les cerices simplement, même s'il y a la possibilité qu'elles cachent un ver, mais avec les gens c'est juste comme ça... Et même si vous prennez une nouvelle cerice sans réfléchir qu'il y sera un autre ver, vous recommencerez des nouvelles relations en doutants ne pas vous décevoir... Alors c'est quoi ce que ces cerices m'évoquent? Les petits coeurs :) Je suis pourtant naïve et je crois à l'amour... comme les cérisiers portent beaucoup de ces petits fruits, je crois que notre planète aussi est pleine des bons coeurs qui se méritent être aimés... Donc si un bon coeur est arrivé chez moi, il y a bien venu et j'espère qu'il y rentre et trouve peut-être une de mes idées positives...

Jsou krásné... jsou dokonalé... A já Vám řeknu, co mi připomínají a proč jsem si je vybrala. Třešně prostě miluju, i když se může stát, že ji rozkousnete a vykoukne na Vás červík, ale tak je to i s lidma... A stejně tak jako se po prvním červíkovi zakousnete do další třešínky s tím, že nepřemýšlíte nad tím, že i ta by mohla být červavá, vrháme se i do další vztahů s tím, že doufáme, že už se nezklameme... Tím se dostávám k tomu, cože mi to ty třešínky připomínají... no přece srdíčka :) Jsem totiž naivka naivní a věřím na lásku... věřím, že stejně jako třešeň je obsypaná těmito malými červenými plody, tak i ta naše planeta je plná dobrých srdcí, která si zaslouží být milována... Takže jestli se tu nějaké dobré srdíčko ojevilo, tak ho vítám, a doufám, že se ještě na můj blog někdy vrátí a třeba tu pochytí nějakou mou pozitivní myšlenku...