část dvanáctá - nikdy to neskončí
Pár dní uplynulo a už mi zase píše... Nereagovala jsem na to, přestože je to docela boj… ale jestli se ještě ozve, tak myslím, že bude i nějaká reakce z mé strany…
Přemýšlím, jestli bych třeba Saidovi nemohla napsat dobrou noc? Když já ho dokážu buď milovat nebo nenávidět, nic mezi tím… :( Ale aniž bych to domyslela, ozval se sám, SMS přišly… a docela překvapující: že jsem jeho sen a jak na mě myslí od ráda do večera a nemůže zapomenout... a nakonec: "Když se Tě zeptám, jestli bys chtěla být Saidovou ženou a já Lenčiným mužem, co si vybereš? Já souhlasím, nemám s tím problém, miluju Tě..."
Je to blázen! A hned jsem mu také napsala, jestli si skutečně myslí, že po tom všem skočím bez jediného vysvětlení do jeho náruče... A odpověď? Všechno, co se stalo je prý jen má chyba... Nemám k tomu už co dodat… je to idiot…
Už jsem na to nereagovala jediným slovem... nemám k tomu už co dodat!
***
Proč si zahrávám? Vždyť už jsem byla docela v pohodě a už jsem přestávala mít potřebu mu neustále něco sdělovat a psát… přišla nějaká slabá chvilka, možná jsem se nudila… a… a už jsem mu zase psala... Byl zase tak milej... a že prý mu pořád něco chybí...
***
Jak mi bylo dobře, když už jsem o jeho existenci neměla ani ponětí! I když to si možná lžu do vlastní kapsy… trochu jsem na něj pořád myslela a stále mi to všechno bylo ještě líto... a teď, když se ozval a když píše, že mě pořád vidí před očima, a nabízí mi přátelství...
Půl noci jsem nespala, zdálo se mi o Saidovi… zkoušela jsem pochopit, o co mu jde… jestli mi teda nabízí pouze přátelství, tak to je to, co já nechci… já ho prostě budu milovat nebo nesnášet…
***
Poznala jsem jednu holku, která nedávno byla v Ksaru… a řekla mi o něm, že se choval moc dobře, že nebalil baby… ach jo…
No nebudu se litovat, nebudu si připouštět, že jsem udělala osudovou chybu… vždyť o ty peníze mě tenkrát žádal on sám, to jsem zprostředkované neměla, takže je to idiot… ale přesto jsou mé vzpomínky na něj moc hezké… a rozhodně na něj nezapomenu… a chtěla jsem mu to i říct…
Zítra mu pošlu přání k narozeninám… a končíme…
***
Dnes jsem se dozvěděla něco, co mě opět přinutilo mu napsat… Psala Lenka, že její kámoška Lenka dělá v Ksaru animátorku, a že Said se k ní chová moc hezky a že si vůbec nevšimla, že by balil nějaké turistky… a totéž říkala minule i Pavka, co tam byla, že ženské nebalil… takže? Bylo mi najednou líto, že jsem mu vůbec nevěřila, že jsem jeho jediná žena… na druhou stranu, ten náš vztah skončil před dvěmi měsíci, tak proč by si nenašel jinou???
Domluvili jsme se na tom, že se určitě uvidíme, až příště pojedu na Djerbu... jeho dům je pro mě prý kdykoliv otevřený a že kde jsou klíče od jeho srdce vím také dobře...
***
Celou dobu mi tak chyběl… najednou je zpět… a já už ho zase nechci???
Tak to nechápu, ani když jsem si prohlédla ty fotky… kde je ten kouzelný muž, který mi ukradl srdce? To, co je pryč se už asi nedá vrátit, i kdybych stokrát chtěla… A i když by se to vrátilo, bylo by to se vším všudy, včetně neustálých pochyb. Vždyť už teď mě napadá, jestli to vše zase jenom nehraje… a to fakt nezjistím, aniž bych nebyla s ním…
Komentáře
Okomentovat