část pátá - další stýskání a pochyby
Ráno jsem si říkala, že to nebudu já, kdo mu hnedka zase napíše, ale nevydržela jsem to… napsala jsem mu, že už jsou to čtyři týdny a že ho celé čtyři týdny miluju, že mi chybí a že na něj myslím… a že se mi ty čtyři týdny zdají jako věčnost…
Taky jsem si říkala, že v žádném případě se dnes nebudu znepokojovat… moc dlouho mi to nevydrželo, když mi nepsal a nepsal a nepsal. Kdykoliv přišla SMS, ještě než jsem ji otevřela, vždy jsem si řekla, že není od Saida, že mi píše někdo jiný, ale stejně jsem tajně doufala, že bude od něj… nebyla… ani jedna…
Byla jsem na chatu… hledala jsem útěchu u cizího kluka, protože ten můj neměl čas na to si se mnou povídat a tomu bych to stejně nemohla vykládat. Když jsem mu na tom chatu převyprávěla, co mě tíží, tak chtěl vidět mou fotku, poslala jsem mu tu se Saidem a taky jsem se ho hned ptala, jestli se mu Saidův pohled zdál zamilovaný. Řekl mi, že vypadáme zamilovaně oba dva… a že se určitě brzy ozve… Taky v to doufám.
***
Tak už je skoro čas jeho večerní služby. Co asi dělal celý den miláček? Třeba se díval na satelit a myslel na mě :) Je to opravdu tak naivní představa? A teď si oblékne bílou košilku a motýlka a bude nejúžasnější z celé restaurace… a holky mi tam po něm budou koukat… a on se na ně bude usmívat……………………
***
Kdybych si alespoň mohla být jistá vším tím, co mi říká… já ho miluju čím dál tím víc… a taky mi čím dál tím víc chybí. Chtěla bych mu to zase napsat, ale když já jsem si zase řekla, že ne, že ať on se taky chvíli snaží… stejně to nakonec večer vzdám… a zase mu budu psát… tak ať… doufám, že z těch mých SMS má alespoň trochu radost a ne že jen popichují jeho ješitnost a stoupá mu tím sebevědomí… doufám, že mě má alespoň trochu rád… alespoň mille :) ale radši milliard :)))
***
Chybí mi… Dnes jsem byla s Martinem, byla jsem z toho všeho zase docela špatná, nešťastná… a tak jsem o tom s Martinem zase mluvila. Mám Saida plnou hlavu a prostě o něm musím mluvit pořád, i s Martinem. A to Said pořád dál balí turistky na své krásné oči a neodolatelný úsměv. Co já si jen počnu? Zamilovaná do čokoládového prince ze země za devatero horami a devatero řekami…
***
Přála bych si, aby se mi zase trochu věnoval. Ale když mu neřeknu, že jsem nešťastná, tak se mi asi věnovat nebude a nebude mě přesvědčovat o tom, jak mě má rád… ale já byť jsem skutečně nešťastná, tak ho nechci pořád obtěžovat mými náladami. I když překvapuje mě, jak on to zvládá… no jo, turistky v náručí, co mu lichotí - to se má… Ale já mám zase Martina, který mě včera utěšoval… kdyby tak věděl proč…
***
Začala jsem chodit na internetová fóra o Tunisku. Když čtu příběhy zklamaných dívčin, tak mě má důvěra v Saida nějak opouští… a k tomu starosti těch za Tunisany vdaných… ale horší je to s tou ztrátou důvěry. Zkoušela jsem se na jednom z těch fór na Saida i ptát, prověřit si ho, ale zatím má otázka naštěstí zůstává bez odpovědi…
***
Diskuze na tuniském fóru se rozproudila, já se přiznala, že mám českého přítele… a byla jsem rázem ta nejhorší… Jako bych sama nevěděla, jak moc je špatné to, co dělám :( jsem špatná, špatná, špatná… a chce se mi z toho všeho brečet…
Jedna holčina v pátek odjíždí s kámoškou na Djerbu, tak se mi nabídla, že na Saida kouknou… tak jsem zvědavá s čím se vrátí…
Komentáře
Okomentovat